Příběh veterináře na LOH: Jsem hobbista mezi profíky. Závody jako dovolená
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V úchvatných kulisách zámku ve Versailles bojují na olympiádě dva Češi. V sobotní drezuře na úvod třech disciplín všestrannosti se představí Miloslav Příhoda s koněm Ferreolus Lat, klisnu Shutterflyke povede v civilu veterinář Miroslav Trunda. Na olympiádě je čeká i obdoba Velké pardubické.
Na pár dní opustil svou veterinární ordinaci a vyrazil reprezentovat na olympiádu. Miroslav Trunda svou realitu bere sportovně, ač na zámku ve Versailles bojuje s nejlepšími na světě.
„Kdybyste mě chtěl živit, tak já bych o tom klidně mohl uvažovat,“ usmívá se nad myšlenkou profesionální kariéry. „Nicméně dokud mě bude živit veterina, tak to bohužel bude takhle. Já ten sport dělám, dá se říct, jako amatér ve volném čase. Ani nechci a nemůžu se měřit s lidmi, kteří to dělají jako svou hlavní pracovní náplň. I kdybych měl skončit na posledním místě, tak jsem pořád hobbista mezi profíky.“
Běžně každé ráno vstane, odveze dceru do školy, a to už se mu ve stáji chystá první kůň.
„V osm hodin skočím na prvního koně, jezdím do jedné, do dvou hodin a pak se věnuji svým pacientům. Někdy přijíždím o půlnoci, někdy v deset hodin večer,“ vysvětluje Trunda. „Já léčím koně, věnuji se ortopedii koní, takže pracuji po celé republice, jezdím na přednákupní vyšetření všude po Evropě, mojí ordinací je moje auto. Když mám závody, tak to považuji za dovolenou, kdy se můžu věnovat oběma dětem, můžu s nimi trávit víc času.“
I z takových podmínek je Trunda už na své druhé olympiádě. V Tokiu skončil devětatřicátý a se svou špičkovou klisnou Shutterflyke, která zvládá nejvyšší úroveň pět hvězd, bojuje i ve Versailles. Jezdecká všestrannost se skládá z drezury, což jsou jakási koňská prostná, kde jsou koně hodnocení za předvedení předepsaných figur. Dalšími disciplínami jsou parkur a cross country, která probíhá v působivém prostředí zámeckém parku.
„Celý kros je v nádherném prostředí mezi velkými, vzrostlými stromy, kde může člověk cválat krásně ve stínu,“ pochvaloval si Trunda před startem pro www.jezdci.cz. „Teplota tam je velice příjemná. Oproti Tokiu, kdy jsme letěli na pláni ve vysokých teplotách, tohle je pro koně určitě lepší prostředí. Design krosových skoků je nádherný, je to do detailu vyšperkované.“
Právě nedělní cross country je disciplína, která je ze světa jezdectví na první pohled nejvíc podobná v Česku tolik populární Velké pardubické.
„Je to téměř totožné. Ve Velké pardubický běží koně ve velkém chumlu, kdy je ve startovním poli třeba dvacet koní, kdežto my běžíme jako jeden kůň, jeden jezdec a máme stanovený počet skoků, který může být podobný jako ve Velké pardubické,“ vysvětluje Trunda. „Je tam trošičku nižší tempo, než se běží ve Velké, ale na nejvyšších úrovních všestrannosti jsou skoky větší. Technická náročnost je větší a vzdálenost je velmi podobná.“
Trunda sice na olympiádě oficiálně nemůže působit v roli veterináře. I tak se mu ale jeho odbornost hodí.
„Je to nesmírná výhoda vzhledem k tomu, že já ty koně znám nejlíp. Když zjistím, že něco potřebují, můžu zajít za veterinářem akce, můžu ho požádat o podání určitých léčiv nebo vitamínů. Dělal jsem to i v Tokiu, v tom období jsem se staral i o koně Míly Příhody,“ líčí Trunda.
