Bejt druhej? V ringu nikdy

Profesionální boxer Rudolf Kraj už nechodí mezi provazy pro slávu a výhry, ale hlavně kvůli penězům PRAHA - Jeho život připomíná výstup horolezce na Mount Everest. Boxer Rudolf Kraj se tak jako mnoho dalších lidí snaží vystoupat na absolutní vrchol - tím je pro něj titul profesionálního mistra světa. Na cestě mu pomáhají šerpové, tedy manažer, trenér a rodina. Devadesátikilový rohovník ale nejde za úspěchem kvůli slávě, té si prý užil dost, už když jako dvaadvacetiletý přivezl stříbro z olympiády v Sydney. Ve světě boulí, bolesti a šrámů je jen kvůli penězům. Pouze kvůli nim se promění v gladiátora i v úterý, až bude ve slovinském Mariboru potřetí obhajovat titul internacionálního šampiona WBC. * Před zápasem nikdy nemluvíte o strachu, ale pouze o respektu ze soupeře. Nevychází však ten respekt právě ze strachu? "Z čeho bych měl mít strach?" * Například o své zdraví. "Důležitej je respekt ze soupeře, ne strach. Zranění a zničený zdraví můžu mít u každýho sportu. Když má boxer strach, nemusí do ringu chodit. Je to jednoduchý. Seš boxer a chceš vyhrát, nepřipouštíš si nic jinýho. Když jdeš zápasit, seš vytrénovanej dávat i přijímat rány. Soupeře jdeš navíc jen porazit ve férovym boji podle pravidel, nechceš ho zabít ani sežrat." * Neříkejte mi ale, že boxer nemá nikdy a z ničeho strach... "Jasně. Mám strach o svý děti, aby se jim něco nestalo. Pětiletej Ruda furt někde lítá... Půlroční Terka bude určitě stejná. A taky mám strach z letadel. Paradoxně se bojím lítat od tý doby, co mám děti. Snažím se proto jezdit autem, pokud to jde. Když se vybourám v letedle, jsem na hadry a bez šance na přežití, když se ale vysekám v autě, tak přece jen je větší šance, že to rozchodím." * Zvětšil se váš respekt ze soupeřů od doby, kdy jste se stal otcem? "Otcovství jsem v ringu nikdy nepocejtil. Naopak si myslim, že jsem jako boxer vyspěl. Jsem klidnější, vyzrálejší, už nejsem žádnej mladej vyplašenec." * Co všechno tedy v ringu prožíváte, když to není strach? "Mám trému, respekt a nikdy nechci prohrát. Třeba před posledním zápasem (Kraj porazil Argentince Ordialese technickým k. o. ve 3. kole - pozn. autora) jsem měl šílenou depku. Čekalo mě dvanáct kol proti dobrýmu soupeři a já byl nemocnej. Z toho jsem byl úplně hotovej, chtěl jsem ten zápas odvolat a na všechno se vykašlat. Po rozcvičce a po úvodním gongu ze mě ale všechno spadlo, protože jsem prostě nechtěl bejt ten druhej. I proto jsem soupeře rychle sundal." * Snažíte se zápas vždy ukončit tak, že soupeře knokautujete? "Chci vyhrát. Je mi jedno jak, hlavně to musí bejt podle pravidel. K těm patří i knokaut. Vypadá to sice brutálně, ale ať se o nás nikdo nebojí. Je to v pohodě, jsme na to trénovaný, nevraždíme se. Je to tvrdý, ale fér." * Ptal jsem se proto, že jste devět z jedenácti zápasů v profiringu ukončil výhrou k. o. Co cítíte, když se vám povede úder, po němž jde soupeř k zemi? "Ty moje káóčka zatím nikdy nebyly takový, že bych soupeře sestřelil. Prostě jsem ho bil, bil a bil až to tý doby, dokavaď to neukončil rozhodčí nebo tam jeho trenér nehodil ručník. Když vidim, že se trefím, chci to skončit a jdu za tím. Často jsem přitom stejně jako soupeř i já na dně se silama, ale v tý