Nevěšíme hlavy, vstaneme jako Fénix z popela, věří volejbalistky
Zklamání. Tak mluví Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová, druhý tým světového žebříčku a obhájkyně loňského triumfu, o rychlém vyřazení z turnaje Světové série FIVB J&T Banka Ostrava Beach Open. Ve skupině prohrály oba své zápasy a po skvělém rozjezdu sezony zaznamenaly jeden z nejhorších výsledků společné kariéry. Hůře dopadly jen dvakrát, a to na začátku své spolupráce. V srpnu roku 2015 byly třiatřicáté na Long Beach a v Olštýnu.
„Máme nabitou sezonu, teď jsme poměrně na začátku,“ líčila Markéta Nausch Sluková. „Bylo by super, kdyby nám forma gradovala tak třeba za měsíc. Není potřeba věšet hlavu, stalo se to každýmu, nejsme jediný. Uděláme plán s týmem, ten máme výborný. A předvedeme, jak se tomu říká? Zmrtvýchvstání. Jako Fénix z popela.“
Po loňském triumfu jste v Ostravě nevyhrály ani jeden zápas, co se stalo?
Sluková: „Zklamání to je.... Bohužel bych to shrnula tak, že jsme si zápas i turnaj prohrály na naší půlce. Ve výsledku bylo jedno, jestli jsme měly třicáté druhé Ukrajinky, nebo Švýcarky, které jsou v žebříčku šestnácté, sedmnácté. Na naší straně toho chybělo spoustu. Ony měly navíc trošku štěstí, trochu více odvahy, lepší obranu, lepší servis.“
Dá se říct, že vás domácí turnaj nezastihl v nejlepší formě?
Hermannová: „To je také pravda. Už minulý týden v Číně jsem nenašla takovou tu herní pohodu. Nepodařilo se mi to pro tento turnaj změnit, což mě mrzí moc, protože tady takový volejbal si diváci nezasloužili. A hlavně my jsme si to nezasloužily. Celý tým pracuje pro výkon na hřišti strašně často a těžce, aby nás dostal tam, kam jsme se loni dostaly. Za sebe říkám, že jsem tak nějak zradila týmový cíl. Nebyla jsem schopná se do hry zažrat tak, jak bylo potřeba. Abychom tady vyhrály.“
Pokaždé se dařit nemusí...
Hermannová: „To asi ne, určitě je to docela těžká facka do ksichtu. Že se pokračovat v práci musí. Pořád tam práce je, není to jen automaticky. Musí se to každý den opakovat a chtít ze sebe vytáhnout nejlepší výkon. Kdekoliv. V Ostravě, v Praze, Malajsii nebo v Číně. Tohle je čtvrtý turnaj sezony, máme za sebou hezké výsledky, máme za sebou dva špatné výsledky. Zatím ještě máme před sebou spoustu turnajů, kde se to dá všechno napravit.“
Nedolehla na vás nervozita z velkých očekávání?
Hermannová: „Hraje to nějakou roli, je potřeba se s tím umět vypořádat. Asi mě to stáhlo víc, než jsem si myslela, že mě stáhne. Já byla na hřišti víc nervózní sama ze sebe, než z toho kolik na mě koukalo diváků.“
Zůstáváte na turnaji v rolích divaček nebo hned odjíždíte?
Sluková: „Chtěla bych vidět ještě nějaké zápasy. Vyrostla jsem z toho, že když vypadnu z turnaje, musím sbalit krám a rychle vypadnout. Ale je to bolavý. Volejbalově na to máme, umíme hrát hezčí volejbal, ale nepředvedly jsme ho. Takže člověk pak kouká na ostatní týmy, které zůstaly. Ale to je prostě sport. V tom je to krásný i brutální. Stačí pár minut nepozornosti a hned je člověk venku z turnaje.“
Kam teď míříte? Změnily se nějak plány po neúspěchu v Ostravě?
Sluková: „Čeká nás Varšava a potom mistrovství světa, musíme v týmu vyhodnotit situaci, ve které se momentálně nacházíme a probrat, co je třeba udělat. Zda hrát nebo více trénovat. Nebo jak s tou situaci naložíme. Máme nabitou sezonu, teď jsme poměrně na začátku. Bylo by super, kdyby nám forma gradovala tak třeba za měsíc. Není potřeba věšet hlavu, stalo se to každýmu, nejsme jediný. Uděláme plán s týmem, ten máme výborný. A předvedeme, jak se tomu říká? Zmrtvýchvstání. Jako Fénix z popela.“
