Znovu se sešli, aby dva roky po Číně nadchli národ v opačném koutě zeměkoule. Při olympijské kvalifikaci v Kanadě to ale budou mít basketbalisté stejně těžké. Možná i těžší. Domácí výběr je reklamou na NBA, nabroušení Turci a Řekové touží po odplatě - a do Tokia vede cesta jenom pro vítěze. „Chceme být úspěšní a nároky k tomu patří, upletli jsme si je na sebe sami,“ říká Vojtěch Hruban, kapitán reprezentace a Nymburka.
Má kapitán dokonalý přehled o všech spoluhráčích z reprezentace, od Japonska přes Španělsko, Francii, Německo až po Ameriku?
„Asi by se dalo říct, že jo. Měl jsem přehled i předtím, než jsem byl kapitán. Vždycky v průběhu roku koukám, co kluci dělají, jak se mají. Občas si napíšeme. Udržujeme kontakt, pomáhají tomu sociální sítě. Stačí si je ráno otevřít a vždycky se mi někde připomene, že dal Patrik (Auda v Japonsku) zase 25 bodů. Dřív to měli hráči asi složitější, pokud chtěli sledovat ostatní.“
Ale možná se pak na sebe víc těšili.
„To nevím. Myslím, že sociální sítě jsou chabá náhražka. Dávají nám jenom to, že pak víme, o čem si máme povídat. Že si nemusíme vyprávět všechno od začátku.“
Máte se spoluhráči whatsappovou skupinu?
„Máme. Už dlouholetou, vtipný je název, ale nemůžu ho publikovat, protože není slušnej. Skupin máme víc. Vydržela nám ta z Číny, kam jsme přidali i Honzu Veselého. Ta je nejvyužívanější. A pak se dělá skupina pro nové reprezentační okno, kde jsou jiní lidé, protože sestava se hodně mění.“
Jaký jste ze spoluhráčů na dálku získal pocit? Určitě jste přemýšlel o společném cíli, který máte před sebou.
„Hlavní je, že víme, že jsou teď všichni zdraví. Že ti, co na reprezentaci běžně jezdí, chtějí přijet, přestože příprava bude blesková.“
Fanoušci budou hodně srovnávat, díky olympijské kvalifikaci si připomenou dva roky staré šesté místo na mistrovství světa. Proměnila se síla týmu? Změnilo se něco?
„Jsou větší nároky a už nás nikdo nepodcení. Což se na šampionátu v Číně samozřejmě trošku dělo a v některých zápasech to byla malinko naše zbraň. To už se teď asi nestane a o to těžší to budeme mít. Ale ty nároky jsme si na sebe upletli sami. Stěžovat si, že lidé budou mít velké, možná i nesplnitelné nároky, je špatně. Protože chceme být úspěšní a nároky k tomu patří. Ovšem kdo basketu rozumí, ví, že olympijská kvalifikace je hodně těžký turnaj. V podstatě prohrajete jeden zápas a je konec. Soupeři budou mít pravděpodobně velkou kvalitu, záleží, jak se nakonec všechno sejde dohromady.“
Tomáš Satoranský by mohl být po utlumené sezoně v NBA hladový. Ondřej Balvín zářil v Bilbau. Pevná nymburská kostra se ztenčila, Jaromír Bohačík si musel zvykat ve Štrasburku, Martin Peterka v Braunschweigu. Jak tohle všechno poznamená reprezentaci?
„Hlavně Jarda a Mič (Peterka) si dokázali sami sobě, že můžou hrát i jinde než v Nymburce. Přestože oba měli hrbolatý start, ke konci sezony dostali šanci a hráli super basket. Myslím, že budou, i když to zní jako klišé, mentálně silnější. Saty neměl úplně super sezonu, ale byl na začátku zraněný, měl covid. Myslím, že má hodně co dokazovat, a to je u něj vždycky velkej motor. Má v sobě tu MJ (Michael Jordan) mentalitu. Jakmile má co dokazovat, žene ho to hrozně dopředu. To bude možná velká výhoda. (úsměv) Jinak tým bude podobný, zase jsme se všichni o kus posunuli. Budeme o trošku starší, ale i o trošku zkušenější.“
Kdyby zůstali všichni ve svých klubech jako před dvěma lety, možná by hrozila větší rutina. Je částečné okysličení lepší?
