Bláznivý Mallorčan a jeho odkaz. Pro Rafu dochází superlativy
BLOG JANA JAROCHA | Byl to Rafael Nadal, kdo na úsvitu Australian Open, na které padal stín kauzy neočkovaného Novaka Djokoviče domáhajícího se vstupu do země, prohlásil: „Žádný hráč není víc než tenhle turnaj.“ Šlo o víc než prorocká slova.
Po dva týdny jsme sledovali jeden z nejlepších grandslamů za poslední léta. Úchvatný spektákl, o němž by se zpívalo u táborových ohňů, kdyby k nějakým tenisoví fanoušci chodili. Ashleigh Bartyová po 44 letech ukončila australské čekání na domácí šampionku či šampiona, jeden bláznivý Mallorčan posunul hranice lidských možností do sfér, kam ještě žádný hráč nevkročil.
21 grandslamů? Otočka z 0:2 na sety v pětatřiceti letech proti o deset roků mladšímu soupeři, jenž je na vrcholu sil? Vydržet pět a půl hodiny nesmírně intenzivní bitvy? To vše v situaci, co jste půl roku stáli a báli se, že už si tenis nikdy nezahrajete?
Pro Rafu dochází superlativy. Stačí snad jediné konstatování. V umění, jak vyhrávat tenisové zápasy, jak nepodléhat malověrnosti, stále hrát bod po bodu a vymáčknout se do posledního dechu, nemá konkurenci.
Vsadil bych se, že Djokovič nakonec ukončí kariéru s více grandslamy než Nadal. A Rafovi to bude úplně jedno. Protože vždycky nechal na kurtu vše, co v něm bylo.
