Takový zážitek si nemohla nechat ujít. Sportovní střelkyně Kateřina Emmons, trojnásobná olympijská medailistka a zlatá z Pekingu 2008, emotivně prožívala finále trapu, které ovládli Jiří Lipták a David Kostelecký. Brali zlato a stříbro. Živým přenosem dokonce Kateřina Emmons rozbouřila i čekárnu zubařské ordinace.
„Pořád jsem plná emocí!“ líčí bývalá úspěšná střelkyně pro iSport.cz. „Akorát jsem odjížděla k zubaři a přemýšlela jsem, že snad schůzku zrušíme. Nakonec jsme se se synem dívali v autě. Průběžně jsme radostí řvali a jak jsem mohla, drželi jsme se za malíčky. Takový americký zvyk. Jak se u nás drží palce, tak tam se drží za malíčky. Vzala jsem si pak přenos i do čekárny zubařské ordinace a docela jsme si to tam všichni užívali. Byli jsme nadšení.“
Co říkáte na výkon Liptáka s Kosteleckým?
„Pohádka, co kluci předvedli, naprostá fantazie. Vím, že to byl jejich sen, si takhle zastřílet spolu. A je super, že se jim to povedlo na olympiádě. Oba pro přípravu udělali maximum, nic nepodcenili, dali tomu úplně všechno, včetně nových přístupů. Pořád se chtěli něco učit a posouvat se dál. I to byl klíč k jejich úžasnému úspěchu.“
Jaké nové přístupy například využívali?
„Vím, že hodně pracovali na reakci a na očích. To mělo svůj pozitivní efekt. Minimálně v tom, že víte, že tomu dáváte opravdu všechno. Abyste zůstali v kondici. Sezona nasvědčovala, že kluci jsou připravení výborně, teď to jen potvrdili.“
Kostelecký v nadsázce mluvil o Českém poháru...
„Jo, sama jsem si u televize říkala, že to je české mistrovství. I Michal Dusík to ve svém komentáři zmínil – krásné mistrovství České republiky, které se letos koná v Tokiu. Nejlepší možnost, jaká mohla nastat. Tohle bych přála každému sportovci, aby si to o olympijské zlato rozdal se svým kolegou. Paráda.“
Jak na vás na dálku působily podmínky na střelnici?
„Bylo znát, že vítr si tam občas pohrál. Bylo to i na některých ranách vidět. David na to musel několikrát zareagovat a zareagoval dobře. Jirkovi to občas uteklo, ale pak se sebral a zase byl nad věcí. Opadla z něho nervozita, sebral se a zase to byl sebejistý Jirka.“
Jak moc oběma pomáhalo, že byli v soutěži spolu?
„Hodně. Kluci to mají parádní. V brocích je vůbec skupina skvělá. Ač jsme sport individuální, tak to bez týmu nikdy nefunguje. A takový tým, jaký mají kluci, je taky jejich základ úspěchu. I proto pořád medaile jsou. Protože si ve skupině vychovávají i další. Jsou to borci, obrovští srdcaři, makají. A stejný přístup vyžadují od kohokoliv nového, kdo do skupiny přijde.“
