Český tým poprvé mezi absolutní světovou elitou okouzlil, v Japonsku udržel vstupenku i pro příští World Baseball Classic a pyšný kapitán Petr Zýma mluvil o baseballovém tornádu v Čechách. Pro iSport Premium o tomto tornádu vypráví trenér Pavel Chadim, v občanském životě neurolog. Naše životní osudy se protnuly na brněnském gymnáziu na Jarošce, kde jsem byl kantorem češtiny a on studentem.
Zaujalo mě, že sázíte u mladých hráčů na tři kvality: charakter, vášeň a píle. Zkuste říct, co pro vás tyto tři hodnoty znamenají.
„Nejen u mladých. Charakter se u hráče projeví tak, že jeho slovo platí. Člověk, který je uvěřitelný, který věří v tým, a naopak tým věří v něho. Dá se to opsat mnoha větami, ale charakterní hráč nebo člověk vás nepodrazí, nepodrazí sport, úsilí všech nás, kteří jdeme za jedním cílem.“
Co vášeň?
„Bez vášně se žádný sport, žádná činnost, na které vám záleží, nedá dělat. Myslím si, že náš sport je na pomezí amatérismu a profesionalismu. Bez vášně nemůžeme vynahradit to, že se našemu sportu nelze věnovat 24 hodin denně, takže vášeň supluje čas. A co přesně znamená? Že se ráno probudím a myslím na baseball. Není den, kdy by člověk s vášní nemyslel na náš společný cíl, na náš společný sport – baseball.“
A zatřetí: píle.
„Hodně hráčů spoléhá na svůj talent, ale my hledáme ty, kteří nespoléhají pouze na něj. Pracujeme se všemi hráči. Všichni mají talent, ale jenom ta píle odlišuje úspěšné od neúspěšných.“
Zkuste čtenářům ve zkratce vysvětlit rozdíl mezi baseballem a softballem.
„Z mého pohledu softball byl vymyšlen a praktikován jako baseball pro ženy na menším hřišti s větším míčem. Hráči se nemohou hýbat z met, nadhazovači hází spodem. To jsou asi základní rozdíly. Doba přináší to, že všichni chtějí hrát všechno, vše se rozšiřuje, softball hrají i muži, baseball hrají i ženy, takže ta otevřenost sportu dopadla i na nás. Zaregistroval jsem, že posledních pět let světová baseballová konfederace zpopularizovala další pálkovací odvětví - baseball5, kde nepotřebujete pálku, pálí se rukou. Tento sport jde hlavně do zemí, které nemají dostatek peněz, řekněme v Africe, nebo do některých asijských států. Dělá se to pro popularitu našeho sportu a já osobně to přirovnávám k basketbalu 3x3, který basketbal rozjel více do měst, více mezi lidi.“
PAVEL CHADIM |
| Narozen: 8. 7. 1971 Povolání: neurolog, trenér baseballové reprezentace Hráčská kariéra: Draci Brno, 12 let člen seniorské reprezentace Největší hráčské úspěchy: 5. místo na ME (1999, 2001), bronz na PMEZ (1997) Trenérská kariéra: Draci Brno, reprezentace U12, U18, U21, U23, seniorská reprezentace Největší trenérské úspěchy: 4. místo ve skupině World Baseball Classic (2022), zlato na ME do 21 let (2010), stříbro na ME a postup na MS do 23 let (2017), 5. místo na MS do 23 let (2014) |
Nelíbí se vám, když se o českých hráčích mluví jako o amatérech, kteří se teď dostali mezi profíky. Že je to trošku degradace toho, na jaké úrovni jsou. Jak byste to vysvětlil?
„Mohl bych o tom mluvit hodinu. Už jenom to, když má někdo nějakou vášeň, tak jaká je míra vášně? Když za to někdo bere peníze, tak je vášnivější? Je větší profesionál? Já si to nemyslím. Profesionální přístup může být i v amatérských podmínkách. Profesionální nastavení mysli nebo vztahu ke sportu, dle mého, nezáleží na penězích.“
Změnil jste něco u hráčů, že se vám podařilo porážet nejlepší týmy a dostat se mezi ně?
„Odhodlání je v hráčích. Myslím si, že to je blízké všem menším sportům, všem sportům, které se musí potýkat s překážkami, všem, které musí něčeho dosáhnout, získat své místo na slunci. Česko, dle mého, je spolu s Holandskem nebo Norskem možná nejsportovnější zemí světa. Těžko se baseball prosazuje napříč sporty, těžko se prosazujeme napříč světem, a to jsou právě ty výzvy a překážky, které bez odhodlání nepřekonáte. Život nemůže být úplně nudný.“
Jak jste se vlastně dostal k baseballu?
„V Brně na gymnáziu. Jeli jsme na výlet a jedna spolužačka nám dala baseballové rukavice, začali jsme si házet. No a potom přímo, kde jsme bydleli, byli dnešní Draci Brno, nejslavnější český baseballový klub. Tam jsem v šestnácti letech přišel a tam jsem taky zůstal.“
Jste lékař, neurolog. Jak to jde dohromady s prací trenéra týmu, který se s baseballem probouzí a usíná?
„Já mám ještě k tomu tři děti a rodinu. Myslím si, že se to prolíná, že si to pomáhá. V jednom rozhovoru jsem odpověděl na to, co bych si vybral, když bych byl ekonomicky zajištěn. Řekl jsem baseball, ale myslím si, že to nebyla úplně správná odpověď. To, co mi dává medicína a neurologie, bych stejně někde hledal a musel bych to někde najít. Takže jak to jde dohromady? Školu jsem studoval, sport jsem trénoval, oboje mám rád, rodinu musíme vychovat. Ono se to nezdá, ale myslím si, že 24 hodin, i kdybychom osm hodin spali, tak těch šestnáct hodin se dá využít velmi kvalitně. Kdyby si každý sám sobě řekl, co udělal v osmi hodinách mimo pracovní proces, tak by možná zjistil, že někde pět nebo šest hodin ležel nebo nic nedělal. Takže jde využít hodně věcí aktivně.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
