Hned při své vůbec první misi v házenkářské Zubr extralize má před sebou těžký úkol. Tedy dovést Karvinou do finále soutěže a tam neporušit desetiletou tradici - získat mistrovský titul.
Přitom 37letý kouč obhájců Martin Kostelník zatím ani nemá trenérskou A licenci.
„Studijní obor se letos zavřel a pokračovat v něm mohu až v příštím ročníku,“ vysvětluje Kostelník, proč tomu tak je.
Karvinou, které v extralize zatím patří čtvrté místo s šestibodovou ztrátou na Zubří (to odehrálo o zápas víc), diriguje bývalý hráč tohoto celku od podzimu.
I když trénuje, se aktivní hráčské kariéry se úplně nevzdal. Už když sbíral trenérské zkušenosti u druholigového Sokola Ostrava, působil jako hrající kouč.
„Teď jsem měl v úmyslu občas v tom pokračovat i v Karviné, ale zatím mi to zhatilo zraněné koleno,“ vysvětluje nová tvář mezi ekipou zkušených trenérů v nejvyšší házenkářské lize.
Přivítali by hráči vaši pomoc v ligovém zápase?
„Zeptejte se jich. Někdy však říkají, že by mě do obrany brali. Možná bych tímhle tahem soupeře zaskočil. Jednou za mnou přišel ředitel klubu a tajemně mi povídá, mám posilu pro play off . Chvíli mě napínal a pak na mě významně mrkl. Někdy s hráči trénuji, ale koleno není v pořádku. Měl bych jít na druhou operaci křížových vazů.“
Kdy jste naposledy hrál zápas?
„V minulé sezoně pár utkání ve druhé lize za Ostravu. Jeden z mých známých mě pak popíchl k další činnosti hláškou, jak to, že si i v tomto věku vůbec dovoluji udělat kličku. Až bude koleno v pořádku, rád bych ještě druhou ligu hrál.“
V druholigové Ostravě jste zkoušel roli hrajícího kouče. Šlo by to i v extralize?
„Určitě ne. Když člověk hraje, soustředí se přece jenom hodně na sebe. Dobře koučovat chce mít odstup. Na lavičce má trenér větší klid a nadhled.“
Karvinou jste přebíral v nelehké pozici, vždyť před sezonou odešlo z kádru šest opor základní sestavy. Jaké to bylo?
„Vlastně jsem si ani nemohl vybrat za ně žádné jiné hráče. Musel jsem hned začít formovat hráčské těsto. Z něho se snažím vytvořit co nejhladší kouli, aby se na ni nabalovaly úspěchy a byla pořád funkční. Těsto úspěšně kyne, i když trošku jsme se v tom zpočátku plácali. Vždyť hned v úvodu extraligy jsme prohráli čtyři zápasy a tím si připravili horší pozici pro play off .“
Průměrný věk vašeho týmu je 22 let. Co hlavně vtloukáte mladíkům do hlavy?
„Je potřeba jim neustále opakovat, že jsou profíky. A dělat něco s tím, že v naší kotlině je častým jevem podceňování soupeřů. Hlavně je třeba donutit je k tomu, co já chci. Nedávno jsem četl v novinách titulek: Svěřenkyně neplní pokyny. Takže to asi je obecný problém.“
Máte nějaký účinný recept na to jak hráče motivovat?
„Je to problém, protože v naší házené nejsou stimulem peníze. Spíš je motivuji pomocí tréninků. Za dobrý výsledek jsem ochoten nějaké těžké cviky vynechat. Někdy jim nechám vymyslet program. A hráči tenhle přístup vzali. To moc kvituji.“
Jste v trénování typem tolerantního demokrata, nebo vystupujete jako přísná autorita?
„V Čechách se bijí dva styly. Mám blíž k tomu západnímu demokratickému než k východnímu s direktivním přístupem. Nicméně, někdy musím použít autoritu. Je to psychologická alchymie.“
V půlce sezony se váš tým může pochlubit dokonale propracovanou obranou. Máte nejméně obdržených branek. Kladete na defenzivu největší důraz?
„Kvalitní obrana je u házené základ. Vychází z ní všechno a naše hra je na tom založená. Také máme dva vyrovnané gólmany - Tomáše Mrkvu a Jakuba Lefana. A mezi obranou a gólmany je symbióza. Málokdy se stane, že by nefungovala obrana a zároveň jeden z nich nezachytal. To je nesmírné plus.“
Jak spolupracujete s vaším kolegou trenérem Júliem Korňanem?
„Na papíře je on hlavní trenér a já jeho asistent. Na rozdíl ode mě totiž má trenérskou A licenci. Veškerou zodpovědnost ovšem nesu já. Hodně spolu vše probíráme, a když vidí, že dělám něco špatně, tak s tím hned přijde.“
Mezi trenéry v extralize jste nováčkem. Je to výhoda, že vaše strategické tahy nejsou okoukané?
„To netuším a vlastně ani si nemyslím, že to tak je. Je pravda, že znám například dobře kouče Dukly Pavla Pauzu a vím, jakým způsobem svoji filozofi i uplatňoval v reprezentaci. Také jsme proti sobě hrávali. Jenže utkání spíš rozhoduje herní nasazení hráčů, než trenérské manévry. I když je pravda, že třeba psychická nepohoda dokáže prohrát zápas. Nedávno to proti nám předvedlo Zubří. Nechalo si vyloučit šest hráčů i hlavního trenéra a tím nám moc pomohli k vítězství.“
V Zubří jste vyhráli o gól 25:24. Byl tenhle váš poslední letošní zápas hodně důležitý?
„Ano, motivačně to bylo utkání roku. Sice jsme vyhráli, ale bohužel předvedená hra měla k ideálu daleko. Podle statistiky to byl náš téměř nejhorší zápas za celý podzim. Špatně střílely spojky i křídla, udělali jsme moc technických chyb.“
Jaký má mužstvo program přes svátky. Dal jste svěřencům volno?
„Doslova jsem ho v klubu vybojoval. Kluci si od třiadvacátého prosince do druhého ledna můžou dělat, co chtějí. Chci, aby si od házené odpočinuli hlavně psychicky. Bereme to jako experiment, snad nám hráči do té doby nezvlčí.“
