Bartoš: Svatební šaty jsme nepropálili

Jenže jezdec z týmu Orion Litomyšl – Auto Jarov si s přesilou poradil. A už před víkendovým posledním závodem v dánském Svendborgu mohl slavit titul mistra Evropy ve třídě Open.

Opravdu má podíl na vašem triumfu i srpnová svatba s přítelkyní Marií?
„Chodili jsme spolu osm motokrosových sezon. Svatbou a tím vším kolem před ní jsem se zklidnil. Je to vidět i na motorce.

ME v motokrosu

Konečné pořadí: 1. BARTOŠ (Honda) 426, 2. Morozov (Ukr./KTM) 300, 3. A. Paščinskij (Ukr./KTM) 274,... 7. HRABICA 161, 12. ROŽEC 80, 32. STRÁNSKÝ (všichni Honda) 35.

V rodině prý máte zakořeněný rituál. O co přesně jde?
„Můj táta kdysi vzal po svatebním obřadu nevěstu na motorku s projel se s ní. A já v tradici pokračoval. Hned jak jsme si řekli ano, vzal jsem svoji ženu a vyjel si s ní po náměstí v Bělé pod Bezdězem.“

A líbilo se to vaší nevěstě?
„Myslím že, jo. Tak svatební šaty jsme nepropálili. Slušně jsme přijeli na hostinu a svatební noc pak trávili u mě v přívěsu, se kterým jezdím po světě na závody. akce. Prostě taková motorkářská romantika. Kolem nás pěkně nářadí a šroubky...“ (smích).

V minulých letech jste jezdil víc agresivněji, ale titul máte až teď. Můžete vysvětlit, čím to je?
„Jezdil jsem opatrněji. Dřív jsem chtěl každý závod vyhrát. Teď jsem si uvědomil, že pro celkový úspěch budou důležitá i druhá a třetí místa. Vlastně z dravce se ze mě stal trochu stratég. A je z toho životní úspěch.“

Přitom před sezonou jste prohlašoval, že nemáte vůbec natrénováno.
„Jelikož chodím trénovat jen jednou týdně, říkal jsem si, že to nebude nic slavného. Ale stačilo to. Uplatnil jsem však zkušenosti. Hodně závodníků doplatilo na to, že moc riskovali.“

Vašimi největšími soupeři byli čtyři ukrajinští jezdci. Měl jste to s nimi těžké?
„Pro mě byly hrozné první závody. Když jsem si stoupl na start mezi ně, provrtávali mě pohledem. Nakonec jsme se i skamarádili. Jejich manažer mi řekl, že už při pohledu do startovní listiny ze mě měli respekt. Ovšem jezdit proti bráchům Paščinskim bylo těžké. Jeden druhého bránil, různě mě brzdili před zatáčkami. Silný soupeř byl samozřejmě i Roman Morozov. Mám ale dost zkušeností a vždycky našel nějakou skulinku, jak uniknout.“

V Česku se závodí převážně na hlíně, na blátě. Jako jednomu z mála domácích závodníků vám to jde i na písku. Čím to je?
„V průběhu sezony jsem se na něj dost připravoval. Ale pořád to ještě není ono, když se porovnám se specialisty. Ti vědí, jak nastavit pérování u motorky.“

Jak uspět na písčitých tratích?
„Člověk se musí víc prát. Hlavně když přijdou duny, které se projíždějí na plný plyn po zadním kole. Je to hodně specifické. Když je písek hluboký, zavřou se řidítka a je konec.“

V posledním závodě ze začátku října v Kramolíně vás čeká souboj o domácí titul. Získáte ho?
„V českém šampionátu jsem zatím třetí za Martinem Žeravou a Jiřím Čepelákem. Vím ale, že na ně mám. Jenže když vyhraju, čekají mě oslavy s mým sponzorem Lubošem Strejčkem. A to teprve bývá boj.“