Loučení s Pardubickou? Snad už mě syn neukecá, smál se Váňa
Pro loučení to byl asi ještě krásnější den než ten loňský. Žokej Josef Váňa se tentokrát v téměř letním parnu dostal do cíle Velké pardubické v sedle, i když s odstupem na předposledním místě. A chvíli poté řekl na téma svého dalšího jezdeckého osudu něco podobného, co před rokem: „Budu se dívat z tribuny.“
To jste ale říkal loni taky...
„Já si myslím, že každá písnička jednou končí. Doufám, že mě mladej neukecá, abych šel toho šimla, kterého mně koupil s panem Dufkem napůl. Abych nakonec, kruci, ještě nemusel jezdit. Ale řeknu na rovinu, je to čím dál těžší udržet se v cajku. Možná opravdu lepší se na to vyprdnout a nechat to těm mladším.“
Je to stoprocentní rozhodnutí?
„Já nebudu dělat žádné unáhlené závěry, uvidíme, co přinese čas.“
Berete aspoň jako pozitivum, že jste, na rozdíl od loňska, dojel do cíle?
„No, když mě předjela paní Růžičková, tak to žádné pozitivum není. Samozřejmě jí to přeju. Splnila si svůj životní sen. Může se pomaličku chystat do hrobu se mnou. (smích) Já jsem si myslel, že odjedu těch Velkých pardubických třicet, ale už to asi stejně nedám.“
Ani s tím novým koněm u vás ve stáje?
„Jmenuje se Abott Grey. Teď má pět, jeho sourozenci začali skoro všichni běhat v šesti.“
Nebude vás syn přemlouvat, abyste to s ním zkusil?
„Hecovat se budeme asi pořád. Zatím se musí naučit běhat dostihy a ukázat, že v něm něco je. Pro Velkou jsme ho koupili, takhle to řeknu na rovinu.“
