Další cíle pro české basketbalistky? Postup na Evropu i olympiádu. Trenérka: Tým se semknul
České basketbalistky se po 15. místě na světovém šampionátu v Berlíně plně soustředí na nadcházející náročnou kvalifikaci na mistrovství Evropy.
Hlavním dlouhodobým cílem národního týmu pod vedením trenérky Romany Ptáčkové zůstává vybojovat postup na olympijské hry v Los Angeles.
V kvalifikační skupině o evropský šampionát čekají Češky extrémně těžcí soupeři v podobě Španělska, Bulharska a Chorvatska.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Střetly se s jiným vesmírem, basketbalová utkání proti USA ani jinak nazvat nejdou. České reprezentantky se s mistrovstvím světa v Berlíně rozloučily jasnou porážkou 64:105, na hvězdný výběr okolo Caitlin Clarkové neměly nárok. Po historicky nejvyšší prohře na velké světové scéně obsadily konečné 15. místo, postup do osmifinále jim utekl už v dramatickém zápase s Čínou. „Myslím si, že šampionát můžeme hodnotit jen pozitivně,“ nesmutnila nejlepší z Češek Eliška Joklová, která Američankám nasázela 19 bodů.
Hned po losu bylo zřejmé, že české basketbalistky čeká na turnaji pořádně těžká šichta. V základní skupině se utkaly s bronzovým týmem z uplynulého mistrovství Evropy Itálií, posledním vicemistrem světa Čínou a jedenáctinásobnými šampionkami z USA.
I tak ale byly svěřenkyně Romany Ptáčkové v duelu s Čínou jen kousek od senzace. Přesněji čtyři sekundy. Napínavý zápas vyrovnaly Asiatky až v úplném závěru, v prodloužení nakonec slavily vítězství 74:70.
Porážka s Čínou zároveň zpečetila český nepostup ze skupiny. Ty jsou dohromady čtyři, z nichž se první celek kvalifikuje rovnou do čtvrtfinále a další dva do osmifinále. Jelikož Američanky předtím porazily Čínu i Itálii, před vzájemným zápasem se už nehrálo o nic.
Musely jsme jít za hranu, popsala trenérka
Přesto jsou ale střety proti nejlepšímu týmu planety svátkem. A je jedno, jestli se jedná o basketbalisty, hokejisty či fotbalisty. Česká ženská reprezentace nastoupila proti největším hvězdám WNBA poprvé od olympiády v Londýně v roce 2012.
Generace kolem Hany Horákové, Jany Veselé či Evy Vítečkové se s Američankami utkala hned pětkrát a pokaždé bez úspěchu. Jednou dokonce ve finále domácího světového šampionátu v roce 2010 (skóre 69:89).
Teď byl ale rozdíl větší, jednačtyřicetibodový. „Přes veškerý můj respekt ke všem hráčkám, když nemáte úplně kvalitu, tak víte, že musíte udělat něco navíc. A pak se tým semkne. Takže tady bylo hlavně to něco navíc. To, že jsme musely jít za nějakou hranu a že jsme musely jít někdy i z našeho komfortu. Byla tam vidět obrovská bojovnost,“ popisovala trenérka Ptáčková.
Už jen to, že se Češky po dvanácti letech probojovaly mezi šestnáct nejlepších týmů světa, je úspěch. Jejich dalším velkým cílem bude postup na olympijské hry v Los Angeles.
„Asi je to ještě daleko, protože teď nás čeká hlavně kvalifikace na mistrovství Evropy. Ta se musí povést. Proto se teď soustředíme na listopad. Musíme jít do toho s opravdu maximální koncentrací a stejným nasazením jako tady,“ líčila Ptáčková.
Poděkování loučící se veteránce
„Jdeme postupnými kroky, takže prvně se musíme kvalifikovat na Evropu. Skupina, kterou jsme dostaly, je opět asi nejtěžší, která mohla být. Je tam Španělsko, Bulharsko, Chorvatsko, což jsou všechno kvalitní týmy, ale postupují dva. Musíme se na to soustředit a jít krok po kroku, stejně jako jsme se dostaly na mistrovství světa,“ souhlasila Eliška Joklová, dcera basketbalové vicemistryně Evropy Romany Hamzové a nynějšího šéfa českého biatlonu Jiřího Hamzy.
V Berlíně se musel národní tým popasovat také s absencemi podkošových opor Emmy Čechové a Julie Reisingerové. „Upřímně, když jsem sem jela, moc jsem nevěděla, co očekávat. Bylo to těžké. Ale byla jsem moc mile překvapená, jak holky z lavičky nastoupily a pomohly nám. Mám pocit, že nás to semklo,“ pochvalovala si Joklová.
Napomohla tomu i pětatřicetiletá pivotka Alena Hanušová, která se s reprezentační kariérou loučí. „Chtěla bych jí poděkovat za to, že se k nám přidala a v těžké situaci národnímu týmu pomohla,“ smekla Ptáčková před hráčkou, která jako jediná z týmu pamatovala poslední české vystoupení na MS před dvanácti lety v Turecku.
„Jsem vděčná, že jsem měla možnost si zahrát znovu na mistrovství světa, opravdu jsem si to užila. Je tady nejlepších šestnáct týmů světa a jsem strašně pyšná na tým, jak jsme odehrály zápasy s Itálií a Čínou. Chyběly nám dvě nejlepší hráčky, klíčové pivotky, ale hrály jsme srdcem,“ doplnila Hanušová.





