„Asi jo. Hlavní změna, doufejme, bude Honza Veselý. Hrát s ním bude trochu něco jiného. Před Čínou, v Číně i po Číně se nás všichni ptali, jestli bychom s Honzou byli lepší, horší. Já jsem odpovídal, že samozřejmě lepší. Je to vítěz Euroligy, jeden z nejlepších pivotů v Evropě, proto nemůžeme říct, že bychom s ním hráli hůř. To nejde. Takže jsme rádi, že ho budeme mít a bude rozdílovým faktorem.“
Tehdejší otázky mířily na možnou změnu chemie uvnitř šatny a herního stylu. Že by se možná až příliš spoléhalo na Veselého, a to by uškodilo týmovosti.
„Je to možný. Ondra Balvín by neměl takový turnaj, jaký měl. A možná ani Patrik Auda, i když to je jiná pozice, spíš by hráli spolu. Já s Jardou Bohačíkem bychom asi neměli tolik střel. Ale i tak si myslím, že kdybychom hráli trošku jinak, nebyli bychom slabší tým.“
V hlavě jsem udělal velký krok dopředu
V čem jste se za ty dva roky od mistrovství světa posunul vy?
„Když jsem do Číny jel, měl jsem být lídr, ale já to ještě pořádně neuměl. Za poslední dva roky jsem měl hodně praxe v tom být první možnost v útoku, být ten, ke komu se spoluhráči obracejí. Tím neříkám, že teď budu první možnost. Ale když to bude potřeba, můžu být. Před Čínou jsem měl dobrý rok, byl jsem nejlepší střelec klubu, všechno bylo nové, možná spíš překvapení pro někoho. I pro mě. Největší rozdíl je v hlavě. Vím, co a jak. Co musím dělat, kdy to nedělat a podobně. Udělal jsem docela velký krok dopředu.“
Bývalý reprezentační kouč Michal Ježdík měl u vás kdysi dávno, ještě při angažmá v pražském USK, jediný otazník. Že jste se netlačil do koncovek a na tuhle roli jste si zvykl až v Nymburce.
„Je rozdíl hrát koncovky české ligy a pak v Nymburce. Tam to vypadá úplně jinak. Trvalo mi to docela dlouho. Bojoval jsem s tím moji poslední sezonu v Praze, kdy už jsem byl jeden z nejlepších střelců, měl jsem balon v ruce v koncovkách a měl bych ty zápasy rozhodovat. A trvalo mi pěkných pár utkání, než jsem na to přišel a než jsem si našel vnitřní klid. Pak se to zase přeneslo do Nymburka. Zkušenosti se prostě musí nabrat. Je potřeba, aby se vám v roli, kterou máte, něco povedlo. Zkušenost je hezká, ale musíte ji mít zápornou i kladnou. Abyste věděli, co děláte špatně a co máte dělat. A čím víc jich máte, tím je to lepší a lepší. Původní nervozita v koncovkách zmizela, nemám s ní problém. Člověk se naučí brát koncovku tak, že je jenom další částí zápasu.“
Vyhledáváte rozhodující střely?
„To úplně ne. Já jsem nad basketem asi vždycky moc přemýšlel, a to se v koncovkách moc nehodí. Nemám problém střílet šestky. Většina věcí v koncovce spočívá v tom, že reaguju. Ale nejsem ten hráč, který řekne: Poslední střela, tak všichni běžte, dejte mi balon a já to rozhodnu. Nemám hrdinský komplex. Navíc kolem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
