Luxus pro zlatou naději: Fuksa bude mít v Paříži vlastní kuchařku i dům
Vychytávku ze zlaté dílny legendárního předchůdce Martina Doktora použije kanoista Martin Fuksa na olympijských hrách v Paříži. Po jeho vzoru svůj rodinný tým ubytuje v pohodlí soukromého domu a navíc si s sebou bere i vlastní kuchařku. „Nechci mít rozptýlení, jaká na olympiádě jsou,“ vysvětluje Fuksa, který příští týden začne olympijskou sezonu s vizitkou úřadujícího mistra světa na olympijském kilometru a v Paříži pojede i debl na pětistovce s bratrem Petrem.
Pro puntíčkářský profesionalismus Martina Fuksy je málo i důsledná péče šéfa olympijské mise. Dvojnásobný zlatý kanoista z Atlanty Martin Doktor se pyšní, že českému týmu v olympijské vesnici sehnal výhodné místo, jeho nástupce Martin Fuksa ale nestojí o její neklid. „Tím ale nechci hejtovat práci Martina Doktora. Každý není blázen jako já,“ usmívá se.
Doktor vám jistě rozumí, sám to během kariéry dělal stejně. Jak tedy budete v Paříži bydlet?
„Budeme blíž u závodiště. Já jsem nechtěl být ve vesnici, chtěl jsem být úplně odříznutý. Chtěl jsem to mít podobné, jak to máme na všech závodech, všechno jídlo připravené. Máme pronajatý barák, budeme tam mít svoji kuchařku, která nám vařila i před Tokiem. Měla by tam být s námi v baráku. V olympijské vesnici je to fajn, ale zároveň je tam moc věcí na rozptýlení a já se chci soustředit jen na jednu věc. Skončím devátého, takže desátého a jedenáctého se tam ještě půjdu podívat.“
Umí vaše kuchařka nějakou specialitu?
„Já nejsem vůbec náročný člověk, takže jsem rád, když umí udělat rýži v rýžovaru a kuřecí maso, které není úplně suché. Když jsme byli v Japonsku, tam byly speciality. S Pepou (Dostálem) jsme chytali ryby, pak je hned uvařili. To bylo super. To asi v Paříži nebude potřeba. Hlavně na závodech není čas na experimenty. Bude čas na nejjednodušší jídlo. Já toho stejně moc nesním, protože budu nervozní, ale jenom abychom tohle měli, nemuseli jsme to dělat my a mohli šetřit energii. Budeme tam s taťkou a dědou. Ti umí uvařit maximálně tak čaj, stejně jako já, takže jsem rád, že se o nás někdo postará.“
Jak daleko bude váš dům od olympijského jezera ve Vaires-sur-Marne?
„Tak do deseti minut autem.“
Co vám bydlení mimo olympijskou vesnici hlavně přinese?
„Já to mám v hlavě tak, že jsem se chtěl co nejvíc přiblížit tomu, když jsme na svěťáku, na Evropě, na světě a nemít tam rozptýlení, jaká na olympiádě jsou. Přijdete do té velké jídelny, nevíte, co si máte dát k jídlu, stojíte dlouhou frontu. Ono se říká, že všechno je blízko. Ale já nejsem na závodech zvyklý chodit na jídlo ani tři sta metrů. Mě štve i těch tři sta metrů, když to řeknu blbě. Já chci sejít z toho pokojíku dolů, tam se najíst a jít hnedka do pokojíku.“
Martin Doktor se ale snaží, aby čeští sportovci měli ve vesnici výhodná místa…
„Když čtu, jak máme barák nejblíž jídelně a autobusu, tak ono je to třeba nejblíž, ale je to daleko, minimálně pro mě. Nedokážu si představit, že některé reprezentace to mají ještě dál, to musí být strašně vyčerpávající. Minimálně tady v tom mi to pomůže, že budu mít pohodu. Ale tím nechci hejtovat práci Martina Doktora, protože je samozřejmě úplně nejlepší a dělá to úplně skvěle. Ale jenom, aby si člověk představil, že to ovlivňuje strašně moc věcí. A ještě chci říct, že každý není blázen, jako jsem já. Někomu to nevadí, ale já jsem na tohle blázen, mám rád svou pohodu, svůj klid.“
Velkou část přípravy jste znovu strávil v kolumbijském Guatapé, v čem je to tam lepší než třeba v Kalifornii, kam jste jezdil dřív?
„Je tam větší nadmořská výška, je tam větší teplo. Roky jsme jezdili do Portugalska, tam pršelo, foukalo, nebylo to ideální, co se týče počasí. Ale jsem starší, chtěl jsem si to víc užívat, tak jsme našli tohle místo. V Kalifornii je jezero, kde se furt točíte, fouká ze strany. Tohle je hodně rozvětvené jezero, může se jezdit na různé strany. A je tam i větší rozptýlení. Mě docela baví kafe, takže jsme byli na kávové plantáži. Byli jsme se podívat v Medelínu, odkud je Pablo (drogový boss Escobar – pozn. red.). Ukazovali nám střechu, kde byl zabitý, byli jsme se podívat ve favelách.“
Jak jste zvládal dlouhé soustředění bez manželky a roční dcery Emily?
