Sešli se ve vinohradském sídle Českého olympijského výboru. Jeho sportovní ředitel Martin Doktor a Lukáš Pollert, hlasitý odpůrce současného pojetí Her. Olympijský vítěz v rychlostní kanoistice a olympijský vítěz ve vodním slalomu. „Díky koronaviru se dostáváme do situace, kdy bychom mohli aspoň trochu nahlas uvažovat o revizi olympiády,“ říká lékař Pollert, o němž je známo, že význam olympijského zlata nikdy nepřeceňoval a medaile dokonce prodal.
Lukáš Pollert dorazil v saku a s kloboukem, jak je v posledních letech jeho zvykem, a to se stalo prvním tématem hovoru. „Vědět, že se tady budeme bavit o oblecích, taky bych si ho dnes vzal,“ smál se Martin Doktor.
Sám je naopak o obrovském dosahu klání pod pěti kruhy přesvědčený. „Třeba kanoistika by se nikdy nedostala do médií, kdybychom my dva nevyhráli olympiádu, takže lidi by o ní ani moc nevěděli.“
Z plánovaného dvojrozhovoru byl nakonec dialog dvou mužů, do něhož Sport Magazín jen tu a tam vstoupil. V debatě oba olympijští vítězové probrali lobbing sportů, které v programu nejsou, dětské vzory, esport či třeba „krvák“ MMA.
POLLERT: „Můj dědeček nosil klobouk, i když šel pro rohlíky. Táta byl vědecký pracovník a chodil v obleku. U nás v nemocnici máme takovou obrazárnu, dělá to tam profesor Robert Lischke, co vede transplantace. A tam jsem viděl fotky ze staré Prahy, z 30. let třeba, kde je vidět, že nejen muži, ale i studenti a děti prostě nosili klobouky. A bylo to normální. Je to i na dobových filmových záznamech, že lidi chodili v oblecích a s kloboukem normálně po Praze. My žijeme v době, kdy máme pračky, máme všechno, můžeme si to dovolit. Oni to tenkrát neměli, a vypadali daleko upraveněji než my dnes.“
DOKTOR: „Dřív se tak chodilo, bylo divný vyjít bez pokrývky hlavy.“
POLLERT: „Já jsem si prostě v určitých letech kolem čtyřicítky uvědomil, že ty trencle a tričko Quiksilver už jsou pro mládež a že bych měl jít příkladem. Dnes mám doma asi osm klobouků.“
DOKTOR: „Klobouky jsou fajn, ale já jsem se je nějak nenaučil nosit... Když jsem sportoval, nosil jsem čepici. I když jsem pak byl trenér. Většinou jsem si kupoval Atlantu s áčkem nebo jsem měl baseballovou New York Yankees, to se mi líbilo. Ale odnaučil jsem se to. Často musím chodit v obleku a k tomu mi to nejde.“
POLLERT: První klobouk jsme asi měli oba na olympiádě v Atlantě. Tam byl přece součástí olympijské kolekce, ne? Vždycky se mi to líbilo, i když hokejisti nebo fotbalisti někde nastupovali a měli klobouky. Je to nóbl. Ona je to tedy trošku změna začít v něm chodit, pro někoho asi velká. Ale když se vrátíš k těm starým fotkám, tehdy to bylo fakt normální. Hele, támhle běží Zátopek (ukazuje na fotografii z olympiády v Helsinkách) a za ním na tribuně má hodně lidí klobouky.“
Pojďme k olympiádám, poslední roky prožívají zběsilý vývoj. Navíc je zvláštní doba, koronavirus ještě všechno umocnil. Šéf MOV Thomas Bach přišel se svou Agendou 2020, tedy programem, jak olympiádu změnit. Martine, vy jste tváří ČOV, Lukáš má zase velmi silné kritické názory. Co by se podle vás mělo stát?
