Bauer: Přál jsem to Colognovi, ne Northugovi

Po zimě, kterou mu zkomplikovaly mnohé zdravotní potíže, má k dobru stříbrnou medaili z mistrovství světa a také deváté místo v celkovém pořadí Světového poháru, což je třetí nejlepší výsledek v kariéře.



V nedělním stíhacím závodě na 20 kilometrů jste s krajanem Martinem Koukalem znovu doplatili na pravidlo, podle kterého se nepočítají výsledky podle dojezdu do cíle, nýbrž podle času…
„Já, Kukín a pak Francouz Gaillard jsme se nejvíc napracovali. Pokud by to mělo být stoprocentně spravedlivé, výsledky by byly jiné. Když jedete s patnácti lidmi a snažíte se o co nejrychlejší čas, vezete si soupeře na zádech, kteří vás pak semelou. Ale věděli jsme, že je to takhle. Snažili jsme se, ale nepodařilo se ostatní utrhnout. Ve finiši jsem měl navíc dvě drobné kolize.“

Co se stalo?
„Jednou jsme se ťukli s Kukínem, když přejížděl za Northuga, který zrovna nastoupil. V poslední zatáčce jsem měl taky kolizi se Švédem Hellnerem. Jak mě něco rozhodí z rytmu, jsem vyřazen z boje, protože absolutní zrychlení nemám.“

V celkovém pořadí finále jste ale skončil devátý, o místo za Koukalem. To není tak špatné, ne?
„Určitě jsem s tím spokojený. Jediná kaňka je páteční prolog, ten mi nevyšel. Jinak jsem sezonu dojel velmi slušně.“

Kolik sil vás tahle sezona stála? Od poloviny prosince jste musel léčit opakované záněty průdušek, zhoršilo se vám astma…
„Síly to stálo všechny. Já jsem na rozdíl od ostatních neměl tu studnu, natrénovaný balík. Bylo to těžší, ale na trati se museli vydat všichni. Teď bych si dal čtrnáct dní volna a klidně bych začal znovu. Ale jenom proto, že letní trénování není můj kalíšek. Na půl roku běhání a kolečkových lyží se netěším. Jsem ale rád, že je sezona za mnou. Budu se snažit být s rodinou a vynahradit jí měsíce, kdy jsem jezdil po světě a honil vteřinky.“

Troufnete si porovnat loňskou sezonu, kdy jste suverénně vyhrával, s tou letošní?
„Co se týče umístění ve Světovém poháru, je moje třetí nejlepší. Takže jsem určitě spokojen. Když k tomu přičtu ty problémy, řadil bych tuhle sezonu za loňskou na druhé místo. Loni to byla euforie, dařilo se, na co se sáhlo. Letos byly problémy, ale i dost úspěchů. Byl jsem pátý v distančních závodech a devátý celkově ve Světovém poháru. Můžu si říkat, co by kdyby, ale to nejde. Mám prostě za sebou další dobrou sezonu.“

Těší vás, že vám jako fyzický důkaz úspěšných závodů zůstala stříbrná medaile z mistrovství světa?
„Tak to určitě. Pokud si budeme hrát na statistiky, je to jediná medaile, která mi chyběla. Je strašně těžké mít ve správný den tu správnou formu. Nechci ponižovat svěťák. Ale být na stupních vítězů v závodě Světového poháru je výrazně snadnější, než získat medaili na mistrovství světa.“

Je Švýcar Cologna váš správný nástupce?
„Svým způsobem jsem to přál o trošku víc Colognovi než Norovi Northugovi. Je dobré, že to byl boj až do poslední chvíle. I když sobotní skiatlon už Northugovi podle mě šanci sebral. Oba dva neznám podrobně. Jen se s nimi potkávám a prohodím pár slov. Ale stylem závodění a přístupem je mi bližší Cologna. K vítězství se dá dojít několika cestami a Northug si vybral tu pro mě nejméně sympatickou. Jeho stylem je pasivita a pak skoro zesměšnění soupeře ve finiši.“

Pomyslel jste už na příští sezonu, kdy vás čekají olympijské hry ve Vancouveru?
(smích) „To je dobré. Vždyť tahle sezona skončila teprve před pěti minutami...Olympiáda je samozřejmě další výzva. Někdo mě možná bude pasovat do role obhájce stříbra z Turína. A já se tomu nebráním.“

Můžou vám zkušenosti z letošní problematické sezony v olympijském roce pomoct?
„Vždycky záleží na okolnostech. Letos se potvrdilo, že když budu zdravý, můžu závodit s nejlepšími. To je pro mě nejdůležitější. Ale asi bych příští sezonu nechtěl vyhlásit, že mě zajímají jen olympijské hry. Letos bylo mistrovství světa doma a byli jsme pod velkým tlakem. Moc špatných věcí ale nebylo. Nemůžu říct, že bychom něco podcenili. Servis pracoval na sto procent.“