Nová Neumannová veze do Koreje mašle, trenér Frühauf zůstal doma
Je úspěšná, krásná, sympatická. A je nejmladší českou olympioničkou pro Pchjongčchang! „To je hustý!“ směje se sedmnáctiletá běžkyně na lyžích Barbora Havlíčková. Do Koreje si jako talisman veze spoustu mašlí. Důvod? „Aby mě našli!“ směje se a doufá, že přímo v dějišti nebude muset jíst jen rýži. Na olympiádu jede sice hlavně sbírat zkušenosti, ale jednou se od ní můžeme dočkat velkých věcí. Za rádkyni má totiž olympijskou vítězku Kateřinu Neumannovou a za kouče legendárního trenéra Stanislava Frühaufa.
Prožívá skvělé období. Na juniorském mistrovství světa se Barbora Havlíčková umístila na čtvrtém místě v závodě na pět kilometrů klasicky a na páté příčce ve skiatlonu. Teď se stala nejmladší členkou české olympijské výpravy.
„To je hustý!“ smála se před odletem sedmnáctiletá sportovkyně. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Připadá mi to jako splněný dětský sen. Opravdu pohádka. Jsem strašně ráda a jsem moc vděčná, že jsem dostala tuto příležitost."
Do Pchjongčchangu odlétala bez svého trenéra Stanislava Frühaufa. „Naše spolupráce funguje stejně jen na principu, že mi připravuje tréninkové plány. Takže bych to s ním řešila jen, kdyby to nebylo dobré.“
Frühauf býval také trenérem Kateřiny Neumannové, se kterou je Havlíčková někdy srovnávána. S několikanásobnou olympijskou medailistkou a mistryní světa je často v kontaktu. „Radila mi na mistrovství světa juniorů, dost spolu komunikujeme. Jelikož v Pchjongčchangu bude taky, nějaké rady mi určitě dá i na místě.“
Základní radu už ale Havlíčková obdržela. „Říkala, že budu hlavně sbírat zkušenosti, tak abych jich posbírala co nejvíc.“
Na první olympiádu nemohla sympatická běžkyně vyrazit bez talismanů. Protože na různé amulety hodně věří, dostala jich od svých blízkých mnoho. „Například mám všude mašle, aby mě našli. Mašli, aby mě našli,“ smála se.
Vzhledem ke svému věku nemůže případné výhry v českém domě zapíjet alkoholem, to ji ale nijak nemrzí. „Alkohol mi nechutná, takže úspěchy českých sportovců budu zapíjet colou nebo perlivou vodou.“
Obavy měla před dalekou cestou jen drobné. „Ještě nikdy jsem nebyla v Asii, bude to úplně jiná kultura. Doufám, že se co nejlíp srovnám s časovým posunem. A že tam třeba nebudou moc atypická jídla, abych nemusela jíst jen rýži,“ řekla s úsměvem.
