PŘÍMO Z PEKINGU | Chyběl kousek, aby zítra s Čínou hráli manželé Zuzana a Tomáš Paulovi o senzační postup do semifinále olympijského turnaje curlerů. Kanadu vedenou dvojnásobným olympijským šampionem měli načatou. V posledním ze základních osmi endů byli blízko. Totéž pak v následném extra endu. Nakonec ale padli 5:7. „Rozhodla soupeřova kvalita,“ shodli se oba. Rozpovídali se o cenné olympijské zkušenosti, podpoře z domova nebo partnerském pnutí po nepovedeném zápase.
Jaké jsou pocity po tak smolném zápase?
Zuzana: „Nedá se říct, že to bylo smolné. Curling se musí hrát do posledního kamene. Nemůžeme čekat, že nám dvojnásobný olympijský vítěz podá po šesti endech ruku. Stejně jako nemůžeme mít jistotu, že takové zápasy budeme vyhrávat. Jsme tady z pozice nováčků, menšího svazu a s mnohem menšími zkušenostmi. Primárně jsme na sebe pyšní, že jsme se vrátili, protože po sobotě jsme nešli spát v úplně dobré náladě. Je důležité, že jsme se dokázali zvednout a ukázali, co umíme. Kdybychom takové výkony podali všech devět zápasů, odjížděli bychom s hlavou úplně rozzářenou. Takhle jsme jenom spokojení, že jsme, kde jsme.“
Necítíte, že bylo senzační vítězství extrémně blízko? V závěrečném endu i v následném extra endu jste měli Kanaďany na lopatě.
Tomáš: „My jsme takových zápasů, s takovou koncovkou, kde bylo vyrovnáno nebo skóre o jeden bod, zažili tolik, že jsme se to naučili nevnímat. Nesmíte si začít uvědomovat, že hrajete proti dvojnásobnému olympijskému vítězi a můžete nad ním vyhrát, protože v tu chvíli prohrajete. Přestanete se soustředit na hru. I když to nevypadá podle výsledku, tak bych řekl, že jsme to zvládli. Byli jsme klidní, zbytečně jsme nejančili z toho, že máme šanci je porazit. Jen jsme byli v koncovce na rukou horší.“
Kanaďan John Morris tu říkal, že to byl šílený zápas jako na horské dráze.
Zuzana: „Myslím, že nás trochu podcenili. Jsem ráda, že už příště budeme vnímáni jinak a soupeř se bude soustředit od začátku na plno. (Tomáš: To ale nechceme, ne?) To je pravda, to vlastně nechceme! (směje se) Podcenění jakéhokoliv soupeře tady nemá význam. Všichni se nás ptají, jdete hrát proti tomuhle a tamtomu. My jsme zjistili základní věc, že na olympiádě se úplně smazávají jakékoliv statistiky, předchozí zápasy.“
Prohra znamená, že do semifinále už postoupit nemůžete. Jak byste zhodnotili celý turnaj?
Zuzana: „Je to strašná houpačka a určitě nejnáročnější turnaj, který jsme kdy hráli. Možná je to můj subjektivní dojem, ale začínají se trošku rozevírat nůžky mezi top profesionálními týmy ověnčenými medailemi a týmy, které se na olympiádu dostaly z kvalifikací nebo posledních postupových míst. Statistiky, které se tady hrají, jsou úplně neuvěřitelné. Diváci měli možnost vidět curling, který ještě nikdo nikdy neviděl. To, co viděli dnes proti Kanadě, byl takový výkon, který se dá hrát na MS, protože občas přijde nějaká chyba. Ale to co předvedli Italové nebo Švýcaři, že neudělali vlastně žádnou chybu, s tím jsme se ještě nikdy nesetkali.“
Zítra proti Číně už jen o umístění. Je i tohle motivace?
Tomáš: „Motivace je velká. Náš realistický cíl bylo páté až sedmé místo. Pokud porazíme Čínu, tak cíl splníme. Do zápasu půjdeme s velkým soustředěním a tím, že chceme vyhrát.“
Načerpali jste tu zkušenosti?
