FOTO - Má za sebou první významnější závod v tomto roce, na ME ve vodním slalomu v anglickém Nottinghamu však skončila až sedmá. Výhru si ale našla Štěpánka Hilgertová v něčem jiném – zase chce porážet soupeřky a závodění ji opět velmi těší.
„Před měsícem jsem sama přemýšlela, jestli mě sport ještě baví. A uplynulo několik týdnů a mám z ježdění radost a vůli to někam posunout,“ říká jedenačtyřicetiletá kajakářka a dvojnásobná olympijská vítězka.
Přitom jste po zkažené olympiádě v Pekingu uvažovala o konci kariéry. Kdy jste se rozhodla v ní pokračovat?
„I na podzim jsem se pořád hýbala a trošku trénovala. Ale úmyslně jsem tomu nedávala pevný řád. Po Novém roce byla fyzička docela dobrá. Tak jsme trochu přidali v posilovně a začali s tím pořádně.“
Co vám říkají vaše kamarádky a vrstevnice, když opět každé ráno nasedáte do lodi ve studené vodě a trápíte se v posilovně – obdivují vás?
„Do určitý míry asi jo. To trápení v únorové a březnové vodě jsem omezila. Na to už člověk nemá. Ale do vody mě přilákal zpět hlavně letošní světový šampionát. Ten bude v půlce září, takže se na něj mohu skutečně kvalitně připravit. Což mi vyhovuje.“
A nebyla také jedna z motivací vyhnout se nicnedělání?
„To zas úplně ne. Bude zajímavé, co se stane, až nebudu chodit denně sportovat a skončím. Ani si to nedokážu představit.“
Jak ale vnímáte boj s nastupující generací?
„Docela pozitivně. Je v pořádku, že mě ohrožují další závodnice. V mém věku je docela na čase. Dříve, když jsem jako zkušená a při plné síle prohrála s mladší, tak to byla prý ostuda. Jenže teď se váhy převážily. Pro mladé je nyní ostuda, když je dokážu často porážet já. Užívám si tu situaci.“
Ale pro vaše soupeřky je určitě potěšující, když nad vámi vyhrávají...
„Ano. Závodnice potěšilo, že je už nedeklasuju. Vždyť v loňské sezoně jsem je třeba při nominačním závodě porážela o pět vteřin. Do určitý míry mají radost.“
Berete tedy své sedmé místo na evropském šampionátu jako neúspěch?
„Vzhledem k tomu, jak probíhala nominace na Trnávce, kde jsem se málem nedostala do reprezentačního výběru, bych toto umístění považovala za úspěch. Ale měla jsem tam i na víc. A to je pozitivní pro budoucnost.“
Tvrdila jste, že je pro vás složitější se učit nové slalomové fígle. Jaké přesně?
„Obecně když se starší člověk učí nové pohybové věci, jde mu to o něco pomaleji. Jenže dřív bylo pravidlo jet hlavně středem branky. Dneska se do branek najíždí moc natěsno, aby se zkrátil čas. Nemohu proto jezdit příliš poctivě, abych pak neztrácela.“
Co říkáte na dominanci slovenských závodníků?
„Je docela výrazná. Trvá už tak dva tři roky. Dlouho už jezdí dobře. Ale teď se to sešlo ve všech třech kategoriích, a dokáží to prodat na medaile. Bratři Hochschornerovi, Martikán a Kaliská jsou opravdu někde jinde. I výkonnostně.“
A je mezi vámi velká rivalita?
„Neřekla bych. Slováci jezdí mimořádně dobře. Teď je tam obdiv k jejich sportovním dovednostem.“