POLLERT: „Olympiáda s sebou nese řadu problémů, o které asi zaškobrtáváš i ty, Martine. Jde o organizaci, možnosti sportů, limit pro účastníky...“
DOKTOR: „Jedenáct tisíc sportovců je limit.“
POLLERT: „Problémy byly už v Mnichově 1972, olympiáda s sebou nese velké bezpečnostní riziko, o tom žádná. To každá velká akce na zeměkouli, s tím asi nehneme... A uvědomil jsem si, že současný epidemiologický problém nemusí skončit, může být příští rok zase a může se objevit i nějaká další potíž. A to by se dalo eliminovat tím, že olympiáda by nebyla tak obrovsky velká. Že by se dala rozdělit na menší části.“
DOKTOR: „Riziko samozřejmě existuje. Když se někde koná velká akce, vždycky tam je riziko. My žijeme ve sportovní bublině, olympiádu vnímáme trošku jako pupek světa, což samozřejmě úplně není. Ale já mám trošku pocit, že kdybychom rezignovali na to, že budeme dělat takhle velké olympijské hry, tak potom přijdou i další akce, které se neuskuteční. A kde zůstane limit? Kde si řekneme, že budeme končit? U jak velké akce?“
POLLERT: „Já jsem přece nikdy nechtěl zrušit olympiádu en bloque. Má hezkou myšlenku, která vznikla poměrně dávno. Šlo o to, aby se lidi setkali, ze sportu, z kultury... Jenže to bylo před bůhvíkolika lety. Teď je to úplně jinak. V posledních 30 letech jsou sportovci jednou nohou na několika kontinentech, teď už scházení se není zase tak podstatné. Rozmachem letecké dopravy jsme trochu jinde. Umím si představit, že bychom chtěli uchovat myšlenku uspořádat jednou za čtyři roky olympiádu, ale když se vrátím k riziku velkého shromáždění, to může klidně nastat příští rok znovu. Ale neumím si představit, že velké firmy do toho budou příští rok dávat miliardy s obrovským rizikem, že přijde nějaký epidemiolog a řekne: Tak takhle ne! Anebo se taky může stát, že některý stát řekne: Jestli tam pojedou oni, tak my ne, a přehoupne se to zase do politiky. Může se z toho stát strašně nebezpečný manipulativní nástroj.“
Drahé Soči? Neskutečně to tam žije
DOKTOR: „Já furt věřím, že se svět trošku probere. A že holt budeme žít s rizikem, které tady je. Jde taky o to, že svět, jak je v současné době strašně rychlej, funguje rychle i v tom smyslu, že když se někdo rozhodne, že pro něj bude lepší nikam nejet, dokáže naočkovat všechny ostatní, že nepojedou taky. Toho já se hrozně bojím. Na rozdíl od tebe, Lukáši, si myslím, že rozdělit olympijské hry by bylo špatné. Už jen když se podíváme, jak to vypadá na zimních olympiádách. Jak těžko se tam udržuje povědomí, že jsme jeden tým, když máme část sportovců v jedné olympijské vesnici a část v druhé. Takzvaně jedny nahoře a druhé dole.“
POLLERT: „Kde nahoře?“
DOKTOR: „Jo, to ty vlastně neznáš. Na zimní olympiádě jsou vždycky dvě vesnice. Zjednodušeně řečeno: lyžaři v horách, hokejisti ve městě. V Pekingu budou dokonce tři. Sportovci nebudou mít touhu cestovat mezi nimi, oni tam budou kvůli něčemu jinému... Prostě rozdělit olympiádu je podle mě špatně. Pro olympiády je strašně důležité, a to už malinko naznačil šéf MOV Thomas Bach ve svém programu Agenda 2020, udělat Hry udržitelné. Ale já bych byl hrozně rád, aby se rozlišovalo, co to ta udržitelnost vlastně je. Není to totiž jen v tom, že Hry budou stát míň. Když si vezmu olympiádu v Soči, kde všichni strašně nadávali, jak obrovské náklady se tam vynaložily (přes 50 miliard dolarů), pojďme se podívat, kde ty největší peníze skončily.“
POLLERT: „Kde?“
DOKTOR: „V současné době tam úplně špičkově funguje horské středisko. Rusové to udělali velice chytře, přitáhli tam klientelu, která normálně jezdila lyžovat do Alp a pro kterou je teď domácí středisko i kvůli absenci jazykové bariéry výhodné.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
