Čech, co vyhrál slavný Hahnenkamm: Kitzbühel je jako grandslam
Je to posvátné místo lyžařů. Vyhrát tady znamená získat téměř věčnou slávu, stejně jako v antice při olympijských hrách. Vítejte v Kitzbühelu na slavném Hahnenkammu. Místo olivového věnce dostanou vítězové kabinu lanovky, tedy své jméno napsané na jedné z nich. Z Čechů má toto privilegium Bohumír Zeman, který zde vyhrál kombinaci v roce 1981. „Vždy se musím svézt tou svou, žádná jiná tak pěkně nejede,“ směje se Zeman a těší se na sobotní sjezd (ONLINE na iSport.cz).
STREIF. Když sjezdaři slyší tento název, mnohým naskočí husí kůže. Skrývá se za ním napětí, těšení se, ale současně i obavy. Trať je to krásná, zároveň však nesmírně nebezpečná, na což už doplatila řada lyžařů. Mezi nimi i Ondřej Bank, který zde měl těžký karambol v roce 2008 při tréninku, kdy si zlomil nohu. To je jedna strana mince. Na tu druhou už se ale dívá mnohem lépe. Vítězství. „Je to jako vyhrát tenisový grandslam nebo cyklistickou grandtour,“ přibližuje Zeman. Organizátoři si svých hrdinů velmi váží a i po mnoha letech se o ně hezky starají.
Příští rok to bude 40 let od vašeho vítězství v kombinaci v Kitzbühelu. Je ta vzpomínka pořád živá?
„Jak co, něco si pamatuju dobře, něco se zapomíná, samozřejmě. Ale samotný závod si pamatuju docela dobře, to má člověk vryté v hlavě. Nejvíc asi okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál.“
Jak to tehdy vůbec bylo? Jel jste až mezi posledními, takže jste se o výhře dozvěděl celkem rychle, nebo jste musel čekat delší dobu?
„Tenkrát to všechno chvíli trvalo, protože se to muselo dopočítat. Kombinace se vyhodnotila, až bylo všechno hotové. To počítače teprve začínaly.“
V tomto to tedy mají dnes lyžařky a lyžaři lepší, že emoce z vítězství jsou bezprostřednější, že?
„Samozřejmě. Dnes to vědí okamžitě, takže se mohou radovat hned.“
Bylo už tehdy vítězství na Hahnekammu tak prestižní, jako je tomu dnes?
„Myslím, že ano. Těžké to bylo vždycky. I když se trať částečně upravuje, tak je její náročnost v podstatě stejná. A je to pořád nebezpečné.“
Dá se vítězství v Kitzbühelu přirovnat k úspěchům v jiných sportech?
„Řekl bych, že je to obdobné jako třeba vyhrát grandslamový turnaj nebo velký cyklistický etapový závod. Pro lyžaře je to obdoba těchto akcí.“
Jako poctu pro vítěze máte na jedné z kabin lanovky napsané své jméno. Kontrolujete ji pokaždé, když tam přijedete?
„Ano, já se vždycky musím svézt tou svou. Žádná jiná tak pěkně nejede.“ (smích)
A to je tam tolik kabin lanovek, že se tam všichni vítězové vejdou, nebo už na té své máte společnost?
„Zatím jsem tam sám. Hodně lidí to tady vyhrálo víckrát, třeba Anderl Molterer devětkrát. Takže plní se to, ale jsou tam ještě i volné.“
Jak se organizátoři v Kitzbühelu chovají ke svým vítězům?
„Mile. Každý rok mě sem pozvou, takže si tady můžu zalyžovat. Pořádají pro nás večírek, máme volný vstup na tribunu, všechno. Je to příjemný zážitek.“
Zvítězil jste v kombinaci. Berou to trochu jinak než vítězství ve sjezdu, které je z pohledu fanoušků nejprestižnější, nebo je pro ně vítěz jako vítěz?
„Sjezd je tady v Kitzbühelu nejprestižnější, to je jasné. Teď jsou třeba v televizi sledovanější závody ve slalomu, ale myslím, že tady se pořád sjezd hodnotí nejvýš.“
Jak se změnil Kitzbühel od dob, kdy jste závodil? Jak středisko, tak i samotná trať.
„Trať vede zhruba stejně. Samozřejmě že se to daleko líp upravuje, je to i trochu jinak postavené. A středisko samo o sobě… Propojila se údolí, takže lyžování tady je teď úplně jiná dimenze. Občas mám potíže se tady vyznat. Těch vleků a lanovek je tolik, že se člověk musí trochu soustředit a pošpekulovat, kudy se má vrátit.“
Jste opět přímo na místě, na co se o víkendu těšíte nejvíc?
„Celé to bude bezvadné, ale asi se taky nejvíc těším na sjezd. Je to neuvěřitelný pohled na padák, kdy se závodníci řítí do cíle. Je tady vidět poslední skoro kilometr, jak ty tečky ujíždějí. A taky atmosféra v cíli je neuvěřitelná. Když je hezky, tak přijde 50 tisíc lidí. To sem napochodují Švýcaři se zvonci, Francouzi, Italové, samozřejmě Rakušáci, je veselo a má to něco do sebe.“
Dá se to srovnat s atmosférou v době, kdy jste závodil? Byla už tehdy tak skvělá?
„Ano, už tehdy byly špalíry lidí. Teď je asi doprava jednodušší, takže je o něco víc lidí, ale už tehdy byly ty návštěvy desetitisícové.“
Kdo je vaším favoritem pro sjezd?
„Beat Feuz. Přál bych mu, aby zase vyhrál (vítěz sjezdu ve Wengenu minulý víkend), v těch letech. Přeju mu to za vytrvalost.“
| Poslední vítězové sjezdu v Kitzbühelu |
| 2019 Dominik Paris (It.) |
| 2018 Thomas Dressen (Něm.) |
| 2017 Dominik Paris (It) |
| 2016 Peter Fill (It.) |
| 2015 Kjetil Jansrud (Nor.) |
