V patnácti je lepší než ženy. Kolem sebe má tým trenérů, fyzioterapeutů i psycholožku. Golfistka Klára Spilková (15) už ví, jaké to je hrát za výběr Evropy proti Americe, porazit Alexe Čejku a vyhrát titul pro nejlepší hráčku roku. V květnu okusí i Ladies European Tour. Jednou chce být nejlepší golfistkou světa.
V době zářících hvězd domácího ženského sportu, jakými jsou Sáblíková, Záhrobská nebo Špotáková, nenápadně roste možné eso další generace. Golfistka Klára Spilková od svých jedenácti let sní o tom, že bude nejlepší na světě.
Má jasné názory a sebevědomí na rozdávání. Podobnost s jinou slibnou kariérou tenistky Vaidišové se nabízí sama. Jenže Vaidišová už vyhořela, což Spilková nechce.
„Raději dosáhnu svých cílů pozvolna, než bych raketově vyletěla. Mám čas,“ říká odhodlaně a sní o účasti na olympiádě v roce 2016, kdy bude mít golf premiéru.
Olympiáda je za šest let. Kde byste tou dobou chtěla být?
„To vám takhle neřeknu. Mám jeden konkrétní cíl, ale o tom, kde bych chtěla být který rok, o tom jsem nepřemýšlela.“
Ani to, jak dlouhá cesta k tomu cíli povede?
„Rozhodně budu zkoušet kvalifikaci na Ladies European Tour, to bych zkusila ještě do osmnáctin. Když se mi to nepovede, budu to zkoušet další rok. A pak klidně ještě další. Není jisté, jak rychle to půjde. Jestli se mi do roku 2016 podaří dostat na profesionální túru a do špičky, je olympiáda mým snem.“
Klára Spilková Klára Spilková • Foto Jaroslav Legner (Sport)
|
|
Narozena: 15. prosince 1994 |
O tom, že chcete být nejlepší na světě, jste mluvila v televizi už jako jedenáctiletá. Co se od té doby u vás změnilo?
„Nezměnilo se nic. Mám k tomu pořád stejný postoj a myslím si, že mám k cíli pořád blíž a blíž. Zůstala jsem sebevědomá a na vrchol chci dosáhnout.“
Jak chcete udělat, aby se vám cíl splnil, ale nedopadla jste jako řada dívek, které rychle zase zapadly? Třeba jako tenistka Vaidišová.
„Hlavní je to úplně neuspěchat, jako to udělalo pár hráček na LPGA Tour.“
Musí na to být člověk už v patnácti dost chytrý, aby lákání rychlého postupu zvládl?
„Musí, právě aby to neuspěchal. Tak to udělala třeba Anika Sörenstamová. Začala ve třinácti, postupně se dostala na špičku a pořád se na ní udržovala. A ne jako Michelle Wie, která se tam vyšvihla v šestnácti letech, vystřelila, hrála mužské turnaje, měla hromadu sponzorů a teď nehraje úplně nejlíp. Já ani tak brzo nemusím přestupovat k profesionálům. Musí se to hodně pečlivě koordinovat.“
Vás nelákají peníze, sláva, a to co nejdřív?
„Peníze zatím neřeším, protože jsem amatérská hráčka. Mám podporu od klubu a tak. Přála bych si, abych si golfem jednou vydělávala, chtěla bych to, ale nechávám tomu čas.“
Na rozdíl zrovna od tenistek vy nemáte stálou základnu v cizině. Přitom příznivé klima k hraní potřebujete. Jak často jste v zahraničí?
„Častěji jsem v cizině než doma, jezdím po turnajích. Jednou je to ve Španělsku, jednou ve Finsku, v Anglii nebo v Německu. Je to rozlítané. Přes zimu si dávám měsíc pauzu. Celá sezona je hrozně náročná, končí v listopadu a to jsem ráda, že pak mám volno. Po něm si dám dva týdny v Dubaji na rozehrání.“
Stačí to?
„Po minulé sezoně jsem byla ráda, že jsem byla doma. Ty dva týdny mi stačily, navázala jsem na ně s reprezentací ve Španělsku. Tři roky to tak dělám a je to dobře.“
Nikdy jste neuvažovala o stěhování, třeba na Floridu, kde hraje Jessica Kordová?
„Doopravdy ne. Protože takhle se mi daří, v Česku jsem doma, mám to tady ráda a mám tady školu. Takže takové stěhování na Floridu... Ani o škole v Americe jsem neuvažovala, chci jít evropskou cestou přes Lady European Tour a až pak třeba do Ameriky. Na LPGA Tour.“
Probírala jste to s Kordovou?