chvíli se umím vyždímat. Tomu já říkám touha vyhrát." * Zatím máte výhodu, že jste ten, kdo knockouty rozdává a ještě žádný nedostal. Přemýšlíte o tom, jaké by to bylo, kdybyste byl vy tím, kdo dostane k. o.? "U profíků jsem zatím k. o. nedostal, ale v amatérech se mi to stalo dvakrát. Jednou v polský extralize a pak jsem prohrál ještě v sedmnácti před limitem s legendárním Kubáncem Alfredo Duvergenem. Ten mě pěkně vyškolil. Nebyl jsem sice na prdeli, ale z toho zápasu jsem si nic nepamatoval." (smích) Knokaut může přijít vždycky. Stalo se to Lewisovi, Tysonovi, všem šampionům. Proto je tam ten respekt. I když vyhrávám, nepovyšuju se nad soupeřem. Můžu klidně odejít fyzicky, nebo se po blbym úderu zranit a ještě prohrát." * Co vás v ringu dokáže nejvíce nabudit? "Lidi kolem. Když jsem nastoupil k prvnímu domácímu zápasu v profiringu před domácíma divákama, bylo to, jako když feťák dostane injekci. (smích) Přes deset tisíc lidí v Praze v T-Mobile Areně, to bylo něco." * Váš úterní zápas ve slovinském Mariboru bude v hale pro pět tisíc diváků. Jak se na to těšíte? "Ve Slovinsku je box populární. Všichni se budou chtít kouknout na svojí hvězdu Jana Zavecka. Na atmosféru se nejde netěšit." * Jméno vašeho soupeře bylo dlouho neznámé. Nakonec nastoupíte proti Ismailu Abdoulovi z Belgie. Jaká to bude obhajoba? "Po pravdě jsem naštvanej. Původně jsem měl boxovat s Bulharem Konstantinem Semerdijevem a připravoval jsem se na něj. Nikdo mi o změně neřekl. Kdybych se sám nezeptal trenéra, tak bych se to asi dověděl až v ringu. Boxovat se ale musí s každým. Vím, že Abdoul remizoval s Lubošem Šudou. Počítám, že se bude boxovat na body. Má skvělou přední a nerozbitnej kryt, furt leze dopředu. Nebude to snadný." * Předpokládám, že před zápasem dodržíte rituál a jako první si nasadíte pravou rukavici. (úsměv) "Určitě, pravá jde jako první, kdyby mi trenér nasadil nejdřív levou, nepřekousl bych to. Každej boxer má něco, někdo si nasazuje jako první pravou ponožku, někdo rukavici. Používal to Tyson a i já to dělám už hodně let. I na tréninku. Je to rituál, stejně jako to, že už od olympiády v Sydney nosím v tašce igelitovej pytlík, ve kterym je porcelánový prasátko, žraločí zub, gumovej slon a pak ještě beruška. Daly mi to tehdy tety a máma. Mám to pořád u sebe." * Zmínil jste Mika Tysona, váš velký vzor. Opravdu byste chtěl být jako on? "V ringu určitě. Chtěl bych mít sílu a dynamiku jako on v devadesátých letech. V poslední době to už nebyl Tyson, ale když byl při síle, nebylo nic dokonalejšího než jeho krátkej přední hák. Bomba jako když na vás spadne barák. Boxer jako on se asi nenarodí ještě hodně dlouho." * Například Lennox Lewis ale řekl, že Tyson nikdy neukázal skutečnou krásu boxu - porazit soupeře na body díky technice... "Tyson ale taky porazil pár soupeřů na body a ukázal skvělou kondici. Na konci už to nebylo ono, ale jeho styl byl fyzicky hodně náročnej. Párkrát promáchnete a jste vyčerpanej." * Snažíte se nyní napodobovat jeho styl? "Ne, můj vzor byl vždycky Roy Jones Junior. A pak taky starší kluci na Pragovce, kde jsem s boxem začínal. Odkoukával jsem finty od Slávy Konečnýho, Ládi Kutila, Pavla Dostála, učil se od trenéra Míti Soukupa. Teď mám ale svůj