Grandslamový rekord na metu 21 posunul nakonec tenista, který o to stál nejméně – Rafael Nadal. Víc než cifry pro pětatřicetiletého mimozemšťana znamenají zážitky z bitev. A letos v Melbourne získal jeden z nejsilnějších v životě. Takový žár měla pěti a půl hodinová bitva s Daniilem Medveděvem, během níž Španěl povstal z takřka beznadějného stavu 2:6, 6:7, 2:3 a 0:40. „Jedna z nejemocionálnějších nocí kariéry,“ vyprávěl pak dojatě nový rekordman, když si v náručí hýčkal pohár Normana Brookese.
Bylo jen pár desítek minut po finále, když Roger Federer poslal srdečný vzkaz svému životnímu rivalovi i příteli. „Před pár měsíci jsme žertovali, že oba chodíme o berlích. A teď tohle. Úžasné. Nikdy nepodceňujte velké šampiony,“ gratuloval Švýcar k jednadvacátému titulu.
Sám musel tušit, v jaké euforii Nadal je. Před pěti lety to byl Federer, kdo se po půlroční pauze a operaci kolene vrátil a prakticky z voleje vyhrál Australian Open. Bylo mu pětatřicet, stejně jako dnes Rafovi. A právě Nadal byl tehdy jeho soupeřem, šťastným za kamaráda a zároveň zdrceným, vždyť promrhal vedení 3:1 v pátém setu.
Byla to jen jedna z mnoha facek, které v Austrálii dostával. Srdcervoucí porážka po šestihodinovém finále s Novakem Djokovičem v roce 2012 ho dostala na kolena, celkem čtyřikrát ztratil v Melbourne titulový zápas. Letos přilétal po půl roce bez tenisu a s přiznáním, že kvůli chronickému zranění levého chodidla, jež ho provází celou kariéru, vážně přemýšlel o konci s tenisem. Nic od sebe nečekal, nic se od něj nečekalo. V takových případech jsou šampioni nejnebezpečnější. A Nadal se nakonec dočkal melbournského zázraku jako Federer.
Musel si ho vydřít v utkání, jehož nebyl favoritem. Dvoumetrová chobotnice Daniil Medveděv, prostořeký Rus se smyslem pro humor a výborný tenis, zpočátku vládl. Nadal dva sety špatně servíroval, na každou Rusovou nevynucenou chybu přidal dvě svoje. Prohrával 2:6, 6:7, 2:3 a 0:40, přesto jste v jeho očích nezahlédli náznak rezignace. Jeho výkon postupně rostl, o deset let mladšímu Medveděvovi těžkly nohy. Po 5 hodinách a 24 minutách nakonec slavil Španěl, který v zápase získal o sedm fiftýnů méně.
„Dobré ráno,“ začal pak děkovací řeč k publiku, jež nevycházelo z úžasu. Bylo už po půlnoci, čtvrt na dvě, nikdo ale neodcházel. „Před měsícem a půl jsem nevěděl, jestli ještě někdy budu hrát tenis. A teď tu stojím jako vítěz. Tohle je jedna z nejvíc emocionálních nocí mé kariéry,“ vzkazoval Nadal, nový lídr velké tenisové trojky, jenž teprve počtvrté v kariéře a poprvé po patnácti letech na grandslamech dokázal otočit z 0:2 na sety.
Medveděv ustál svůj projev sympaticky. Vtipkoval, děkoval týmu i manželce, která do Austrálie nedorazila. „Asi doma rozmlátila televizi,“ usmál se. Na tiskové konferenci už tak nonšalantní nebyl a v dlouhém monologu obvinil publikum, které opakovaně aplaudovalo jeho jednoduchým chybám, že zničilo „to dítě v něm a jeho sny“. V tu chvíli připomínal svou kyselostí jistého neočkovaného Srba, jenž byl před turnajem deportován z Austrálie.
I Novak Djokovič poslal po zápase Nadalovi zdravici. „Tvůj neutuchající bojových duch opět zvítězil,“ vzkazoval devítinásobný šampion Austrálie, jenž si myslel, že to může být právě on, kdo letos tuto neděli na metu 21 vystoupá.
Melbournský zázrak však čekal na někoho jiného…
Témata:
rekord, grandslam, sport, tenis, Roger Federer, Novak Djoković, Daniil Medveděv, Rafael Nadal, Austrálie, Australian Open, Melbourne, kariéra, Norman Brookes, Tenis na Heureka.cz
Související články
