Kouč házenkářů Kubeš: Na kluky mluvím i německy, je to deformace
PŘÍMO Z CHORVATSKA | V tranzu na hráče pokřikuje německy. „Deformace,“ usměje se Daniel Kubeš (39), jeden ze dvou trenérů úspěšné házenkářské reprezentace. Léta žije v Německu, kde po ukončení kariéry vede druholigový TV Emsdetten. Má vyšší ambice, ale netlačí na pilu. Věří v trpělivou poctivou práci, za kterou přijde odměna v podobě poutavé výzvy z první bundesligy. Na EURO si o ni řekl.
Velký dvoumetrový a metrákový chlap s přísným pohledem. Autoritu si však nemusí vynucovat silou, respekt má Daniel Kubeš přirozený. A je prý hrozný chaotik. „Soužití se mnou je obtížné,“ usměje se kouč národního týmu házenkářů v rozhovoru pro Sport během průlomového mistrovství Evropy v Chorvatsku.
S Emsdettenem se pohybujete zhruba uprostřed tabulky druhé bundesligy. Stačí vám to?
„Když postoupíte do první ligy, musíte splnit několik předpokladů, abyste měli reálnou šanci se udržet. Jedním z nich je hala pro minimálně pět tisíc diváků. To dává z dlouhodobého hlediska smysl. Týmy s větším diváckým zájmem mají lepší příjmy, více zajímají sponzory. To hraje velkou roli. Když nemáte rozpočet 3-4 miliony eur a velkou halu, nedává moc smysl postoupit.“
Rozumím.
„Může se stát, že klub jako Ballingen udrží soutěž po mnoho let s menší halou. Ale je to naprostá výjimka, ne pravidlo.“
Vy máte ale vyšší trenérské cíle než se „motat“ ve středu druhé nejvyšší soutěže, ne?
„Šel jsem tam s jinou ambicí. Ale pořád jsem mladý trenér, učím se každý den. Myslím, že tento proces ještě není u konce. Práce mě naplňuje, to je rozhodující. Dá se to brát jako určité poslání. Jsem hrozně šťastný, že ji můžu dělat. I když samozřejmě to není vždycky radost. Někdy i frustrace. Jako v každé práci.“
Už jste byl za tři roky na hranici vyhazovu?
„Vzhledem k tomu, na jak dlouho mám kontrakt, tak jsem nad touto situací ani neuvažoval. (úsměv) Ale v minulé sezoně jsme byli dlouho na spodních místech tabulky a na člověka samozřejmě padnou pochyby, jestli vše, co dělá, je správné. Pak zase přijde série zápasů, kdy z toho máte dobrý pocit a věci, kterým věříte, se potvrzují. Zatím jsem nabídku z první bundesligy nedostal.“
Ale toužíte po ní, že?
„Bylo by to krásné. Nicméně počet trenérských míst je omezený. Musíte odvádět dobrou práci dlouhodobě, potom dostanete šanci poměřit se s těmi nejlepšími. Existují výjimky, že někdy dostanete šanci hned. Myslím, že když budu kvalitně pracovat ve druhé lize, dřív nebo později se někdo ozve. Pak bude záležet na mně, jestli to pro mě bude zajímavé a tu nabídku přijmu.“
Jsem hrozný chaotik
V národním týmu se o koučink dělíte rovným dílem s Janem Filipem. V klubu jste na to asi víc sám. Je to tak?
„Ve druhé lize má trenér daleko víc funkcí a spoustu úkolů mimo samotné trénování. Organizace, komunikace, vedení... To samozřejmě není optimální pro kvalitu práce. Na druhou stranu se člověk vycvičí. V první bundeslize máte asistenta, který je většinou taky profesionál. Je tam někdo na video, přípravu věcí před a po tréninku. Prostě hodně lidí, kteří mu pomáhají. V nároďáku je koučování lehčí, protože jsme na něj doopravdy dva. To je hrozná pomoc a funguje to dobře. Já se vyloženě soustředím na obranu, a když mě něco napadne ohledně útoku, tak do toho můžu skočit. Aniž bych musel vnímat všechny situace. Totéž platí nejspíš pro Jendu.“
Proč nemáte v klubu nějakého českého hráče?
„Dobrá otázka... Druhá německá soutěž má docela vysokou úroveň, ale je de facto poloprofesionální. Finanční situace klubů je zhruba taková, že kluci, kteří od nás odcházejí do Maďarska nebo do Polska, si tam vydělají víc peněz. V týmu mám jen dva, kteří nepracují nebo nestudují. Ano, myslím si, že by tohle angažmá byla pro spoustu hráčů dobrá zkouška, ale tak to musí také cítit oni.“
Působíte jako důsledný člověk, zaměřený na každou maličkost. Organizovaný život v Německu vám musí vyhovovat, že?
„Vím, že na hodně lidí takto působím. V práci jsem možná přísný. Jinak je to právě naopak, jsem hrozný chaotik. Soužití se mnou je obtížné. Život v Německu je hezký, naše děti tam vyrostly. Ale mě tam drží jen práce. Jsem už tak dlouho venku, že cítím i negativní stránky. Člověk až tolik neprožívá chvíle s rodinou, s kamarády. Doma jsem v Praze. Ale netuším, kde jednou budeme žít.“
Vkrádají se vám do trénování českého týmu německá slovíčka?
„Jasně, děláme si z toho legraci. Před zápasem a kolikrát i v jeho průběhu mluvím na kluky německy. Je to taková deformace z dlouhodobého pobytu tam. Doufám, že mi rozumí.“ (úsměv)
Výhra s Dánskem nebyla náhoda
Vy jste týmu před Dánskem moc nevěřil, měl jste z utkání po debaklu od Španělska panickou hrůzu. Pak možná i z Maďarska. Už vás hráči přesvědčili, že můžou porazit každého?
„Cítím se dobře, jsem šťastný. Před Maďarskem jsem Mildovi Slabému (trenérovi brankářů) říkal, že mám tentokrát dobrý pocit. A ono to vyšlo. Přišli jsme s Jendou na to, že výhra nad Dánskem nebyla úplně náhoda. Neodehráli jsme takový zápas jen jeden. Turnaj pokračuje dál. Vím, že chcete slyšet o nějakých našich ambicích, ale já vám k tomu nic neřeknu.“
Českou hvězdou je kapitán Ondřej Zdráhala. Co na něj říkáte?
„On měl vždycky takové výkyvy... Proti Maďarsku a Dánskou hrál fantasticky. V Německu tomu říkají „weltklasse“, světová úroveň hry.“
Proč nikdy neprorazil ve velkém klubu?
„To nechci hodnotit. Každý hráč má nějaký vývoj. Ondra si také prošel fází, kdy se hledal. Možná to u něj trvalo delší dobu. Ale těžko se mi k tomu vyjadřuje. Dnes je ve věku, kdy necítí žádnou zátěž. Je vidět, že si házenou doopravdy užívá a baví se.“
Přišla vám vhod delší pauza? Po páteční těsné porážce s Německem hrajete až zítra večer s Makedonií.
„Je to pro nás výhoda. Potřebovali jsme si odpočinout. Pokud po hráčích chceme, aby každou situaci hráli na sto procent, tak je jasné, že jsou po těch zápasech taky na sto procent unaveni. Ty tři dny volna nám udělají dobře.“
