Talent Hanika: Na závody jsme si dříve museli půjčovat
Základní esencí motoristického závodění jsou prostředky a peníze. Tím ale Karel Hanika v začátcích nedisponoval. Výdaje za sezonu šly z rodinného rozpočtu, místo renovace bytu nebo dovolené u moře Hanikovi sháněli peníze na cestu na závody. „Několikrát jsme uvažovali, že s motorkami skončíme. Ale já pořád vyhrával a byl vpředu,“ popisoval talentovaný jezdec z Moto3. Podpora se vyplatila! Nyní je Hanika v továrním týmu.
O závodních víkendech se harcoval se svým otcem po Evropě karavanem. Na trati bojoval proti bohatším soupeřům, za kterými stáli sponzoři. A k tomu seděl na slabší motorce. Zdánlivě neřešitelná situace Karla Haniku naopak motivovala. „Když má jezdec pomalejší stroj, musí do toho dát ještě víc. Od začátku jsem to měl těžší,“ vypráví osmnáctiletý Brňan, který se stal nejúspěšnějším jezdcem historie Red Bull Rookies Cupu. Nyní jezdce z Moto3 čeká o víkendu domácí závod v Brně.
Je pravda, že jste jednou v Anglii přijel do hotelu, který neměl okna?
„Ano. To bylo v prvním roce juniorského šampionátu. Letenky a ubytování jsme si museli platit a já furt neměl sponzora. Jezdil jsem za peníze z rodinného rozpočtu. Šetřili jsme, kde se dalo.“
Jak například?
„Cestovalo se tak, aby to vyšlo nejlevněji. Jednou jsme čekali na přestupu na letišti i dvacet hodin. Letenka byla totiž o nějakou tisícovku levnější, takže reálnější. Rodiče do závodění dali opravdu hodně peněz, bez nich bych tu nebyl. Občas nám přispěli také kamarádi, nebo hodně velcí fanoušci. Ale bylo také hodně lidí, kteří nám mohli pomoci a neudělali to. V začátcích mi například pomohl pan Abraham, závodil jsem v jejich juniorském týmu.“
V motorsportu je nejpodstatnější technika, která však něco stojí. Jak jste se s tím v začátcích vyrovnával?
„Ostatní měli lepší motorky a za sebou bohaté tatínky. Už třeba v minibicích jsem cítil, že soupeři jsou na tom lépe. Ale i když jsem měl horší stroj, dokázal jsem s těmi nejlepšími jezdit vpředu. A tam to začalo. Naučil jsem se do toho dávat ještě víc.“
Tím, že jste se na bohatší soupeře namotivoval...
„Přesně tak. Když se na to dívám zpětně – tak ti, kteří v tu dobu měli rychlejší motorky, už ani nezávodí. Do mistrovství světa se nedostali. Dotáhli jsme to dál. A to mi dává vnitřní sílu.“
Dospělo to někdy do fáze, že jste se kvůli motocyklovému závodění museli zadlužit?
„To zase ne. Ale všechno rodinné spoření se použilo na motorky. Vlastně pořád bydlíme ve čtyřpokojovém starším bytě, prakticky jsme ještě nic nezrekonstruovali. Spíše jsme si půjčovali od blízkých přátel, kteří jsou na tom finančně dobře. Moc jim děkuji. Půjčili nám od deseti do dvaceti tisíc, abychom vůbec mohli odjet na závod, bydlet tam a přijet zase zpátky.“
V minulém roce jste neustále triumfoval v juniorském šampionátu Red Bull Rookies Cup. Neschází vám letos vyhrávání a boj o přední příčky?
„Právě že schází. Dříve to bylo tak, že jsem neměl skoro nic a jezdil vpředu. Teď mám sponzora, ale výsledky nejsou nic moc. Teda všichni říkají, že je to v klidu. Jedině já jsem ale fakt nespokojený. Vím, že si teď musím vybudovat základ a pak zkoušet útočit. Není úplně extrémně důležité být v prvním roce Moto3 vpředu. Ale já bych chtěl. Když do toho dávám všechno a v tréninku jsem patnáctý, tak si říkám: Kde se ksakru ty desetiny dají ještě najít?“
Jste k sobě hodně kritický?
„Ano. Když nejsem do desátého místa, nejsem spokojený. Asi to tak beru jenom já, ostatní jsou v pohodě.“
O víkendu pojedete v Brně poprvé ve třídě Moto3. Je domácí prostředí výhodou?„Já ho za výhodu považuju. Brno je hezká trať, jedna z nejtěžších v šampionátu. Myslím, že tam můžu být vpředu. Doufám v to.“
