Adam Ondra hlásí: Končí se zlatou disciplínou, olympiáda je nejistá
Lezec Adam Ondra se loučí s disciplínou, v níž má zlato z mistrovství světa, ale která v moderním provedení k nesnesení drtila jeho tělo. Bouldering na umělé stěně nechává za sebou a jen z lásky k českému publiku se s ním rozloučí na Světovém poháru, který se v Praze koná od 6. do 8. června.
Bude to jeho poslední boulderingový tanec. S čepicí s tímhle heslem Adam Ondra s úsměvem pózoval krátce poté, co udělal přelomové rozhodnutí své kariéry. Dál se chce věnovat svým zamilovaným skalám. Na umělých stěnách už zůstane jen v lezení na obtížnost. Takové rozhodnutí ho může stát účast na olympiádě v Los Angeles, ale je s tím v míru.
Proč se s boulderingem na stěnách loučíte?
„Jsou dva důvody. V téhle disciplíně už se necítím konkurenceschopný, abych minimálně za pár let soupeřil o příčky nejvyšší. Bouldering se hodně změnil, co se týče stylu. Zároveň ta nová generace bude i v explozivní, maximální síle lepší než já jako stárnoucí závodník. Víc se můžu soustředit na lezení na obtížnost. Druhá věc je, že mě moderní styl i zraňuje. Moderní kroky jsou častokrát skoky do jedné ruky nebo do takzvaných bekhendů. Nedělají dobře mým ramenům, která už odmalička jsou spíše hypermobilní.“
Čím jsou červnové závody na pražské Letenské pláni pro vás tak výjimečné, že jste si je vybral k loučení?
„Ta domácí atmosféra je něco neuvěřitelného. I díky tomu, že jsem většinu kariéry domácí velký světový závod nezažíval, je to pro mě o to větší svátek. Myslím, že to bude více než důstojně rozloučení s touto disciplínou a moc se těším na diváckou kulisu.“
Už víte jistě podobu olympijského programu Her 2026 v Los Angeles? V Paříži pro vás nebyla jiná šance, než kombinace lezení na obtížnost a právě boulderingu…
„Minimálně do konce letošního roku se to musí rozhodnout. Rozhoduje se to mezi tím, jestli budou dvě sady medailí, nebo tři sady medailí. Pokud by byly dvě sady medailí, tak to bude pravděpodobně boulder – obtížnost v kombinaci. V tom mám jasno, že bych se o olympiádu ani nepokoušel. Ale já pevně věřím, že to budou tři sady medailí, to znamená tři disciplíny samostatně.“
Letos hodně lezete i na skalách a zdolal jste už boulder Soudain Seul obtížnosti 9a. Jak si to považujete?
„Měl jsem na tuhle sezonu tři cíle. Chtěl jsem vylézt boulder obtížnosti 9a, což je zatím největší obtížnost ve skalním boulderingu, což mi ještě chybělo. Ve francouzském Fontainebleau se mi povedlo vylézt boulder Soudain Seul. Stal jsem se člověkem, který boulder 9a vylezl vůbec nejrychleji. Zabralo mi to jen pět dní nacvičování. To byl opravdu začátek sezony snů. Teď se zaměřuji na druhý pilíř.“
Tím je cesta úrovně 9c v norské jeskyni Flatanger. Pokoušíte se o ni už od roku 2022 a mezitím v ní prvovýstup zapsal Rakušan Jakob Schubert, který váš původní Project BIG přejmenoval na B.I.G.
„Už to není projekt, je to vylezená cesta. Zahajuji na ní čtvrtou sezonu. Uvidíme, jestli se to letos podaří. Je skvělé, že teď kromě Světového poháru v Praze na jarní sezonu neplánuju žádné závody. Můžu trénink absolutně přizpůsobit, abych byl co nejpřipravenější na cestu B.I.G, což je ve velkém kontrastu s posledními dvěma sezonami. Ano, vždycky jsem na jaře zkoušel B.I.G., ale zároveň jsem měl v hlavě olympiádu nebo mistrovství světa.“
Na co se ještě letos budete soustředit?
„Třetí cíl je mistrovství světa, které proběhne na konci září v korejském Soulu, tam bude lezení na obtížnost.“
