Macík do detailu o Dakaru: Adrenalin nás drží naživu. Riskuji, když musím
Slávu českých kamionů na dakarské rallye rozšířil šestinásobný král Karel Loprais, to ještě finišovala v Senegalu. V drsném světě záludných písečných dun, jemuž donedávna vládly ruské Kamazy, si už tvrdě razí cestu další české eso. Martin Macík v lednu úspěšně navázal na loňský triumf a v rozhovoru pro Sport Magazín nešetří detaily ze Saúdské Arábie, ale i Jižní Ameriky.
V cíli nedávné dakarské rallye vás hřál masivní náskok 2 hodiny a 21 minut, říkal jste, že to bylo o parník. Ve fotbale když vedete 5:0, polevíte. V kamionu můžete jet opatrněji, nebo ne?
„Ano i ne. Má to obě stránky a řekl bych, že nemusíme riskovat, tedy nemusíme jet na hraně možností auta ani posádky. Což ale nedělám ani za normálních okolností, jen když je to opravdu potřeba, protože vždycky riskujete, že něco zničíte, nebo se něco nepovede. A pak vás to pronásleduje celý závod, který je hodně dlouhý a potřebujete například rozložit síly techniků.“
Čili jste jeli opatrněji.
„S takovým náskokem, který jsme měli, jsme měli určitou jistotu. Nicméně když se vám něco stane na Dakaru… Nemluvím o maličkostech, jako že píchnete pneumatiku, zakopete se, nebo se vám někde uklepe nějaký šroubek. Tam prostě vylezete, opravíte a je to otázka deseti, patnácti minut, než je to zase v pohodě. Pokud se vám to nestane každý den a máte deset etap před sebou. (úsměv) Sice jsme byli ve vedení od druhé etapy, ale to nic neznamená. Na Dakaru se bavíme až o posledních třech nebo čtyřech etapách, a o fatálních věcech, jako je převrácený kamion v dunách, což se stane raz dva. Nebo že opravdu někam skočíte, urvete něco na autě, kde oprava může trvat mnohem déle. Nebo velké bodové ztráty, protože když neprojedeme kontrolní body, může nás to u těch nejjednodušších stát 15 minut, ale u těžších i hodinu nebo dvě! Pak stačí jedna takováhle chybka, a máte po náskoku. Takže do poslední etapy není daný, že by to mělo být v pohodě. Ale jako každý sport to má svá specifika a my jsme si náskok drželi, myslím, solidním tempem. Tak, abychom měli jistotu, a dokázali jsme ještě vyhrávat etapy, protože jsme měli fakt dobře našlápnuto a technika fungovala výborně.“
Při chvále navigátora Františka Tomáška jste zmínil, že vám v letošním závodě ušetřil hodinu a půl. Jak jste k tomuhle číslu došel?
„Neřekl bych ušetřil - spíš neztratil. Potřebujete navigátora, který zaprvé umí navigovat. Jasně, když je všechno dobrý a jede se po stopách tam, kde se má jet, tak se nic neděje a jenom vám, v uvozovkách, hlásí díry. Ale pak nastane moment, že někam netrefíte. Když máte přijet ke kontrolnímu bodu, ale všechny stopy byly najeté jinudy. Nemohli jsme se tam dostat kvůli dunám nebo jiné překážce, třeba ve formě skal. Pořadatel tam schválně dává chytáky, aby to nebylo tak jednoduchý. A v tu chvíli navigátor musí přesně vědět, kam máme jet, kam se máme otočit, kam se máme vrátit. Zda se mám vrátit víc doleva, víc doprava, nebo se vrátit úplně, najít si jinou cestu.“
A kde jste spočítal tu hodinu a půl?
„Pamatuju si minimálně tři momenty, kde jsme nabrali opravdu velký náskok. Díky tomu říkám, že asi polovina náskoku určitě byla díky Františkovi. A to v místech, kde na nás Mitchel van den Brink ztratil asi 40 minut. Uprostřed skal, kde jsme se museli vracet pro bod asi 10 minut. Ale ostatní, především naši soupeři, se vraceli déle. A podobné situace byly ještě dvě. Na jedné přibližně 10 nebo 15 minut, to bylo chrono (speciální rychlostní zkouška). A potom ještě maratonská (48hodinová) etapa - v páté to bylo těch zmíněných 40 minut a ve čtvrté číhaly záludnosti, hledání bodů. Všichni jsme hledali, ale my jsme věděli, kam jet, ač podvědomě, tak jsme to našli. A tam jsme zase stáhli cenné desetiminutky, které nás potom katapultovaly takhle dopředu.“
Jakou roli hrají zkušenosti, když jste slavný závod jel poprvé už v roce 2013?
„Obrovskou. Bez zkušenosti Dakar nevyhrajete. Je všeobecně známo, a to ve více kategoriích, že většinou ti nejmladší nevyhrávají. Že potřebujete minimálně tři Dakary za volantem, abyste nabrali zkušenosti a mohli vůbec přemýšlet nad tím, že budete chtít nějak uspět. Bez zkušeností to opravdu nejde, protože terény jsou tak náročný a závod je tak strašně dlouhej. Podmínky, chování auta v různých podmínkách a na různých terénech, prostě to všechno si musí fakt sednout a tohle všechno musíte znát. Bez těch tří Dakarů to opravdu nejde, to se najdou jenom výjimky.“
Všechno na trati se děje v ohromné rychlosti. Do jaké míry rozhoduje instinkt, zkušenost, analytické myšlení?
„Instinkt rozhoduje většinu situací. Musíte ve velké rychlosti umět reagovat, což ale vychází ze zkušeností. Pokud nemáte zkušenosti a naježděno, nedokážete reagovat tak rychle. Protože jedna věc je reflex, ale pak taky instinktivní reakce, myšlení a to všechno, které vychází ze zkušeností. No a analytické myšlení je primárně pro navigátora i mechanika. U sebe bych řekl, že ho potřebuju ve chvíli, kdy si ne úplně vypočítávám, ale mám myšlenku, kam kamion pošlu, jak je těžkej, jestli to ubrzdím, jestli to tam nandám. Podle mě je to základ zkušeného pilota, který musí vědět, co má dělat, a musí znát svoji techniku.“
Měli jste během závodu slabší chvilku? Na tiskovce po příletu z Arábie jste mluvil o výměně názorů, která vám sebrala sedm minut. Můžete přiblížit, čeho se týkala?
