Děti nesportují a stát to nezajímá. Je to ostuda, hřímá šéf ČUS Jansta
Stát nechce zdravého občana? V rámci konference, kterou uspořádala v pražském hotelu Pyramida Česká unie sportu, hledali na tuto otázku odpověď erudovaní odborníci. Shodli se, že pouhé dvě hodiny tělesné výchovy týdně v rámci školní výuky nestačí a že se obecně u dětí vytrácí zájem o sport, hry a spontánní pohyb.
Klíčové pro nápravu neutěšeného stavu je nejen navýšení počtu hodin pohybových aktivit ve škole, ale i podpora státu prostřednictvím programů pro rozvoj zdravého životního stylu, například v rámci národní strategie „Zdraví 2020“.
Skutečnost je taková, že se skoro třetina dětí v České republice potýká s obezitou. Přibývá rodičů, kteří volný čas dětí neřeší a raději je pouští k počítači, televizi nebo tabletu. „Nedostatečný pohyb má pak za následek, že v prvních třídách přibývá dětí s vadami řeči, poruchami pozornosti, řada z nich je méně manuálně zručná a má častěji potíže při psaní a čtení,“ uvedl ve svém příspěvku Michal Ježdík. Sportovní ředitel basketbalové federace svoji prezentaci zaměřil na problém, kdo nebo co zabíjí kreativitu u dětí. Upozornil současně na neblahý fenomén, že zcela vymizela spontánní hra dětí na ulici.
„V dnešní době až příliš často spoléháme na organizované sportování, jenže trénink může vést k robotizaci, která zabíjí kreativitu. Hráč totiž přestává přemýšlet sám o sobě, přestává používat zdravý rozum a nemusí se snažit hledat řešení. Tenhle aspekt nám schází zejména v kolektivních sportech,“ doplnil Michal Ježdík a vyzval k pěti hodinám pohybových aktivit týdně pod kuratelou státu.
O potřebě změny ve školní tělesné výchově hovořil také Antonín Plachý, vedoucí vzdělávacího úseku Fotbalové asociace ČR. „Pokud při hodině tělocviku stojí pár žáků, je to možná malý detail. Pokud jich stojí polovina, je to chyba učitele. A pokud se tohle děje ve většině škol, tak už se jedná o chybu v systému výuky učitelů,“ prohlásil Antonín Plachý, podle kterého by pedagogické školy měly vycházet z jiného programu pro tělesnou výchovu.
Podle šéftrenéra Českého svazu ledního hokeje Slavomíra Lenera je zcela nezbytné, aby se navýšil počet hodin pohybových aktivit na pět týdně. Dvě hodiny povinné tělesné výchovy týdně pro mladý organismus rozhodně nestačí. „Ve škole je potřeba přidat další tři hodiny aktivit týdně, nejlépe formou spontánního pohybu. Dále je nutné vybudovat dostatečné zázemí pro pohybové aktivity v areálech škol, plochy či plácky. Zavést funkci pohybového instruktora na každé škole a zajistit právní ochranu pro učitele, kteří budou s dětmi provozovat pohybové aktivity navíc,“ shrnul své náměty Slavomír Lener.
Malá pohybová zdatnost populace způsobuje také prokazatelně miliardové škody českému hospodářství. Absence v zaměstnání, nízká pohybová a manuální zručnost, neschopnost práce v týmu a dodržování pravidel, chabá fyzická výdrž, psychická labilita a další negativní faktory způsobené nedostatkem přirozeného pohybu a pohybových zkušeností a dovedností snižují zásadním způsobem pracovní a výrobní produktivitu i kvalitu života ve stáří. „Bez pohybového zlepšení si právem můžeme klást otázku: Kdo bude vydělávat na náš život?“ konstatoval sportovní trenér a manažer Michal Barda.
Podle předsedy České unie sportu Miroslava Jansty stát v současné době nenaplňuje přijaté koncepce ve školství, sportu a zdravotnictví v oblasti rozvoje pohybových aktivit obyvatel. „Stát asi opravdu nechce zdravého občana. Je ostudou, že Česká republika, stát se sportovní historií, úspěšnými a světovými uznávanými osobnostmi sportu, je díky nečinnosti státu v oblasti legislativního, institucionálního, ekonomického i personálního zajištění výchovy ke sportu, podpory sportu a péče o pohybovou gramotnost obyvatel, na samém chvostu EU,“ prohlásil Miroslav Jansta.
„Jediným řešením je meziresortní podpora státu, krajů a obcí v součinnosti se sportovními spolky. Není možné, aby tuto problematiku mělo v gesci jen Ministerstvo školství. Úkoly, jak dosáhnout zlepšení, se týkají řady ministerstev a dalších organizací. Instituce v této oblasti by měly být silné a kompetentní. V tomto směru věříme vládní agentuře pro sport, nebo ještě lépe samostatnému Ministerstvu sportu,“ zdůraznil předseda ČUS.
