Tři zlaté, ale jinak...

Barbora Špotáková notně zvedla ponurou náladu, která po posledních neúspěších ovládla sportovní duše. A v pomyslném federálním souboji poslala svoji zemi před Slováky. Tři zlaté, tři stříbrné – je téměř jisté, že je tento český účet z Pekingu konečný.

Už se zdálo, že čtvrtek je zakletý. Bikrosařka Jana Horáková kvůli rozmáčené trati ani neodstartovala.

Moderní pětibojař David Svoboda zase nedokázal zkrotit vylosovaného koně a v parkuru přišel o naději. Mohla to zachránit už jen Špotáková. Jenže i když si hodila osobní rekord, dlouho zůstávala druhá. Až přišel kouzelný hod.

„Určitě nám to všem moc pozvedlo náladu. Ten den se vyvíjel hodně smutně, už jsme takový impuls moc potřebovali,“ připustil František Dvořák, šéf české mise.

Češi se do pekingského dobrodružství pustili v kvapíkovém tempu. První dva dny, dvě zlaté medaile. Potom ale přišel útlum. „A té smůly, co jsme si vybrali,“ vzpomíná Dvořák a vypočítává třeba zbytečný „šťouch“ do branky u kanoisty Ježka, „eskymáka“ kajakářky Hilgertové nebo nemoc skifařky Knapkové.

1956

Naposledy v roce 1956 na olympiádě v Melbourne získali Češi celkově méně jak sedm medailí.

Takže úžasný finiš Špotákové byl takový balzám na duši českých sportovců i funkcionářů. A znamenal posun v medailovém hodnocení před slovenskou výpravu.

Včera už i na toto téma padla řeč. Když měli pravidelné setkání šéfové misí, k tomu českému se přitočil slovenský protějšek, a řekl mu: A předběhli jste nás! „Ale všechno je to v legraci. Známe se už dlouho, jsou mezi námi kamarádské vztahy,“ říká Dvořák.

„Navzájem si medaile přejeme a vzhledem k tomu, co jsme spolu prožili, se dá říct, že i jejich medaile můžeme považovat za naše. A obráceně,“ dodává šéf české mise.

Není vyloučené, že se medailový účet včerejškem uzavřel. Desetibojař Roman Šebrle se na pódium neprobojoval, dnes jsou sice ve hře ještě další naděje (třeba cyklistka Tereza Huříková nebo ženský deblkajak), ale v těchto případech by se zisk medaile rovnal velkému překvapení.

Dosavadní bilance je: tři zlaté, tři stříbrné. Celkem šest medailí. Pokud budete brát v úvahu pouze celkový počet, tak v tomto ohledu je to nejhorší výsledek od roku 1956, kdy tehdejší Československo vyválčilo rovněž šest cenných kovů.

Jenže nabízí se i další pohled – Česko má tři zlata, což se zase v minulých dvou olympiádách nepovedlo! V Aténách získalo zlato jenom jedno.

„A je třeba si uvědomit i další věc – je pozitivní velký záběr sportů, v nichž jsme uspěli. Není to jen střelba, dokázali jsme se prosadit i jinde,“ těší Dvořáka, jinak místopředsedu ČOV.

Češi zatím získali tři medaile ve střelbě (Emmons dvě a Kostelecký) a potom po jedné v atletice (Špotáková), ve vodním slalomu (Volf a Štěpánek) a ve veslování (Synek).

Získané medaile

1992Barcelona 4 zlaté, 2stříbrné 1 bronz celkem 7 1996Atlanta 4 3 4 11 2000Sydney 2 3 3 8 2004Atény 1 3 4 8 2008Peking 3 3 0 6 (zatím)

„Ale fanouškům bych chtěl vzkázat, že je hrozně nespravedlivé to brát jen podle počtu medailí. To je nefér hlavně vůči těm, kteří skončili třeba na pátém nebo osmém místě, což je také dobré. Nebo vůči Svobodovi, který měl na zlato, ale vylosoval si špatného koně,“ dodává Dvořák.

Ten už také řeší, kdo ponese českou vlajku při nedělním slavnostním zakončení. Jistě to nebude Barbora Špotáková, v současnosti největší česká hrdinka. Ta totiž už dnes z Pekingu odlétá. Nabízí se Šebrle, další osobnost.

„Ale musím si s ním nejdříve promluvit, jestli bude mít chuť a náladu. Vlajku musí nést někdo s radostnou tváří,“ naznačuje Dvořák, že by desetibojař po marné snaze vydolovat medaili nemusel být v nejlepším rozpoložení.

„Když nebude chtít, promluvím s někým jiným,“ říká. Pokud někdo z českých zástupců, kteří jdou do akce dnes, senzačně zazáří a získá medaili, pocta nést vlajku připadne jemu. Slavnostní zakončení je na programu v neděli ve čtrnáct hodin českého času.