Pískot na Jaromíra Jágra nechápe. Stejně tak komentáře nespokojených fanoušků, že by pro Rytíře bylo lepší vyhrávat v Chance lize, než jít v elitní soutěži od prohry k prohře. Stolní tenista Jiří Vráblík, úřadující mistr republiky a opora klubu El Niňo Praha, k Jágrovi vzhlíží od Nagana. Pevně věří, že se Kladno zachrání. Na jeho zápasy jezdí po celé republice, s hokejovou legendou by si jednou rád pinknul. „Slyšel jsem, že v Omsku hrál pinec pořád, byl by to pro mě svátek.“
Živí se stolním tenisem, ovšem jeho vášní je hokej. Jiří Vráblík svého času válel v extraligové Fantasy, hokejové zápasy si ve volných chvílích sleduje i v Portugalsku, kde s El Niněm na Poháru ETTU skončili na nepostupovém třetím místě.
Pocházíte z Mikulova, hrával jste v Ostravě. Jak se vám přihodilo, že jste fandou Kladna?
„Přihodilo? To zní, jako by to bylo nějaké postižení. (usměje se) Hokej mě chytil díky Naganu, to jsme sledovali všichni. Od té doby jsem začal hokej víc vnímat, začal jsem chodit na Vítkovice, koupil jsem si NHL na PlayStationu. Jágr byl in, zamiloval jsem se. Dodnes si pamatuji, jak jsem na ubytovně NH Ostrava chodil každé ráno do klubovny na televizi, zapnul teletext a hledal jsem, kolik udělal bodů. Vždycky se to tam jen žlutilo. A když jsem se ve dvaceti přestěhoval do Kladna, bylo definitivně jasno.“
K hokeji vás to od ping-pongu netáhlo? Nebyla šance zběhnout?
„To už bylo pozdě, během Nagana mi bylo patnáct. Ani mě to nelákalo zkusit, na hokej mě baví hlavně koukat. Ale třeba pinec bych si s Jágrem někdy moc rád zahrál. Slyšel jsem, že v Omsku hrál pořád, byl by to pro mě svátek.“
Vy jste taky hrával ligu v zahraničí, chodil jste na hokej i tam?
„Jednou jsem byl v Německu na Freiburgu, v Polsku to ani nemělo smysl. (usmívá se) Zajímavé je, že můj úplně první hokej naživo byl v Budapešti. To mi bylo asi dvanáct. Hrávali jsme přes léto klasické satelitní turnaje Hluk, Topolčany, Budapešť. A v Budapešti jsme měli halu hned vedle hokejového stadionu, tak jsem se na trénink podívat zašel.“
Zápasy Kladna stíháte?
„Když mám volno, jdu skoro vždycky. Když to jde, tak jedu na Kladno třeba i do Liberce, Hradce Králové, Brna, Budějovic... Udělám si výlet, dám si tam oběd, kafíčko a pak jdu na hokej. Takže jezdit na domácí zápasy do Chomutova pro mě není překážka. Říkám si, že kdyby kluci hráli domácí zápasy klasicky na Kladně, tak by bojovali o play off. Tohle cestování musí být strašně únavné. Navíc na Kladně dokázalo i málo lidí udělat parádní atmosféru. V Chomutově atmosféra prostě chybí.“
Chutná vám hokej v podání Kladna?
„Už jsem četl komentáře, že by bylo lepší hrát první ligu a vyhrávat, než prohrávat v extralize. Ale pod tohle se nemůžu podepsat. Mnohem radši se půjdu podívat na Spartu nebo Pardubice, i když se prohraje, než jít na Kadaň nebo Benátky. Extraliga mě baví mnohem víc. Pevně věřím, že se kluci udrží a příští rok to bude lepší.“
Co s vámi dělá, když se na Jágra píská?
„No... Pískat není třeba. Ale zase, jsou to fanoušci, mají emoce. Jestli se jim nelíbí, že je sem tam u rozhodčích? V Hradci mu třeba fandové tleskali, když se něco povedlo, to se mi líbí víc. Přece jenom, Jágr je legenda. Možná by se mohli fanoušci negativních reakcí zdržet, být na něho v uvozovkách hodnější. Zatleskat. Musí být přece rádi, že ho vidí na vlastní oči ještě hrát. Pro český hokej toho udělal spoustu. Měli bychom si toho víc vážit.“
Stolní tenis se dá hrát i v takřka padesáti letech, ale hokej? Co na Jágrovu vytrvalost říkáte?
