Jsou to tvrďáci! Po třicetiletém jezdci Rostislavu Benšovi se po pádu v první kvalifikaci na Velkou pardubickou „prošel“ kůň Puntarenas. Kopytem jej trefil do obličeje, pak do žeber. Přesto se Benš, jehož prapředek Karel vyhrál Velkou pardubickou s Morem v letech 1974 a 1975, postavil a odešel po svých. Tentokrát naštěstí stačilo jen pohlazení od jedné z krásek, které v Pardubicích zajišťovaly zdravotnickou službu.
Co se vám na Irské lavici stalo?
„Po Irské vletěl Puntarenas jednou nohou do díry, šel dopředu na hlavu a to mě hodilo na jeho krk. Snažil jsem se udržet, ale už to nešlo.“
Jak moc vás kůň pošlapal?
„Nad okem jsem měl roztrhnutý šrám, stačil na to jeden steh. Musel mě trefit kopytem. A z boku mi šlápl na břicho, myslel jsem, že mám zlomená žebra. Bolelo to, ale je to dobré. Jel jsem pak v Pardubicích ještě jeden dostih a druhý den v Bratislavě další dva. Naštěstí to skončilo dobře.“
Po pádu vás hned utěšovala jedna z dívek – vaše známá?
„Ne, ne, to musela být nějaká z holek od zdravotníků.“
V sedle Puntarenase jste zaskakoval za Mateje Riga, co vám po pádu řekl trenér František Holčák?
„Po dostihu jsem jej neviděl a nebavili jsme se ani v Bratislavě. Mrzí mě, že jsme kvalifikaci neudělali, byla to škoda, protože koník na to měl. Měl slušné šance.“
Pracujete pro trenéra Wroblewského, který připravuje dvojnásobnou vítězku Orphee des Blins. Vy jste jel Velkou dvakrát - se Salaminim (2003, zadržen) a s Cabernetem (2012, 11. místo). Koně na letošní ročník Velké pardubické už máte?
„Nic nemám. U nás ve stáji byl pro Velkou ještě Broker, ale letos běhat nebude, zranil se. Na Orphee se sem tam svezu v tréninku, když není Martin Liška (žokej Faltejsek jezdí ve Francii). Je výborná, věřím, že může vyhrát i potřetí. To by byl zápis do historie.“