vlastní styl, kterej mi v Německu ještě upravili. Hlavně už v ringu tolik neskáču." * Ve stáji Spotlight v Hamburku trénujete už déle než dva roky. Jak se vám tam žije? "Když jsem tam sám, tak to moc dobře nesnáším. Nejsem člověk, kterej by vydržel bejt dlouho sám. S manželkou a dětma, je to v ale pohodě. To si připadám jako doma v Mělníku. Trénuju, hraju si s dětma, chodíme na procházky. Zjistil jsem ale, že už umím pořádně trénovat jenom v Německu. Normálně si sice chodím doma zaboxovat, ale makačka jako pravidelnej běh nehrozí. Jsem línej jak prase, proto radši jezdim do Hamburku dva měsíce před zápasem." * Vyhovuje vám německý způsob života? "Německo beru jen jako práci. Nastálo bych tam žít nechtěl. Jen když si vezmu ty náklady. Za malej byt, kterej má pětašedesát metrů čtverečních, platíme pronájem 650 eur (přes 18 tisíc korun). V Mělníku máme barák jako kráva za mnohem menší peníze. Nechci tam žít, chci v Německu jen pracovat a vydělávat prachy. Pak se vrátím natrvalo domů a povedu si svůj byznys." * Návrat ale zatím asi nehrozí, že? Prodloužil jste smlouvu o dva roky a váš manažer loni v prosinci tvrdil, že budete do roka mistrem světa. Ten čas se pomalu blíží, cítíte to? "Už mi zase něco takovýho říkali, ale já o tom nechci moc mluvit. Je jasný, že titul mistra světa chce každej, ale já teď musím hlavně vyhrávat. Teď mam před sebou jenom úterní zápas, nic dalšího neplánuju. Může přijít zranění a hlavně záleží vždy dost na manažerovi, kterej mi staví kariéru. Jdu prostě jako fotbalisti zápas od zápasu a uvidím, jestli to přinese úspěch." (úsměv) * Neštve vás trochu, že jen boxovat nestačí, a když budete mít méně schopného manažera, nemusí úspěch nikdy přijít? "Určitě je pravda, že manažer dělá hodně, ale já mám štěstí. Lepšího manažera než Dietmara Poszwu bych v Evropě nesehnal. Má rodinný vazby na největší stáj Universum a zajistil mi dobrej rozjezd. Nejdřív jsem boxoval se slabšími soupeři, ale teď už je to hodně i na mně, protože už mám jen kvalitní soupeře. Vede mě po cestě, která je pro mě nejlepší. Možná už mi někdo nabízel i zápas za velký peníze v Americe, ale on mi o tom třeba neřekl, protože se mnou má zkrátka jiný plány." * Kolik si vůbec teď boxem vyděláváte? Váš kolega Lukáš Konečný tvrdí, že když zaplatí trenéra a manažera, zůstane mu zhruba dvě stě tisíc. "Já se ale o penězích bavit nechci. Je to soukromá věc, o který by se nemělo mluvit takhle veřejně." * Prozraďte tedy alespoň, jestli z vás box udělal milionáře? (smích) "Tím už jsem byl dřív, než jsem odešel živit se boxem do Německa. Vždyť mám v Mělníku velkej barák." * A taky jste tam nedávno začal stavět sportovní centrum se zaměřením na bojové sporty. To už se zařizujete na boxerský důchod? "Přesně tak. Teď ještě nevím, kdy skončím. Asi to bude v momentě, kdy to hlava a tělo přestanou kousat. Tak dlouho jako Holyfield, kterýmu je pětačtyřicet, určitě nevydržím. Už teď mám v háji obě ramena a teď mě zlobí zanícenej levej loket, se kterým půjdu po zápase na magnetickou rezonanci k panu doktorovi Větvičkovi. Nevím, co bude, proto si myslím, že je dobrý bejt zajištěnej." * Proč zrovna sportovní centrum? "Říkám na rovinu, že boxuju kvůli penězům, a kdybych někde vyhrál několik milionů