Z Kanárů až do Lucemburku. Teď chci medaili v Brně, říká Stejskalová
Ve sbírce má čtyři domácí tituly, s reprezentací zažila i jeden z vrcholů na olympijských hrách v Londýně. Moře zkušeností poté získala během zahraničních angažmá. Zahrála si ve vysněné destinaci na Kanárských ostrovech, zažila tvrdou dřinu ve Francii i začátek koronavirové pandemie v Itálii. Naposledy působila na exotické basketbalové adrese v Lucembursku. Teď se křídelnice Michaela Stejskalová vrací do Brna. „Můj cíl je mít s Královým Polem konečně medaili,“ říká před startem nového ročníku Renomia ŽBL.
Dres Králova Pole bude oblékat znovu po deseti letech. Zkušená basketbalistka Michaela Stejskalová, která se proslavila již pod dívčím jménem Zrůstová, se po šesti letech v zahraničí znovu představí v domácí soutěži. Roli sehrály i poslední dvě sezony ovlivněné covidem. „Chci hrát basketbal, který mám ráda, a mít kolem sebe přátele, rodinu, manžela,“ vyjmenovává čtyřiatřicetiletá posila brněnského klubu.
Královo Pole ohlásilo váš návrat jen týden před startem domácí soutěže. Jak se to celé seběhlo?
„S týmem jsem byla v kontaktu víckrát. Většinou mi umožnili s nimi trénovat a připravovat se na zahraniční angažmá. Letos se to zrodilo stejně, začala jsem s nimi trénovat a oslovili mě, jestli bych nechtěla podepsat smlouvu. Po dvou posledních specifických sezonách, kdy byl covid, jsem se rozhodla vrátit se domů.“
Váhala jste, zda ještě nezůstat v cizině?
„Po sezoně jsem měla vidinu, že bych to ještě venku zkusila, ale v poslední fázi jsem se rozhodla, že toho na mě už bylo moc a bude příjemnější zůstat doma.“
Kruh se uzavřel. Jakých bylo deset let po vašem odchodu z KP Brno?
„Jsem ráda, že jsem měla možnost vycestovat. Holkám, které se třeba bojí i kvůli jazykové bariéře, že by to nezvládly, to jen doporučuji. Pro mě to bylo ze začátku náročnější, ale pak jsem zjistila, že je to fajn. Nové zkušenosti, poznávání nových kultur i lidí, mi do života dalo hodně.“
Prvním angažmá byla rovnou štace v týmu Gran Canaria. Odcházelo se vám příjemně do této destinace?
„Vždycky jsem byla fixovaná na blízké, rodinu, přátele. Musela jsem začít fungovat sama, zařizovat si věci. Naučila jsem se mluvit anglicky, španělsky. Začátek na Kanárech byl ale super, protože jsem tam vždycky ráda jezdila na dovolenou.“ (usmívá se)
Hned na úvod se vám tedy vyplnilo vysněné angažmá?
„Já jsem popravdě ani nevěděla, že se tam hraje španělská liga. Až poslední rok, kdy jsem hrála v USK Praha, jsem se poznala s hráčkami ze Španělska, které mi to doporučily. Když se na to ale dívám zpětně, tak momentálně bych si to užila mnohem víc.“
Přišlo to moc brzo?
„Na začátek to pro mě bylo hodně nových věcí najednou, potřebovala jsem se trochu zaběhnout. Postupně jsem už z toho nebyla tolik vyjukaná a byla ve větší komfortní zóně. Už mě bavilo i cestování. Na Kanárech to bylo náročné i z pohledu tréninků, nebyla jsem z Česka zvyklá na takový počet a intenzitu. Všichni mi říkali, že se mám, že jsem na pláži, ale já jsem se přitom první dva měsíce na pláž ani nedostala.“ (směje se)
Líbilo se vám tam po životní stránce?
„Tohle angažmá pro mě bylo první a nejlepší. Nakoplo mě do budoucích let. Neměla jsem potom obavy, že bych něco nezvládla. Ujistilo mě to v tom, že v zahraničí je to v pohodě a chtěla bych pokračovat dál. Jsou hráčky, kterým nevyjde první rok zahraničního angažmá a pak to vzdají.“
Která štace pro vás byla nejlepší po basketbalové stránce? Bylo to v klubu Nantes Rezé?
„Jo, francouzská liga je hodně náročná. Všech deset týmů je na podobné úrovni. Poslední mohl porazit prvního. Kromě basketbalové stránky to bylo náročné i z pohledu cestování. Na zápasy se jezdilo třeba osm hodin v tranzitu, do toho jsme hrály EuroCup. Byl to pro mě asi nejtěžší rok z pohledu sportu a fyzického vypětí.“
Hrála jste i v Itálii. Další příjemná destinace?