„Obdivuhodné! Jak říkáte, ping-pong se dá hrát dlouho. Samozřejmě, člověk musí být fit, trochu se hýbat. A taky záleží, jaký má styl hry. Já sám hokej nikdy nehrál, hůř se mi to hodnotí, ale je mi jasné, že kluci musí mít rychlost, sílu, reakce. Je obdivuhodné, že Jágr dokáže hrát na této úrovni. Ještě obdivuhodnější je, že vůbec chce. Že má tu touhu se na sezonu připravit. Znovu do toho jít. A ještě poslouchat pískot nebo komentáře typu, že by bylo lepší, kdyby už nehrál. Stejně si brusle obuje a jde. Drtivá většina lidí na jeho místě by to zabalila a sedla si už jen do kanclu.“
Děti na hokej vodíte?
„Mám dceru, samozřejmě hned dostala růžový kladenský dres a šli jsme. Moc se jí to líbilo, celou dobu tleskala, fandila. Do Chomutova s ní teď nejezdíme, to je dálka, ale na Kladně jsme byli. Základ má, taky ji hokej baví.“
Jak se dcera jmenuje? Jaromíra?
(usměje se) „Nela. Jaromír bude syn. Samozřejmě, až se narodí.“
Salute! Gesto plánoval roky
V osmatřiceti letech vybojoval stolní tenista Jiří Vráblík svůj první republikový titul. Konečně mohl vyseknout mistrovskou oslavu, kterou si dlouhé roky plánoval. Zasalutovat jako Jaromír Jágr po gólech v Naganu nebo při taženích s Pittsburghem v play off. „Když jsem byl ve finále před devíti lety, vedl jsem nad Radkem Košťálem 3:1 na sety a 10:6,“ vzpomíná mistr Evropy v kategorii kadetů (1997) a bronzový z mistrovství Evropy družstev (2010). „Už jsem si tehdy hledal kameru, do které Jágra vyseknu. Najednou frnk a zápas i titul byl pryč. Když se to letos povedlo, hned jsem si Jágra do kamery dal. Konečně! Úsměvné bylo, že Radek Košťál, který už je teď trenérem, byl jedním z prvních gratulantů. Ohromná radost.“
Podvádíš! Jinak bys byl manažer Třince
V hokejové Fantasy iSport.cz patří mezi hráčské legendy. Stolní tenista Jiří Vráblík díky soutěži vyhrál exkluzivní zájezd na mistrovství světa v Minsku 2014, prémii 100 tisíc korun i novou televizi. „A několik bas piv,“ usmívá se Vráblík. „To už mi pak ani manželka nemohla nadávat, že pořád jen koukám do počítače na statistiky.“
Vyhrál základní část extraligy, play off i speciální soutěž při mistrovství světa. Vráblík měl na správné hráče ve fantasy čich. „Lidi mi pak na Facebook psali, že podvádím,“ usmívá se. „Kdybych prý byl opravdu tak dobrý, tak už jsem dávno manažer hokejového Třince. Odpovídal jsem, že když mi to domluví, klidně manažera vezmu.“
V čem se skrýval jeho úspěch? Jakou měl strategii? „Prostě jsem na hokej čučel od rána do večera,“ směje se. „Těžil jsem i z toho, že sám hraju profesionálně, byť tedy stolní tenis. Tak nějak jsem dokázal vycítit, kdy se týmu daří, jak kdo šlape, jakou mají hráči chuť. Nebo jdou třeba z pozice favorita na slabšího soupeře a můžou ho podcenit. Ale hlavně, já byl na hokeji furt.“
Dá příklad. Do Kladna v sezoně 2013/14 přijela pražská Slavia. Ještě s Jaroslavem Bednářem. „Sice nebodoval, ale měl opravdu moře šancí, hrál výborně. Říkal jsem si, že jestli takhle bude hrát i příště, tak ho musím dát kapitánem. A on dal v dalším zápase hattrick. Intuice. Nebo jsem hned na začátku play off vsadil na Petra Čajánka, protože on v play off umí. Tím jsem si získal klíčový náskok a první místo jsem si pak už jen držel.“
Momentálně Vráblík už fantasy nehraje, ale nezastírá, že si rád na hokej vsadí. „Jak vám řekne asi každý sázkař – mám to pod kontrolou a jsem v plusu,“ směje se. „Jo, celkem se mi daří. Mám rád dlouhodobé sázky. Kdo vyhraje základní část, kdo bude nejlepší v bodování a tak. Nejenom u nás, i v NHL. Doma mi hraje Třinec, v NHL Carolina. Na vítězství v základní části měla pěkný kurz.“
Kamarády hokejisty, se kterými by se radil, přitom nemá. „Nějakou dobu naproti bydlel Petr Tatíček, ale já ho skoro nepotkával. Nemám žádnou hokejku, se kterou bych to konzultoval. Ale nevadí. Neskromně si totiž myslím, že ani hokejisté to nesledují tolik jako já.“
