ROZHOVOR - Do Brna přijel jako největší favorit MS silničních motocyklů. Ale rozhodně ne jako favorit zdejších fanoušků. Poté, co Casey Stoner během nedávných testů narazil do Karla Abrahama a oba se následně drsně pohádali, bylo mezi nimi napětí. To se prý už rozplynulo. Přesto Stoner svět MotoGP dál líčí jako džungli a cirkus, kde na přátelství není prostor.
Půvabná manželka Adriana sedí po jeho boku. Občas se na sebe usmějí, ona během exkluzivního rozhovoru pro deník Sport reaguje na jeho odpovědi. Casey Stoner je v dobré náladě. Má k tomu důvod.
Fakt, že směřuje k druhému titulu mistra světa, se chystá potvrdit v Brně, na jednom ze svých nejoblíbenějších okruhů. Navíc včera oznámil, že bude otcem.„Je to vzrušující novinka. Moje priority se okamžitě změnily,“ prohlásil spokojeně.
Jezdec, který vede po Grand Prix v Brně, dost často vyhrává celý titul. Berete nadcházející víkend extra vážně?
„Existuje hodně statistik, o kolik bodů kdo vede v jaké situaci a podobně, a já jsem jeden z těch, co se je vždy snaží vyvrátit. V tomto případě bych se nebránil, kdyby to platilo. (směje se) Není to ale důležitý závod jen z tohoto pohledu. Brno je jedním z mých nejoblíbenějších okruhů na světě, a to ode dne, kdy jsem sem vkročil poprvé. To vycítíte prakticky ihned. Stoupání, klesání, stromy kolem, to všechno jsem si zamiloval a je skvělé tady závodit.“
Změní se to po nedávném incidentu s Karlem Abrahamem?
„Nevím, kolik tady mám fanoušků. Mám rád tuhle oblast, okolí je báječné. Není nejdůležitější, kolik lidí mi bude fandit. Klíčové je, jak se cítím na trati, jak rád tady jezdím. Tím se tady zabývám. Jestli jsem tady nějaké fanoušky ztratil, lituji toho, ale není to to hlavní, proč jsem zde.“
Čekáte stejné prostředí jako svého času v Británii, kde na vás fanoušci dokonce bučeli?
„Celý ten incident nebyl vůbec mojí chybou. Jestli mě tak budou brát, nemám s tím problém. Australané taky nebudou nakloněni soupeři, který by mě vyřadil ze závodu, rozuměl bych k tomu, patří to k fanouškům z jednotlivých zemí a je to pochopitelné. Já to ale řešit nebudu.“
V Mugellu...
„Tohle už je třetí otázka na Mugello. Kde je problém?“
Měl jste tam ostrou výměnu názorů s Abrahamem. Máte s ním problém?
„Vůbec žádný. Měl jsem s ním problém na trati, protože on se snažil jezdit za mnou a opisovat moji stopu, když jsem testoval. To nebyl závod, aby za mnou musel kroužit, aby takto zajížděl svá kola. Začal pak být naštvaný, že ho zpomaluji, a to je všechno. Já jsem taky nebyl moc nadšený, když přišel do mé garáže a snažil se mě slovně napadat. Ale od té doby se chová na trati velice slušně. Myslím, že taky pochopil, že se mi jeho reakce nelíbily.“
Prý jste se s ním snažil promluvit na Sachsenringu.
„Ano, v Německu jsem s ním chtěl mluvit, abychom to hodili za hlavu. Bohužel byl pokaždé hodně zaneprázdněn. Nebyla tedy možnost. V Brně jsme spolu už mluvili a problém nemáme.“
| CO SE MEZI ABRAHAMEM A STONEREM STALO |
| Během červencových testů v Mugellu najel Stoner do Abrahama, protože se mu zdálo, že český jezdec kopíruje jeho stopu a získává tak nepovolenou výhodu. Navíc mu hrozil pěstí. Srážka byla pro Abrahama natolik nebezpečná, že se rozhodl vyříkat si ji s Australanem v boxech. Tam se oba hlasitě hádali. V letošní sezoně udeřil Stoner na trati také Francouze Randyho De Punieta. Stalo se tak ve warm-upu na GP Francie. Přijel k němu a vrazil mu pěstí do ramene. |
Je svět MotoGP vůbec naklonený tomu, abyste v něm měl přátele?
