Andrle o další kariéře i hledání talentů: Dnešní cyklistika? Raketová věda

Už je to 14 let od doby, co jste přestal závodit, ale v cyklistice jste zůstal. Stal jste se ředitelem worldtourového týmu. Jaká je kariéra po kariéře?
„Měl jsem štěstí, že jsem okamžitě po ukončení kariéry dostal nabídku do Hradce Králové. Díky panu Vávrovi jsem zůstal u cyklistiky a okamžitě jsem nastoupil na místo sportovního ředitele. Poté jsem se přes reprezentaci a development team Quick-Stepu dostal do worldtourového týmu Israele.“

Co obnáší práce sportovního ředitele?
„První roky byly jednodušší. Dnes, s vývojem sportu, se vše modernizuje a vývoj jde tak dopředu, že je potřeba být v obraze každým dnem, updatovat věci, používat nejmodernější technologie. Dá se říct, že závod probíhá jako kombinace rallye a postupů jako ve formuli 1. Čteme závodníkům, kde je jaká zatáčka, kde je nebezpečné místo, jaký mít tlak v pneumatikách na jednotlivé etapy, řešíme také aerodynamiku. Kola jsou jako monoposty formule, měříme odpor vzduchu, také se komplexně věnujeme ostatním věcem kolem sportu - trenérům, výživě atd. Je běžné, že jezdí kuchaři a kitchen trucky na závody, takže je to úplně jiný sport, než býval.“

Fanoušci si možná vybaví sportovní ředitele na velkých závodech, že jsou to ti, co řídí týmové auto a křičí na závodníky něco do vysílačky, případně mlátí do volantu, pokud se povede úspěch. Ale co obnáší práce, pokud není závod, mimo sezonu?
„Dříve jezdili na závod dva sportovní ředitelé – jeden řídil první auto, druhý poslední. První zajišťuje peloton, druhý zajišťuje úniky a stará se o tento servis. Dnes je to tak, že v prvním autě sedí dva sportovní ředitelé – jeden řídí a druhý kouká do iPadu a čte trasu, mluví do vysílačky a dělá další věci. Je to docela náročné. Ten, co řídí, má na starosti denní plány, musí naplánovat, kde budou maséři, mechanici, kamiony. Dnes je to už obrovský kolos, protože na závody typu Tour de France jede osm, deset aut, která pokrývají závod. Například jedno auto jede před závodem a upozorňuje nás na nebezpečná místa. Pak máme pět aut, která jezdí na bufety, extra občerstvovací místa, aby závodníci nemuseli jezdit do auta a nemuseli se unavovat. Je toho hodně. Pak se plánuje trasa. Dnes už je běžné, že se dělají powerpointy, aby závodníci věděli, jak vypadá trať.“

Říkáte víc sportovních ředitelů. Oni nemají svého vrchního sportovního ředitele?
„Ano, je tady hlavní sportovní ředitel, nad ním generální manažer a nejvýš v hierarchii jsou samozřejmě majitelé týmu.“

Takže sportovní ředitelé jsou řediteli svých úseků?
„Ano, dá se říct, že je generální manažer, nejvyšší v týmu. Pod ním je sportovní manažer nebo hlavní sportovní ředitel, takže ve třetí pozici jsou sportovní ředitelé, kterých je v týmu většinou od sedmi do devíti. Ti se starají o konkrétní závod, který mají přidělený, plus během roku mají na starost dva, tři, čtyři závodníky. O ně se musí starat, volat jim, komunikovat s nimi, ne na denní, ale přibližně týdenní bázi, aby věděli, jestli jsou závodníci zdraví, jestli kola fungují dobře, zda si na něco stěžují nebo se jim něco nelíbí.“

Jako ředitel máte pravomoci, ale s tím jsou spojené zodpovědnosti, když se po závodě řeší výsledky. Může se stát, že ve vašem úseku něco nebylo v pořádku. Jak se to zmapuje, kdo zjistí, co se potom děje?
„Pokud je neúspěch v závodě způsobený například nevhodnou taktikou během závodu nebo byl špatný logistický plán, například závodníci jsou v závěru bez jídla, bez vody či mají jiný problém, jde vše za sportovním ředitelem.“

Kolik týmů jste vystřídal?
„Začal jsem v Hradci pod Vladimírem Vávrou. Dá se říci, že jsem souběžně byl v reprezentaci. Pak jsem pracoval v Quick-Stepu, to byl development tým, kde byli všichni mladí talenti. A odtamtud jsem přestoupil do worldtourového týmu, tenkrát to byl ještě prokontinentální Israel Start-Up Nation, dnes Israel - Premier Tech.“

Byl jste tam od začátku, kdy tým začal sbírat úspěchy. Bral jste jako výhodu, že jste ho pomáhal budovat?