„V Pellacanestro Turín jsem naskočila do rozjetého vlaku, ale cítila jsem se líp zápas od zápasu. Země se mi moc líbila a bylo fajn, že jsem mohla zužitkovat španělštinu, protože italština tomu byla podobná. Bohužel ale přišel v únoru covid a v době, kdy jsem se cítila suprově a ve formě, došlo k přerušení soutěže. To byla sezona, kdy jsem nevěděla, jestli v tomhle chci pokračovat dál.“
V Itálii to navíc s covidem bylo docela vážné…
„Na severu, kde jsem hrála, byla na počátku situace nejhorší, ale já jsem to tak osobně nevnímala. Spíše doma všichni měli strach a neustále volávali, jestli jsem v pořádku. Problém byl akorát dostat se domů, protože se zavřely hranice. Ale nakonec to dobře dopadlo.“
Poslední sezonu jste strávila na netradiční adrese – v lucemburském klubu Basket Esch. Jaká to byla zkušenost?
„V Lucembursku má sport amatérský status. Země je velká asi jako Brno, ale i tak tam bylo devět týmů. (usmívá se) V každém jsou povoleny maximálně dvě profesionálky. Měly jsme mnohem míň společných tréninků, ale my profesionálové, dvě holky a dva kluci, jsme trénovali dopoledne společně. V zápasech cizinky hrály proti sobě, bránily se navzájem, takže to špatný level nebyl. Bylo to ale něco jiného. Chtějí se tam sportem hlavně bavit.“
Výsledky nejsou na prvním místě?
„Přesně tak. Já jsem to brala jako sezonu, abych se mohla soustředit víc sama na sebe. Měla jsem období, kdy jsem se připravovala s atletickým trenérem a bodlo mi to. Fyzicky se cítím dobře, tělo funguje.“
I tam vám sezonu přerušil covid, že?
„V Lucembursku spíš lpěli na tom, aby mohli lidi pracovat, byly otevřené obchoďáky. Nebylo to tak, že by sport předčil ostatní věci. Vrátila jsem se domů a navíc jsem dostala covid. Měla jsem pauzu a bylo těžší to zase rozjet.“
Nechtěla jste se přesto vrátit?
„Uvědomila jsem si, že mě to tolik nenaplňovalo po sportovní stránce. Hodně si chci jít za svými cíli, mám ráda bojovnost. A tam to na takové bázi od spoluhráček nebylo.“
S jakými ambicemi se tedy vracíte do Brna?
„Chtěly bychom se v domácí lize určitě dostat do semifinále. Zatím jsme spolu krátce, takže uvidíme, jak nám to půjde. Můj cíl je mít konečně medaili. V KP se mi to zatím nikdy nepodařilo.“
Zvládne někdo konkurovat ZVVZ USK Praha?
„Je to hodně těžké, ale co jsem slyšela, tak s Hradcem Králové v minulé sezoně hrály docela vyrovnaně. Je to ale jiný level, hrají Euroligu, tým mají postavený bezvadně. Určitě je to o financích, ten tým je někde jinde. Každý se je snaží potrápit, ale je to rozdíl.“
Česko zažilo během léta basketbalový boom. Vybavily se vám vzpomínky na vaši olympijskou účast v Londýně?
„Vybavuje se mi to rok od roku víc. Hned po olympiádě jsem chtěla spíš vypnout, ale postupně si vybavuji víc a víc momentů přesně do detailů. Vybavím si zápasy, ostatní sportoviště. Pro mě to byl vždycky cíl, takže jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit.“
V zápase proti USA jste nasázela 15 bodů. Silný moment?
„To mě potěšilo. (usmívá se) Tohle je zrovna jeden z momentů, který se mi vybaví. Když za mnou po zápase přišla Diana Taurasiová, ptala se mě, odkud jsem, podala mi ruku, pochválila mě a popřála mi mnoho štěstí.“
| Narozena: 4. dubna 1987 (34 let) v Táboře. |
| Pozice: křídlo. |
| Kariéra: Valosun KP Brno, USK Praha, Imos Žabovřesky, Gran Canaria, Estudiantes Madrid, Enea Poznaň, Nantes Rezé, Pellacanestro Turín, Basket Esch, KP Brno. |
| Největší reprezentační úspěchy: 4. místo na ME 2011, 7. místo LOH Londýn 2012. |
