Jaro je ještě v nedohledu, dny jsou stále krátké a vyrazit ven na trénink ještě za světla, se zdá být téměř nemožné. Ať už se vydáváte běhat za tmy nebo vás čeká večerní návrat z fitness centra domů, zajisté oceníte tipy instruktora sebeobrany Pavla Houdka, který vám poradí, jak se efektivně bránit.
Přísloví: kdo uteče, vyhraje, platí při sebeobraně dvojnásob. Obzvláště ti, kteří se dostanou do nepříjemné situace při běžeckém tréninku, mají díky vhodné obuvi, oblečení a především trénovanosti velkou výhodu. Podle instruktora sebeobrany Pavla Houdka může mít však reálnou šanci vyváznout bez újmy ze střetu s agresorem každý. Je však potřeba dodržovat některé důležité zásady.
„Na kurzech sebeobrany často ukazujeme lidem pyramidu, kde jsou jednotlivé prvky sebeobrany hierarchicky seřazeny od těch nejdůležitějších. Úplně dole je nastavení hlavy, v druhém patře je taktika, dále jsou tam fyzické schopnosti a v samotné špičce bychom našli vybavení,“ jmenuje.
Nastavení mysli
Jak se říká, kdo je připraven, není zaskočen. Proto je jedním z nejdůležitějších zásad úspěšné sebeobrany nastavení mysli, která by nikdy neměla uvažovat o napadení agresorem jako o problému, který je vzdálený nebo se nás zkrátka netýká. „Pokud si člověk není schopný připustit, že by se mu mohlo něco stát je velká pravděpodobnost, že v momentě, kdy se něco skutečně přihodí, nebude schopný žádné reakce, a tím agresorovi vše zásadně ulehčí,“ vysvětluje Houdek příčinu toho, proč někteří lidé zůstávají při napadení stát paralyzovaní na místě.
Taktika
Dalším důležitým prvkem je taktika. Nepředstavujte si však taktiky po vzoru MMA zápasníků. Jde spíše o postup, kterým se budete řídit v případě ohrožení. Dejte vždy na svou intuici, a pokud se vám někdo jen trochu nezdá, neváhejte se kdykoliv otočit a vydat se na druhou stranu. „Často slýchám, že se lidé sice necítili bezpečně v blízkosti nějakého člověka, ale nechtěli vypadat nezdvořile, a proto se rozhodli okolo něj i přes své obavy projít. V takových situacích myslete na to, že tohoto člověka zřejmě už nikdy neuvidíte, a co si o vás pomyslí, je tak vlastně úplně jedno. Přitom i tak zdánlivě banální rozhodnutí jako je otočit se a jít jinudy vám může ušetřit řadu nepříjemných problémů,“ radí Houdek.
Fyzické schopnosti
Existují samozřejmě i situace, ve kterých se ocitnete v blízkosti agresora natolik, že změnit směr už je prakticky nemožné. V takových momentech je potřeba především získat drahocenný čas. Není nutné umět útočníka složit na zem, zparalyzovat, nasadit mu páku a odvléct na policejní stanici. Stačí pár vteřin náskoku a jste v bezpečí.
Jedním z nejsnáze zranitelných míst, na které může zaútočit každý z nás bez rozdílu zkušeností, síly i velikosti postavy jsou oči. „Na oči je nejlépe útočit rukou s nataženými prsty. Prostě vrazte svoje prsty do oka agresora. Ten kdo už se někdy píchl do oka, tak ví, že to zaprvé bolí, ale co je důležitější, chvíli nevidíte. Tím alespoň na pár okamžiků agresora zastavíte a získáte dostatek času na útěk,“ popisuje Houdek jeden z nejlepších způsobů jak svého protivníka na pár okamžiků spolehlivě ochromit. Zároveň je však jen minimální pravděpodobnost, že oko trvale poškodíte.
Dalším zranitelným místem na našem těle je hrdlo. Tento terč je vhodné využít především v případech, kdy jsme s agresorem v opravdu blízkém kontaktu, a není z jakéhokoliv důvodu možné zasáhnout oči. „Chytněte dýchací trubici, jako by to byla tyč v tramvaji a stisknete. V této oblasti našeho těla se nachází kosti, jazylka a hrtan. Pokud hrdlo silně stisknete, bude to útočníka nejen bolet, ale také nebude moci dýchat."
Místo, které řadu z nás napadne při slově sebeobrana jako první - rozkrok, podle Houdka není zdaleka ideální pro nezkušené začátečníky. „Osobně jsem velkým nepřítelem toho, aby se rozkrok propagoval jako vhodný terč. Pokud totiž nemáte praxi v kopání, tak se jen těžko trefíte. Pokud kopete, znamená to navíc, že budete stát jen na jedné noze a tím se zvyšuje pravděpodobnost, že sami upadnete,“ vysvětluje možná rizika. Pokud tedy rozhodnete útočit na rozkrok, učiňte tak rukou. Nahmatejte choulostivá místa, stiskněte a trhněte.
Pomůcky
Teprve na poslední příčce pomyslné pyramidy nezbytností pro sebeobranu se nachází vybavení. Můžete se totiž vsadit, že v momentě, kdy pomůcku budete skutečně potřebovat, zafunguje zákon schválnosti a vy ji u sebe mít nebudete. Pomůcky navíc mohou selhat, což platí i v případě stále oblíbenějšího paralyzéru.
„Paralyzér jsem měl možnost několikrát vyzkoušet doslova na vlastní kůži. Proto mohu říct, že proti agresorovi, který bude mít naběhlý adrenalin, nemá šanci. Výrobci často uvádí, že aby fungoval, je nutné přístroj držet útočníkovi alespoň pět sekund v oblasti krku, ale těžko si to dokážu představit v praxi s agresorem, který je navíc silnější než vy. Jakmile ho první kontakt zabolí, ožene se a je po kontaktu. Pokud bych tak měl doporučit nějakou obrannou pomůcku, byl by to pepřový sprej,“ uzavírá Houdek.
Abyste však namísto útočníka nezasáhli sebe, je nutné vědět, jak pepřák vůbec funguje, co zmáčknout, pod jakým úhlem stříká a zdali je před použitím nutné jej deaktivovat. Ideální je proto zakoupit si kromě ostré verze i cvičnou variantu, která neobsahuje účinnou látku a vše si nejprve na nečisto vyzkoušet. Sprej mějte vždy na místě, odkud jej můžete lehce vytáhnout. Díky držadlu připevněném na ruce, které můžete běžně zakoupit v obchodech s ochrannými pomůckami nebo jej vyrobit doma, bude daleko rychleji připravený k použití, než když jej budete muset dolovat ze dna svého batohu.
