Váňa se málem popral s mladíkem: Chtěl jsem mu jednu vrazit!
ROZHOVOR | Deset dní před startem Velké pardubické je žokej Josef Váňa plný elánu. Po jarní zlomenině stehenní kosti už se zotavil, dohání kondici a měl dokonce chuť se porvat s mladíkem, který ho urazil drzou poznámkou. Místo toho se ale soustředí na to, aby s Tiumenem znovu vyhrál.
Na jaře jste si zlomil nohu poté, co vás zavalil kůň, jak doháníte kondici necelé dva týdny před startem Velké pardubické?
„Včera jsem byl bruslit v Karlových Varech, přijel mladík se slečnou a říká: Proč tady ten blbeček dělá machra? Stejně je to o koni! Naštval jsem se, chtěl jsem mu jednu vrazit. Pak jsem šel radši plavat. Musím hodně makat. I když mám dobrého koně, tak bych nemusel…“
Jaký je teď váš zdravotní stav?
„Dělám všechno, aby to bylo jako v předešlých ročnících. Dělám pro to, co můžu, co mi čas dovolí. Teď mám trochu problémy s masmédii, zaberou mi hodně času. Ale, holt, musím se s tím poprat.“
Jak je připravený Tiumen, s kterým jste vyhrál poslední tři ročníky Velké pardubické?
„Já si myslím, že dobře, ale já vždycky říkám: Ukázaná platí. Uvidíme na dráze.“
Věříte, že Tiumen vyhraje počtvrté, čímž by se vyrovnal legendárnímu Železníkovi?
„Dělám pro to všechno, aby se dotáhl na Železníka. Ale uvidíme příští týden.“
Těší vás, že se dotace dostihu po osmi letech zvedla o tři sta tisíc na 4 800 000 korun?
„Každá vlaštovka do plusu je dobrá. Konečně mě někdo vyslyšel aspoň v tomhle. Mě spíš mrzí, že je humbuk jen kolem Velké pardubické. Byl bych rád, kdyby do budoucna byl humbuk před každým kvalifikačním dostihem, které běháme o šušně jako někde v Rostově na Donu…“
Co říkáte na to, že když letos vyhrajete, můžete se stát nejstarším vítězným jezdcem v historii?
„O tom vůbec nepřemýšlím.“
Můžete to být váš poslední dostih kariéry?
„Ježišmarja! Bez komentáře…“
Týden po Velké pardubické oslavíte šedesátku, už víte jak?
„Já už neslavím narozeniny dvacet let zpátky. Pan Sůra (majitel dostihových koní a majitel závodiště v Kolesách – pozn. red.) vymyslel, že bychom mohli dvacátého na mé narozeniny slovit nějakého jelena. Když se to podaří, tak to večer zapijeme, když ne, tak pojedeme domů…“