„Jessica, jelikož v Americe žije odmala, studuje tam a hraje tam svoje turnaje, a navíc teď už je z ní úplná Američanka, to má jiné. Ona je doma tam, já jsem doma tady. Ona má turnaje tam, já tady.“
Cesta na špičku tedy není nutná přes Ameriku?
„Ne, to není. (rozhodně) Přes Evropu se tam dá dostat.“
Máte příklad?
„Němka Sandra Galová to tak měla. Ještě před čtyřmi lety hrála u nás v Cihelnách na mezinárodním mistrovství. Dostala se na European Tour, byla tam do třetího místa, načež obdržela kartu na LPGA Tour. A hrála tam pak rok turnaje LPGA. Sledovala jsem to.“
„Mým vzorem vždycky byly hráčky z LPGA Tour, to je světová špička. Tedy v deseti letech jsem vzhlížela k holkám, s nimiž jsem hrála. Mnohé, třeba Zuzka Mašínová, byly o hodně lepší než já. O hodně! Snažila jsem se zlepšovat a hlavně mě golf chytnul. Nikdo mě do něj nemusel nutit.“
Proč jste vy nejlepší českou hráčkou a vaše dětské vzory ne?
„To já netuším. Asi je to na povaze člověka. Jak hraje a jak je cílevědomý.“
Kdy jste to silné sebevědomí pocítila vy?
„Asi před těmi čtyřmi lety, kdy jsem byla u pana Krause v Uvolněte se, prosím. Taky chodím poslední dva roky k paní psycholožce, to mi pomáhá. Pracujeme na mojí celkové duševní odolnosti, protože psychika je v golfu moc důležitá. Hlavně jsem to ale měla v sobě.“
Změnil vás golf?
„Myslím si, že jak hraju odmala, ani jsem se měnit nemusela.“
Myšleno spíš povahově...
„Mám to v sobě. Narodila jsem se tak, že mám snaživost, chci se zlepšovat. Snažím se být pořád lepší a ono to jde.“
Najde si mezi vrstevnicemi v golfu i kamarádky?
„Panují tam docela přátelské vztahy. Je jasné, že každá chceme vyhrát, ale neznamená to, že bychom se spolu nemohly bavit. Není to tam tak napjaté, že bychom se nesnášely.“
Ani mezi českými hráčkami, které se snaží ovládnout domácí žebříček?
„Pokud jsme kamarádky, je mezi námi sice rivalita, ale je to přátelská rivalita. Dokážeme se pak normálně bavit. Ale taky hodně záleží na charakteru člověka. Někdo nesnese, že někdo mladší hraje líp než on. Jde o konkrétní lidi.“
Letos v květnu se mezi starší hráčky dostanete, zahrajete si turnaj Ladies European Tour na Slovensku. Těšíte se?
„Těším se moc, hlavně na nové zkušenosti. Od slovenské federace jsem dostala divokou kartu. Přiznám se, že jsem poslala ještě maily a žádosti do Německa a Švýcarska, ráda bych si zahrála ještě aspoň na dvou turnajích. Abych víc viděla, jak to tam chodí, víc toho poznala.“
Klára Spilková pózovala při otevření akademie Alexandra Čejky • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Jak to jde dohromady se školou?
„Chodím na základní školu, jsem v devátém ročníku. Nikdy jsem neměla problém s uvolňováním, zároveň jsem si vždycky musela ročník doplnit a to se mi pokaždé povedlo.“
Kolik času trávíte ve škole a kolik na golfu?
„Je to tak padesát na padesát. Možná jsem víc na golfu.“
Jak dlouho naopak vydržíte bez hraní?
„Dlouho ne, to je pravda. Ale já hraju pořád, úplně pořád. Tak často bez golfu zase nejsem, aby mi mohl chybět.“
Stala jste se tváří Golfové akademie Alexe Čejky, od podzimu nastupujete na nedaleké Gymnázium Oty Pavla. Co si od toho slibujete?
„Přiznám se, že jsem nevěděla, na jakou střední školu půjdu. Jsem ráda, že to dopadlo takhle a přišla nabídka. Od školy to mám blízko na golf. Nikdy jsem neměla stabilní tréninkové zázemí, teď si budu moct zatrénovat hned po škole, to bude příjemné a snad se budu zlepšovat.“
