Čekaly se od ní v bitvě s obhájkyněmi Fed Cupu dva body. Petra Kvitová je doručila do šatny bez zakolísání a medvědí měrou se postarala o postup českých tenistek do finále. Třetího za poslední čtyři roky. V něm se 8. a 9. listopadu představí český tým opět doma proti Němkám. Buď v Praze či Ostravě. Jiná varianta není.
Slavíte třetí postup do finále za poslední čtyři roky. Dělá to s vámi ještě něco?
„Ne tolik, jako když to bylo poprvé nebo podruhé. Loni jsme finále nehrály, letos budeme hrát zase doma s Němkami, které mají hodně silný tým. Je na co se těšit. Momentálně máme asi dva nejsilnější týmy, které se můžou ve Fed Cupu potkat. Ony Fed Cup ještě nevyhrály, žízeň po něm budou mít velikou.“
Co vám ukázalo ostravské utkání s Italkami o vlastní formě?
„To, co jsme trénovali jak s Markem (Všetíčkem – kondičním trenérem) tak s Davidem (tenisovým koučem), jsem ukázala i na kurtu. Zlepšila jsem trošku pohyb, doběhla jsem hodně míčů a víc se hrálo. David mi zase pomohl se servisem a jistotou v úderech, Michal (Šafář – psycholog) zase s hlavou. Jsou to všechno spojené nádoby. Vše do sebe zapadlo, tak jak tenhle víkend mělo. Doufám, že v tom budu pokračovat i na dalších turnajích.“
Půjdete do nich klidnější a sebevědomější po takovém podařeném víkendu? Může jít o krok, který vás nastartuje?
„Pro mě je hlavně hrozně důležitý, že jsem měla čtrnáctidenní blok, kdy jsem mohla trénovat jak s Markem tak s Davidem. A ukázala jsem to tady v Ostravě, kde to mám ráda. Nechci říkat, že by šlo o zlomový moment sezony. Ale třeba ano, uvidíme.“
Fed Cup vás obral o veškerou přípravu na antukovou část roku. Ještě dnes letíte do Stuttgartu na turnaj. Může to být problém?
„Je fakt, že na antuce jsem trénovala jen jednou a to ještě doma ve Fulneku s bráchou. Ale ve Stuttgartu se hraje v hale, je to tvrdý povrch posypaný antukou. Přechod by mohl být snazší. Na druhou stranu není antuka z mého psychického hlediska zrovna to nejlepší, i když David pořád tvrdí něco jiného. Uvidíme, jak se s ní srovnám.“
Snad stejně tak dobře jako s nedělním zápasem s Robertou Vinciovou, která vás hodně prověřila a na triumf 6:3, 7:5 jste musela skutečně dřít. S čím bylo nejtěžší se vyrovnat?
„Když to srovnávám se včerejškem, byla hra soupeřky úplně jiná. S Robertou jsem naposledy dvakrát prohrála, na tvrdém povrchu psal její čop docela hodně. Byl hodně nepříjemný. Roberta rozhodně lépe returnovala než včera Camila (Giorgiová). Servis mi nepsal tak jako včera, ale pořád byl docela slušný. Ale zvládla jsem zápas hlavou. Vydržela jsem hrát i delší výměny, nechodila jsem zbytečně do risku, že bych to chtěla zarvat druhým třetím míčem. Vydržela jsem hrát i docela dobře takticky. Můžu být spokojená.“
Související články