„Samozřejmě tady je soutěžení. Pokud jste ale dostatečně vyspělý, tak víte, že na trati spolu závodíte a mimo ni můžete být přátelé. Dřív, době Schwantze nebo Doohana, bylo kolem motocyklů víc lepších vztahů. Pak nastoupili mladí jezdci s názorem, že musí jiným něco vzít, aby vyhrávali. Někteří jsou hodně nedospělí. Já, Jorge (Lorenso), Dani (Pedrosa), Andrea (Dovizioso) a další jsme dost zkušení na to, abychom věděli, že je lepší mít dobré vztahy. Ti noví to možná začínají taky poznávat. Je to lepší než denně bojovat v novinách. Máme tady jezdce, který vytváří problémy neustále, ale je jen jeden.“
Kdo to je?
„Zkrátka jezdec.“
Řekl byste, že v MotoGP je džungle?
„Spíš cirkus. Cestujeme spolu, snažíme se společně bavit lidi. Někdy je celý tento svět trochu neštěstí.“
Není divu, že se z něho snažíte utíkat do skutečné džungle, do divočiny. Jak často během sezony můžete vyrazit mimo mobilní signál?
„Bohužel moc ne. I po sezoně, když je přestávka, se spíš zotavujete ze zranění a není moc času být tam, kde bych chtěl být, tedy pryč od města, od lidí. V budoucnosti bych ho chtěl mít mnohem víc. V tomto světě ho trávíme až moc.“
Co máte na přírodě nejraději?
„Mám nějraději lesy a hory. Minuju zimu, všude sníh, to je nádhera. I když to někdy může být fádní, tyhle zasněžené hory bez stromů. Taky mám rád blízkost vody, řeky. Oceán je skvělý, ale já mám raději vnitrozem.“
To proto, že jste od puberty vyrůstal v Británii, kde je taková příroda, jak jste popsal?
„Tam je mnoho krásných míst, mnoho pohoří, ale ne moc fajn počasí. V Austrálii najdete také mnoho taky fantastických oblastí, stejně tak ve Švýcarsku, kde nyní žijeme. A příznivější počasí k tomu. Důvod, proč preferuji lesy, je možná ten, že kolem oceánu už nenajdete moc míst, kde nejsou lidé. Skoro celé pobřeží je zabrané, je tam spěch a přetlak. Odtud jsem chtěl pryč už jako hodně malý kluk. Být jen s rodinou. Oceán je bezvadný během týdne, kdy jsou lidi v práci.“
Stačil se vám už změnit život ode dne, kdy jste se dozvěděl, že budete otcem?
„Ještě ne tak, jak to čekám, až se dítě narodí. Priority se ale změní okamžitě, jakmile vás dovedou na ultrazvuk a potvrdí, že dítě je na cestě. To jsou vzrušující okamžiky.“
Není mnoho otců v MotoGP. Jste si jist, že budete pokračovat?
„Závodění může být nebezpečné, ale to je i mnoho dalších věcí, které děláme denně. Důležité je minimalizovat riziko. Závodím dlouho, snažím se mít věci pod kontrolou, dbát na bezpečnost. U závodů zůstanu a počkám si, jaké budou moje priority později.“
Už tušíte, kde se pak s rodinou usadíte?
„Míst je hodně. V Austrálii, ale taky v Americe, mimo jejich města. I Švýcarsko je skvělé, možnosti pro lyžování, milí lidé. Přestože jich je tam dost. Rádi se tam budeme vracet.“
Poslyšte, není právě tenhle váš postoj k lidem důvodem, proč se snažíte co nejvíc vyhrávat? Ten fakt, že nesnášíte být uprostřed davu, a snažíte se ujet a být sám přede všemi?
„Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel. Možná ano. Dalším důvodem, a teď řeknu, proč jsem si moc neužil závodění na ducati, byl fakt, že na této motorce se nepředjíždělo moc dobře, možná na jednom nebo dvou místech na trati. O to raději mám hondu, jsem na ní víc uvolněný. Vím, že na ní mám mnohem víc šancí předjíždět. Nemusím být v první zatáčce první, protože je mnoho dalších možností, jak se na první místo dostat. V tomto davu na trati jsem klidný. Ale jen na trati, mimo ni ne. I tak je to od vás dobrá myšlenka.“
Děkuji. Prý pohyb na trati mezi dalšími jezdci trénujete mezi krokodýly, je to tak?
„Tam, kde v Austrálii žiji, žádní nejsou. Je to smutné, ale je to tak. Krokodýli jsou daleko na severu. Zkoušel jsem pohyb mezi nimi jen jednou, a to v roce 2009, kdy jsem byl nemocný. Jel jsem na sever chytat ryby. Voda po prsa, krokodýli několik metrů kolem nás. Bezva zážitek.“
To jste se nebál?
„Měli jsme kolem sebe lidi, kteří to dělají denně. Vidíte, že ti krokodýli nejsou hubení, že asi nemají moc velký hlad. To poznáte.“
Takže žádné nebezpečí.
„Napoprvé jsme byli opatrní. Člověk si není moc jistý, kdo číhají, kde jsou a kde ne. Jakmile se tohle naučíte, můžete být mnohem klidnější. Navíc oni nejsou až tak velcí. Mají nejvíc dva a půl metru.“
S jakými dalšími zvířaty máte zkušenost?
„Vloni jsme byli v jižní Africe v národním parku, tam bylo mnoho nádherných zvířat. Fotili jsme je, mám k nim velký respekt.“
Focení zvířat se v naší zemi říká lov beze zbraně. Jakou formu lovu prožíváte víc?
„Je to hodně podobné. Pokud chcete dobrou fotku, musíte jít blízko, to je ten reálný život. Zachytit správný okamžik a vyfotit je úžasné. Pár krásných záběrů mám.“
Dáte si je na zeď?
„Zatím ne. V domě nemáme moc místa. Nějaké je v pokoji pro hosty, ale tam bychom z obrázků moc neměli. Možná až se někde nastálo usadíme.“
Jaký máte největší úlovek?
„Je to barakuda. Ryba, se kterou musíte bojovat, pro Australany je to ikona. Ulovit ji je velkým úspěchem. Já jsem měl štěstí, že jsem ulovil barakudu dlouhou 103 centimetry a vážící 18 kilo.“
Takže jste úspěšný.
„Část toho je legrační, protože jsem jich chytil několik a všechny byly v rozmezí mezi 101 a 103 centimetry, nikdy to nebylo víc nebo míň.“
Nepouštěl jste je zpět do vody a nechytal jednu a tu samou pořád dokola?
„Ne, bylo to na rozdílných místech. Víte, dostat se přes metr už je hodně dobré. Rekord je 135 centimetrů. Já jsem měl sice vždy přes metr, ale nebyl jsem ani schopen se zlepšit. V tom jsem neměl štěstí.“
To ale nezáleží až tak na vás.
„Samozřejmě záleží na rybě. Světový rekord je 135 centimetrů a byl vytvořen na kajaku. Mám kamaráda, který je průvodcem na rybolovu, a ten se dvakrát dostal velmi blízko tomuto rekordu. Aby byl však platný, ryba musí 24 hodin ležet a až pak je měřena a vážena. Po tu dobu ztrácí vodu a hmotnost. Kamarád nebyl šťastný, že mu to vždycky uteklo o tak málo.“
Vy máte taky svůj kajak?
„Mám, s ním je to velká zábava. Je tichý, klidný. Mám ho v Austrálii a uvažuju, že si ho nechám poslat do Švýcarska. Tam pár jezer, kde bych ho mohl používat, je.“
Související články