„Na telefonování moc nejsem, bolí mě ruka, když to mám u ucha. Spíš si píšeme zprávy, Áňa mi posílala fotky a videa. Hodně se mi stýskalo, je to něco nového v mém životě. Na druhou stranu si myslím, že se dokážu soustředit na danou věc, co mám udělat. Vlastně mi těch sedm týdnů, co jsme tam byli, uteklo strašně rychle.“
Příští týden vám už začíná sezona Světovým pohárem v Szegedu, kde se zúčastníte obou olympijských disciplín. Co vás čeká dál?
„Možná vynechám druhý svěťák v Poznani. Rozhodli jsme se, že na vysokohorskou přípravu do Livigna pojedeme až 17. června. Takže to vypadá na Szeged, Evropu a olympiádu.“
ZAČÁTEK KANOISTICKÉ SEZONY
10. – 12. května (SP Szeged)
13. – 16. června (ME Szeged)
BRATŘI FUKSOVÉ NA OH V PAŘÍŽI
úterý 6. srpna - C2 500 metrů (rozjížďky, čtvrtfinále)
středa 7. srpna - C1 1000 metrů (rozjížďky, čtvrtfinále)
čtvrtek 8. srpna - C2 500 metrů (semifinále, finále)
sobota 10. srpna - C1 1000 metrů (semifinále, finále)
Starší Martin mlátil pádlem do stromu, mladší bratr ale sílí
Pracovitý rodinný klan Fuksů stále čeká na svůj olympijský průlom. A kdy, když ne letos? Starší z bratrů Martin je světový šampion, na vodě zářivá hvězda. Mladší Petr získal svaly, s nimiž sílí společné šance v olympijském deblu na 500 metrů. „Klidně můžeme získat medaili,“ říká Martin Fuksa.
V tréninkovém drilu není každý den pohádkový.
„Některé tréninky mě to fakt štvou a nejde mi to. Minulý týden se mi to strašně nešlo, pádlem jsem bouchal do stromu, byl jsem naštvanej,“ líčí Martin Fuksa. „Pak jsme na to šli znova a bylo to suprové. Ono se to tak střídá, je to jak na houpačce. Ale je hrozně cítit, že brácha dělá posuny, v deblu určitě.“
Bratři Fuksové už spolu na deblkánoi jeli před třemi lety na olympiádě v Tokiu, tehdy ještě na kilometru. Vloni postoupili na další Hry do Paříže už na pětistovce, která jim možná dává ještě lepší šanci uspět. Pětadvacetiletý Petr už svého staršího sourozence několik let na trénincích prohání, teď přidal pořádnou dávku svalové hmoty.
„Brácha je samozřejmě fenomén, světová špička, ale přijde mi, že jsem trošku vyrostl do dospělých. Jezdím jinak než před lety. A taky jsme víc sjetí. Dospěli jsme do toho a debl jezdí díky tomu líp,“ říká Petr. „Moje tělo ještě nestoplo vývoj, trochu jsem přibral svaly. Dřív jsem byl menší, hubenější.“
Na deblu spolu začínali, když bylo Petrovi osmnáct. Tehdy to byl sedmdesátikilový chlapec. Dnes má o třináct kilo navíc a v síle už se bratrovi téměř vyrovná, ačkoli na bench pressu či v přítahu ještě trochu ztrácí.
„Jsem lepší ve všem ostatním,“ usmívá se Petr. „Je to silově vytrvalostní sport, síla je na kánoi hodně důležitá. Já tu sílu mám a ještě jde o to ji projevit a vydržet v trati. Doufám, že forma bude gradovat a na olympiádě v Paříži to bude ještě lepší.“
Za jeho silovým posunem můžou stát i přirozené předpoklady, podobným vývojem prošel i otec sourozenců Petr Fuksa starší, dvojnásobný mistr světa ve čtyřkánoi, a taky změny stravy.
„Začal jsem si hlídat jídlo. Konzultovali jsme to s výživovým poradcem, jedl jsem až moc masa, takže jsem ho trochu ubral,“ vysvětluje Petr.
Možnosti společného deblu odhalí úvodní závody sezony v Szegedu, kde se příští víkend koná úvodní podnik Světového poháru a za měsíc i evropský šampionát. A pak už přijde olympijská výzva v Paříži.
„Pětistovka je i o štěstí. Když nám to sedne na sto procent, fakt pojedeme tak, jak máme natrénováno, tak klidně můžeme získat medaili,“ věří Martin.
