Mistr Freeridu: Odrazím se a nabere to kule

VIDEOElegantní jízda hlubokým prašanem, anebo s lyžemi na nohou odraz ze skály do několikasetmetrové propasti s padákem na zádech. To je adrenalin, jak ho má rád Robin Kaleta, který je považovaný za nejlepšího českého závodníka ve freeride lyžování.
Riziko v téhle disciplíně existuje, jak dokázalo úmrtí legendárního Kanaďana Shanea McConkeyho.
Kolikrát už jste v rámci base jumpingu skočil padákem ze skal, ať s lyžemi, nebo bez nich?
„Přesně nevím, ale mám za sebou asi padesát base jumpů a pět ski base jumpů. Nyní jsem v tom nejrizikovějším období. Už mám nějaké sebevědomí, ale ještě nemám dostatek negativních zkušeností, abych si uvědomoval, jak je to nebezpečné.“
Co tím myslíte?
„Někdy mají base jumpeři pocit, že dokážou všechno, a můžou se rozšvihat. Pro mě jsou důležité první sekundy ve stavu beztíže a tím to končí. Žádné přibližování se zemi, žádné lítání dvě stě kilometrů kolem skal. Nejlepší jsou první tři sekundy, kdy se odrazím a nabere to kule…“
Jenže někdy se to i tomu nejlepšímu nepovede. Jaké byly mezi lyžaři reakce na nedávné úmrtí legendárního Kanaďana Shana McConkeyho, který se zabil právě při base jumpu?
„Všichni vědí, že to je nebezpečný sport, ale my se ho snažíme dělat maximálně bezpečně a dávat to najevo i veřejnosti. Jenže každá smrt v očích veřejnosti výrazně zhorší obraz tohoto sportu. Točíme dokument, jak se to dá dělat bezpečně a v ničem nelžeme. Pak se zabije člověk, který je zkušený a známý, a okamžitě máme punc sebevrahů. Mrzí mě to, je plno nebezpečnějších sportů.“
Přesto, budete si nyní dávat větší pozor?
„Snažím se dávat si maximální pozor, už to víc nejde. Vím, že to je nebezpečné, ale jde to dělat bezpečně.“
VIDEO: sledujte úžasné video Robina Kalety a Tomáše Krause
Souhlasila by vaše přítelkyně?
„Poznali jsme se přes sport, má pochopení, ale samozřejmě má strach. Já to ale chápu a snažím se chovat zodpovědně, stejně jako předtím.“
Riziko je určitě i v lyžování ve volném terénu. Není při závodech ošemetné, že člověk jde do většího rizika než normálně, aby vyhrál?
„To je o přístupu, každý to má jinak postavené. Jsou takoví, kteří na závodech dělají věci, na které nemají. Ale já mám hranici. Není to tak, že bych zbytečně riskoval. Díky nervozitě a adrenalinu je tělo více připravené. Já jsem se zranil vždy, když se někde jen tak vozím.“
Kolik už máte za sebou zranění?
„Nevím. Ale měl jsem jich dost, i když desítky to nejsou. Nejvážnější je asi ten křížový vaz, co jsem si zranil nedávno. Už mám za sebou operaci, při které jsem koukal na monitor. Probíhalo to při vědomí, ale všechno bylo v pohodě. Čeká mě intenzivní rehabilitaci se známým fyzioterapeutem Miroslavem Dobešem. Pak začnu zase makat, abych se dal co nejdřív dohromady.“
Jak dlouho se dá takhle žít?
„To neřeším, pokud mi to bude dávat smysl, budu to dělat. Tělo i duše je otázka tréninku, když budu dodržovat disciplínu, jde to. Ale samozřejmě, jakmile se bude moje tělo šprajcovat, tak to automaticky přestane mít smysl. Nechci ustrnout.“
Freeriding, to je spojení elegantní jízdy s dobrodružnými skoky. Co vás baví víc?
„Mně se nejvíc líbí, když má jízda trochu ze všeho. Aby tam byly plynulé zatáčky, skoky ze skal. Aby to bylo kompaktní, poskládané v linii, bez velkého traverzování. Prostě hezká, akční jízda se vším všudy.“
Musel jste někdy překonávat strach?
„Vždycky mám respekt. Ale je to tím, že musíte mít svah nastudovaný, vědět, kam jedete. Ve svahu jsou místa, kde spadnete, vykutálíte se a nic se nestane. Jsou ale místa nad velkými skálami, kde se můžete potlouct. Při jízdě musíte být nanejvýš opatrný a rozjet to jen tam, kde si to můžete dovolit.“
Existoval pro vás nějaký přelomový skok, něco jako zkouška odvahy?
„To bych neřekl. Protože podmínky jsou pokaždé jiné. Není to tak, že bych dlouhodobě toužil sjet kopec. Je fakt, že jako hodně malí kluci jsme na Kaprunu začalipoprvé skákat ze skal. Tam jsem skočil první svou relativně velkou skálu, která má patnáct metrů. To byl můj první adrenalinový freeride.“
Co vás na nich tak fascinuje?
„Mně se na tom hrozně líbí, že jedete a pokud máte nastudovaný svah, odrazíte se a letíte. Přibližujete se ke skále a víte, že nelze zastavit. Tak jedete a doufáte, že pod vámi je opravdu to, co si myslíte, že tam je. Jak se přehoupnete přes hranu, karty jsou hozeny a musíte se s tím poprat.“