Byl hodně vidět. Hned po startu se Lukáš Pešek probojoval do první trojky a v úvodních kilometrech byl druhý! Ve třetím kole však spadl. Přesto si český závodník v Grand Prix Francie vyjel z devatenácté pozice sedmou příčku. Své maximum v kubatuře do 250 ccm v mistrovství světa silničních motocyklů.
Kdyby udržel medailové umístění, byl by to historický moment. „Takové myšlenky jsem v hlavě v tu chvíli vůbec neměl. Ale takhle vysoko jsem ještě nikdy nejezdil,“ říkal jezdec na aprilii.
V úvodních kolech jste se držel na druhé příčce za loňským šampionem Italem Simoncellim. Musel jste hodně riskovat, abyste udržel jeho tempo?
„Neřekl bych. Tempo to bylo dobré, ale nic neúnosného. Hlavně mi opět vyšel start. Už počtvrté ve čtyřech závodech. Jenže pak jsem prostě spadl. Ale nebylo to tím, že bych na to hodně tlačil.“
A nechtělo to v ten moment jet trošku takticky?
„Já myslím, že mezi prvními třemi není čas taktizovat. Člověk musí jet naplno.“
Co tedy zapříčinilo pád?
„Na výjezdu mi uklouzlo zadní kolo. Když jsem zvedl motorku, měl jsem ohnutou spojkovou páčku. Celý závod jsem ji pak musel pořád nahmatávat.“
Byl to velký handicap?
„Nebyl. Vlastně tohle se stává i v motokrose, který jsem zrovna trénoval o minulém víkendu. Takže mě to moc nevykolejilo. Vlastně mi motokros pomohl.“
Po pádu jste se propadl na devatenácté místo. Byl jste hodně naštvaný?
„Mrzelo mě to. Ale v ten moment jsem to neřešil. Jel jsem dál. A určitě jsem si pak dával bacha a jel opatrněji.“
A nakonec jste skončil sedmý...
„Ne. Přál jsem si jedenácté nebo dvanácté místo. Se sedmou příčkou jsem hodně spokojený. Ani jsem na tento výsledek nepomýšlel.“
Na okruhu v Le Mans pršelo. Vyhovují vám mokré závody?
„Žádný jezdec to nemá moc rád. Ale jezdit na tom musíme, nedá se nic dělat. Ale v Le Mans to byl celkově těžký závod. Hlavně hodně klouzavý. Důležitý proto bylo hlavně dojet. A jet co nejvíc vpředu. Protože pak na vás nelítá voda.“
Váš kondiční trenér se vás snaží také hodně zklidnit, abyste neměl během závodu horkou hlavu. Pomohla vám od něj nějaká rada?
„Ano. V tom mi pomohl. Ale celkově si myslím, že jsem v pohodě.“
A využil jste nějakou radu pak v té stíhací jízdě?
„Tam jsem nad tím nějak moc nepřemýšlel. Chtěl jsem se dostat před co nejvíc soupeřů. A to se podařilo. Hlavně mě potěšilo předjetí Japonce Aoyamiho. To je borec, který už pár závodů vyhrál.“
Vyhlašujete neustále, že je pro vás priorita skončit v top deset. Nebude teď pro vás stěžejní útočit na první pětku?
„Určitě takto nad tím nepřemýšlím. Chci atakovat hlavně první desítku.“
