Na konci června netrpělivě přihlížel draftu NBA a doufal, že zazní jeho jméno. Prozatím se nedočkal. Čekal marně.
Ale 25letý basketbalista Jiří Hubálek, někdejší mladíček v pražském USK, poté opora univerzitního týmu Iowa State a nyní český reprezentant, nezoufá. V říjnu po evropské kvalifikaci hodlá znovu zaútočit, a to rovnou na dres Phoenix Suns!
Proti německému B-týmu nastoupil Hubálek poprvé v dospělé reprezentaci. Při pátečním i včerejším vítězství (84:78) odehrál dohromady 36 minut, nastřílel 12 bodů a doskočil 7 míčů. Včera dostal šanci v základní pětce, ale náladu mu trochu zkazily tři fauly už po čtyřech minutách...
Jak se vám v národním týmu líbí?
„Uvidíme, co se mnou mají trenéři v úmyslu. Peru se o svoji pozici. Reprezentovat Česko, o tom sní člověk odmala. Většinu hráčů znám, je tu skvělá parta.
Připojil jsem se k nim v úterý, jsem za nimi o pár týdnů dozadu, poznáváme se. Ale chemie a talent tam definitivně je. Jsem velmi excited.Jak se to říká? Jo, nadšenej! Pak se uvidí, co bude dál.
| Jiří Hubálek |
Narozen: 25. listopadu 1982 Klub: Iowa State University (NCAA) Výška: 208 cm Váha: 107 kg Kariéra: USK Praha (2001-04), Iowa State University (2004-08) |
Zdá se, že vás čeština trochu trápí. Zaměňujete i slůvko definitely, tedy určitě, za definitivně...
„Problémy nemám. Jen některá slova, která jsem nepoužil X měsíců, mi tam pořád skáčou v angličtině. V Americe jsem sice už čtyři a půl roku, ale každý rok jsem byl schopný v létě na dva týdny přiletět domů.“
Vstřebával jste těžce, že si vás v draftu NBA žádný klub nevybral?
„Objevil jsem se předtím na všech možných kempech, v Portsmouthu, Orlandu, na letní lize v Las Vegas s Phoenix Suns. Tam jsem slyšel pozitivní ohlasy. Měl jsem dobré úseky, ale samozřejmě i fáze, se kterými jsem až tak spokojený nebyl, minul jsem tam pár lehkých střel.
Jako realista jsem věděl, co musím udělat, abych svoji šanci zvýšil. Ale ještě není konec, po reprezentaci bych měl potrénovat na veteránský kemp se Suns. Doufal jsem, že bych se do NBA nějak protlačil už před pár týdny, ale pořád věřím. Kemp s Phoenixem je ohromná šance!“
Je znát, že po NBA opravdu prahnete.
„Definitivně! Odmalička to je můj největší sen, pamatuju si, jak jsem koukal v televizi na Sportissimo s Jirkou Zídkem, když tam hrával. Později na Jirku Welsche. Na tom je vidět, že naši kluci tam hrát můžou. A já si taky věřím, že kdyby šance přišla, že ji chytnu za pačesy!“
Co s vámi na podzim bude, kdyby námluvy s Phoenix Suns neklaply? Šel byste do Evropy, kde vás už lákali z druhé italské ligy nebo španělské Granady?
„Nějaké nabídky z Evropy byly, dost jsem o nich přemýšlel. Ale s agentem jsme se domluvili, že to riskneme a půjdeme to zkusit do Phoenixu. Protože mluvil s lidmi od Suns a ti mu říkali, že šance je.
Bude to ke konci termínu pro podpisy smluv, nabídky, které jsem měl, už možná budou pryč. Ale jestli mě někdo opravdu chce, tak mě bude chtít i potom. Jsem ochoten to risknout. NBA je můj sen a jsem tak blízko, že bych se nerad ohlížel zpátky.“
Phoenix je proslulý útočným a rychlým běhavým stylem, to by vám vyhovovalo?
„Do jejich systému pasuju hodně. Navíc o mě projevili zájem hned den po draftu. Samozřejmě, odešel kouč Mike D‘Antoni, ale i nový trenér Terry Porter je bývalý skvělý hráč, navíc jeho asistenti Dan Majerle či Bill Cartwright taky rádi hrajou rychle. Suns by mi seděli, taky rád běhám.“
Považujete se za rychlíka?
„Z větších hráčů mi to určitě běhá líp, i proto, že nejsem tak vysoký jako jiní.“
Měříte 208 centimetrů, se 107 kilogramy váhy jste spokojený?
„Když jsem odcházel do Ameriky, vážil jsem 88 kilo. Ve Státech jsem měl nejvíc asi 113, ale teď jsem po náročnějším programu trochu poztrácel. Věřím, že to zase na sebe nabalím a všechno bude v pohodě.“
Vám kilogramy chybějí? Vždyť jsou žádaní hlavně pohybliví pivoti?
„Zase tolik mi nechybějí, silově se cítím stejně. Ale když jsem měl pod košem o osm kilo víc, mohl jsem si tam prosadit ještě víc.“
Když jste opouštěl v roce 2004 USK a odletěl do zámoří, proběhlo to docela dobrodružně, že? Byl jste ještě pod smlouvou.
„Ať se stalo, co se stalo, je to dávná minulost. Potřeboval jsem udělat, co bylo nejlepší pro mě, a druhá strana, co bylo nejlepší pro ně. Měl jsem sice ještě nějaké nesplněné závazky, ale věděl jsem, že pro mě existuje jediná cesta: jít do Ameriky, abych se mohl dál vyvíjet. Je to byznys.“
Vyříkali jste si to později? Nelitujete tehdejšího kroku?
„Nelituju vůbec ničeho, bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Zlepšil jsem se basketbalově, získal jsem vzdělání, velmi dobře jsem poznal druhou stranu světa, hrál jsem každý zápas proti nejlepším mladým hráčům ve Státech.
Tam už talent nestačí, záleží na tvrdé práci, jak to odmakáte. V Americe jsem načuchl k tomu, co to znamená být profesionál.“
Anglicky jste uměl už předtím?
„Měl jsem základy, slovní zásobu, ale nic moc jsem nevěděl. Problém to však nebyl. Rychle jsem se doučil. Můj hlavní focus byl basket, byl jsem šťastnej, že jsem dostal šanci tam jít.
Každý zápas před patnácti tisíci diváků, to je pro mě basketbal! Bavit se tím a hrát pro lidi. Soustředil jsem se jen na minuty na hřišti a všechno kolem mi bylo dost jedno.“
To je docela dobrá vlastnost, že s vámi nic nezalomcuje, když jde v utkání o všechno?
„Řekl bych, že čím větší a vyrovnanější zápas před spoustou lidí, tím mě to víc vcucává. Žádné problémy s tím nemám. Kope mě to do úplně jinýho levelu.
Asi to dobrá vlastnost je, protože nejlepší zápasy se rozhodují na jedné, dvou pozicích. A je potřeba mít hráče, kteří dokážou proměnit velké střely. Určitě bych chtěl jedním z těch hráčů být.“
J
