Kreuziger je odtažitý vůči fanouškům
Skupinka fanoušků z Tábora byla rozčarovaná. Když potkali českého závodníka Romana Kreuzigera na vyjížďce během volného dne, zdravili ho a žádali o fotku. Na chvíli zastavil kvůli autogramu, pak ale odjel a omezil se na strohé odpovědi.
Vycházející cyklistická hvězda je k divákům překvapivě odtažitá, i když ji přijelo do Francie podpořit nejvíce krajanů v historii.
Je jich několik set. Při stoupání na jakoukoliv horskou prémii Tour můžete mít pocit, že jedete přes „přerostlé“ Krkonoše. V alpských krpálech jsou často vidět obří národní vlajky a čeština je slyšet na každém rohu. To všechno na počest Romana Kreuzigera, jenž skvělými výkony reprezentuje svou zemi. Před fanoušky je ale obvykle uzavřený a moc s nimi nekomunikuje.
Příznivci cyklistiky jsou zvyklí na absolutní kontakt. Idoly mají na dosah ruky, v průběhu závodu je neoddělují bariéry. Před startem etap zase číhají u týmových autobusů, aby viděli své oblíbence. Drtivá většina jim vyhoví, neboť do dějiště přijíždí až dvě hodiny před startem.
Úsměvy, podpisy a fotky rozdávají i takové „star“ jako olympijský vítěz v časovce Fabian Cancellara či bratři Schleckové, kteří bojují o nejvyšší příčky.
Čech ve službách italské stáje Liquigas se do této kategorie neřadí, navzdory tomu, že má z podpory radost. „Je to povzbuzující a i je určitě těší, když vidí Čecha vpředu,“ říká Kreuziger.
Na prezentaci však obvykle míří mezi posledními, očím fanoušků zůstává skryt do poslední chvíle. Soukromí vyhledává i po dojezdu do cíle. Jeho týmový kolega a lídr Vincenzo Nibali naopak rád s italskými tifosi diskutuje.
„Asi je rozpačitý, protože od sebe čekal víc,“ myslí si Tomáš Kracík z Ostroměře, který na Tour přijel se synem Adamem a kamarádem Robertem Šourkem.
„My ho ještě neviděli, ale ostatní nám říkali, že moc zájem o kontakt nemá,“ dodává divák, jehož triko i čepice je v barvách národní trikolóry. „Oproti loňsku si ale povídá víc. Tehdy s ním nebyla řeč skoro vůbec,“ popisuje Vlastimil Kučera, mechanik vozů v doprovodné karavaně.
„Asi se příliš soustředí.“ Právě absolutní koncentrace stojí za rozpačitým dojmem. Kreuziger je známý tím, že se snaží odvést maximální výkon. Nyní sice plní osobní cíl, kterým byla elitní desítka, ale není tajemstvím, že loňský vítěz závodu Kolem Švýcarska a letošního etapáku Kolem Romandie nemá i vinou střevních potíží z minulého týdne stoprocentní formu a tím pádem ani náladu.
Jenže lidé, v nichž vzbudil takový zájem o cyklistiku, že za ním jeli přes tisíc kilometrů, cítí nárok na odezvu. „Když sem jen kvůli němu jedeme přes tisíc kilometrů a fandíme mu o sto šest, mohl by se chovat jinak,“ stojí si za svým divák Petr z Tábora.
Naprázdno vyšla před královskou 17. etapou i parta z Náchoda. S velkou vlajkou, na níž bylo jméno 23letého jezdce, čekali u autobusu hodinu a vyvolávali jméno svého favorita. Ale ten s kamennou tváří odjel bez jediné reakce.
V českých kempech je ale na situaci i jiný pohled. Ukazují ho Aleš Kypet a David Tyburec - čerství mistři světa v hokejbalu. V červnu se zarytí sportovci radovali z triumfu na šampionátu v Plzni. Jako jednu z odměn za zlaté medaile si nadělili čtyřdenní výlet na Tour. Sebrali stan, kola, přenosnou ledničku a vyrazili do Alp. Účel cesty byl jasný.
„Vyzkoušet si na vlastní kůži ty kopce a fandit Kreuzigerovi,“ říká Tyburec, jenž hraje v mistrovském celku Habešovna Gladiators Kladno. První část plánu vyšla dokonale, českou hvězdu ale zatím viděli jen v kopci. V cíli a před etapou rovněž štěstí neměli.
„Ale nepřipadáme si ošizení, že se s ním nemůžeme pozdravit a pokecat. Já kdybych ujel tolik kilometrů, tak bych taky neměl chuť povídat si za všech okolností,“ doplňuje ho Kypet oděný v dresu Liquigasu.