Tomáš: „Určitě. Pro nás je to nová zkušenost. Poprvé hrajeme na turnaji, kde je 10 nejlepších týmů na světě. Normálně na MS je dvacet týmů a tam de facto hrajete s týmy, které jsou na vaší úrovni a pak jsou tam dva až tři týmy, které jsou na této úrovni, Švédsko nebo Kanada. Jsme rádi za tuhle zkušenost, doufáme, že ji budeme moci předat hráčům, kteří budou po nás.“
Mrzí hodně sobotní výbuch proti Švýcarům?
Tomáš: „Právě ten nás mrzí nejvíc ze všech. Se Švýcary hrajeme pravidelně a myslím, že za poslední dva roky s nimi máme mírně kladnou bilanci. Nečekali jsme, že dostaneme takhle naloženo. Oni ale hráli celý zápas na 95 procent, zatímco šest předchozích hráli jen na 60. My jsme k tomu navíc přispěli svým špatným výkonem.“
Doma v Česku jste se stali hitem. Vnímali jste na dálku podporu?
Zuzana: „Reakce jsou extrémně pozitivní. Jsme nadšení. Chodí nám obrázky od dětí, kteří nás kreslí. Dokonce nás nakreslily v pandemických skafandrech, to mě fakt pobavilo. Jsou to věci, se kterými jsme nikdy nepřišli do kontaktu. Představte si nás jako takové Alenky v říši divů za zrcadlem. Z nuly na sto a teď čekáme, že to zase půjde dolů, protože curling se v televizi objeví jednou za čtyři roky, už se to zase dlouho nemusí zopakovat. Kdo ví, jestli tady vůbec za čtyři roky bude český tým. Pořád je to tak, že se na OH hraje proti profíkům a my jsme spoustu profíků nechali za námi. Rusko, Turecko, Německo, Asiati… tyhle týmy poletí raketově nahoru a my se vždycky budeme muset prát o to, abychom postupovali z těch posledních příček, pokud se nestane nějaký zázrak a nepřijdou nějací úplní supertalenti.“
Jak na vás olympiáda působila mimo samotný sport? Překvapilo vás něco?
Zuzana: „Pro nás je asi nejzajímavější chatování s médii. Zhodnotili jsme to, že je to naše terapie sdílením. Všem se vám tady vypláčeme na rameni a pak jsme v klidu. (směje se) Když nám přivedete média do Prahy, tak se nám třeba bude hrát trochu líp. I tohle je pro nás velký zážitek a zkušenost. Člověk si na tohle musí navyknout. Nejdete hned po zápase do šatny, místo toho jsme trávili v mixzóně třeba 45 minut, jen to hvízdlo. Každý náš sportovec se ale na olympiádu těší díky českému týmu. Komunita, organizátoři, všichni hráči se skvěle podporují. Třeba hokejistky mají tak pozitivní energii! Jsou nabité, stříká to. Jsme strašně rádi, že můžeme být součástí tohohle týmu a nejsme tu za podivíny nebo vyvrhely někde vedle. Chceme sem patřit a být součástí i nadále.“
Každého taky jistě napadne otázka, jak společná hra poznamenává váš manželský život? Dovedu si představit, že špatně odhozený kámen, následovaný zlým pohledem, může vyvolat bouřku.
Tomáš: „Já bych řekl, že jsme tady byli docela v pohodě. Lehké pnutí bylo před odletem, protože jsme byli měsíc zavření doma v izolaci. To bylo pořádné pnutí. (usmívá se) Tím, že jsme přijeli sem, dostali jsme se do větší sociální bubliny než dvoučlenné a tím pádem jsme se dali zase do pohody.“
Zuzana: „Vždy si děláme legraci, že nepotřebujeme trenéra, ale manželského poradce. Výběr trenérů je vždy složitý. Člověk se s tím musí srovnat, že spolu trávíme spoustu času. Určitě jsme byli zklamaní spolu, ale člověk musí vědět, že frustrovaný je jeden i ten druhý a že si musíme dát rozestup. Včera jsme samozřejmě neměli dobrou náladu, jeden ani druhý, a trošku jsme ocenili, že nejsme na dvoulůžáku. (směje se) Že máme každý svůj pokoj, do kterého se můžeme zavřít. Zase si myslím, že to, že jsme partneři a známe se, nám mohlo pomoct dnes ráno. Vyspali jsme se z toho a víme, že to půjde.“
Témata:
sport, ZOH22, Česko, Olympijské hry, Turecko, Čína, Peking, Kanada, Rusko, sportovní soutěž, curling, John Morris, Sport na Heureka.cz
Související články