eur, tak na to všechno prdím. Myšlenka sportovního centra v Mělníku nás napadla s tátou a ještě jednou paní už po olympiádě v Sydney. Tehdejší starostka mi říkala, že by to nemusel bejt problém. Pak nastoupil starosta Mirek Neumann a to jsem byl zase třetí na mistrovství světa. Říkal to samý a začalo se to realizovat." * Takže vás po ukončení kariéry nečeká práce vyhazovače jako některé méně úspěšné boxery? "Toho už nikdy dělat nechci. Zamlada jsem to dělal na Štvanici a taky v Mělníku a je to fakt blbá práce. Dlouho se nic neděje a pak najednou bum a přijde průser. Dneska jsou navíc všude hned policajti a některý věci, který k práci vyhazovače patří, se jim těžko vysvětlujou. Dneska lidi navíc dělaj mnohem větší bordel, a když se něco stane, nemusí to vždycky končit dobře." * Zatím jste jediný český boxer, který má významný světový titul a ještě neprohrál. Připadáte si díky tomu i jako nejlepší český boxer? "To si absolutně netroufám říct." * Váš vzor Tyson by určitě hned řekl, že je jím je. "Ale já jsem Ruda Kraj. Boxuju pro prachy, pro lidi, pro rodinu, pro sebe. Už dávno ne pro slávu. Tý jsem si užil dost po olympiádě a po mistrovství světa. Já už slávu nepotřebuju." *** "K boxu knokaut patří. Vypadá to sice brutálně, ale jsme na to trénovaný, nevraždíme se. Je to tvrdý, ale fér. " 1 JÍDLO Středně propečenej biftek. Moc často si ho sice nedávám, ale je to pro mě stejnej požitek, jako když žena a malej Ruda mlsají sladkosti. 2 PITÍ Cola, ale teď jsem ji moc nesměl, protože jsem měl kvůli kofeinu oslabenej organismus. 3 DOVOLENÁ Jednoznačně sluníčko. Po zápase jedeme s rodinou do Chorvatska. Na horách jsem byl naposledy někdy ve čtrnácti letech se základkou na lyžáku. 4 HUDBA Do ringu nastupuju na písničku "Hard rock haleluja" od skupiny Lordi. Jinak mam rád každou hudbu, která nabudí - tvrdší rap, metal, hip hop, ale i pohodovej house. Když se mi nějaká písnička líbí, jsem jí schopnej poslouchat i stokrát za sebou. 5 OBLÉKÁNÍ Sportovní. 6 BARVA Zelená, modrá. 7 MĚSTO Mělník, to je snad jasný. 8 AUTO Mám rád hezký a rychlý auta. Pomalu totiž může jezdit každej. Teď mám Audi A4, ale můj sen je Chrysler 300C v kombíku. 9 VŮNĚ Na sobě to každou chvíli střídám, ale jako každej boxer mám rád vůni potu a tělocvičny. 10 HOBBY Děti a dva bullteriéři. Krajův svět RUDOLF KRAJ Narozen: 5. 12. 1977 v Mělníku Výška/váha: 186 cm/90,7 kg Rodinný stav: ženatý, manželka Eva, děti Rudolf (5 let), Tereza (6 měsíců) Přezdívka: Rudy, Rudy Mlátička Boxerské vzory: Roy Jones jr., Mike Tyson Trenér: Conny Mittermeier (stáj Spotlight) Největší úspěchy - amatérská kariéra: 2. místo na olympiádě v Sydney (2000), 3. místo na MS v Bangkoku (2003), celkem 200 zápasů, 170 vítězství. ProfesionálProfesionální kariéra: ní 11 zápasů, 11 výher (9 k. o.). Internacionální šampion WBC v křížové váze, aktuálně třetí ve světovém žebříčku WBC, desátý v žebříčku WBO. "Chtěl bych mít sílu a dynamiku jako Tyson. Jeho krátkej přední hák, to byla bomba, jako když na vás spadne barák." "Doma v Čechách makačka jako pravidelnej běh nehrozí. Jsem línej jak prase." "Říkám na rovinu, že kdybych někde vyhrál pár milionů eur, tak na to všechno prdím." O autorovi| FRANTIŠEK PRACHAŘ, redaktor deníku Sport