Lídr Satoranský: vztekloun, co mlátil do zdi a sázel se s týmem o polévku
I v posledním zápase základní skupiny olympijského turnaje proti nabušenému týmu USA přidal svou obvyklou statistickou porci, na kterou si už fanoušci českého basketbalu zvykli. Ani 12 bodů, 8 asistencí a 6 doskoků Tomáše Satoranského ale neodvrátilo porážku 84:119, která znamenala konec tokijského snu. Kapitán Ginzburgova výběru navíc přiznal, že poslední dva duely hrál pod prášky proti bolesti. „Vůbec jsem ale neuvažoval, že bych nenastoupil,“ vrtěl hlavou Satoranský.
Zdroj Satoranského zdravotních potíží? Poraněná třísla. „Už na konci utkání proti Íránu jsem to začínal cítit. Tohle je zranění, u kterého potřebujete čas, aby se vyléčilo,“ říkal po prohře s USA český lídr.
Času ale nebylo nazbyt – kapitán chtěl za každou cenu hrát.
Právě tvrdost k sobě samému, soutěživost a posedlost basketbalem je něco, co Satoranského nejbližší okolí popisuje jako charakteristické vlastnosti devětadvacetiletého rozehrávače. Shodli se na tom i Michal Ježdík a Pavel Pumprla, kteří zápas s Američany sledovali a komentovali ve studiu iSport.cz.
„Vzal jsem Satyho do reprezentace, když mu bylo 16 let, dal jsem ho do základní sestavy a do dneška si pamatuju, že mi to hodně lidí vyčítalo,“ vzpomínal ve studiu Ježdík na Satoranského debut v dresu národního týmu a potvrdil zkazky o jeho neskutečné soutěživosti: „On třeba na tréninku minul dvojtakt a byl schopen mlátit do zdi pod košem asi pět vteřin a u toho křičel - Proč jsem to nedal, proč jsem to nedal, měl jsem zasmečovat! Mohl si při tom zlomit zápěstí na střelecké ruce. Jirka Welsch ho tenkrát uklidňoval a říkal – Pojď, Saty, vrátíme se do obrany, příště to dáš,“ vybavuje si někdejší reprezentační kouč.
Ježdíkova slova potvrzuje i kapitán z MS 2019 v Číně Pavel Pumprla, který přidal další důkaz Satoranského soutěživosti – tentokrát od jídelního stolu. „Nevím, jestli stále přijímá sázky o to, kdo sní nejrychleji horkou polévku. V tom je v týmu nejlepší: nikdo se nenechá takhle snadno vyhecovat. V sázce přitom bývala jen čest a sláva,“ vzpomínal s úsměvem Pumprla. „Jeho houževnatost byla znát, už když do nároďáku přišel jako mladík z USK,“ dodává.
„Jeho vášeň pro basketbal a extrémní soutěživost, jsou těsně pod hranou obsese, ale to je poznávací znamení všech hvězdných hráčů,“ prohlásil Ježdík. „Právě touhle vášní je pak schopný nakazit všechny kolem.“
