Dokázali jsme velké věci, říká Berdych. Co bude v DC dál?
Počet jeho vítězných zápasů v Davis Cupu se v prohraném semifinále ve Francii zastavil na čísle 48. Kdo ví, zda Tomáš Berdych ještě nějaký zářez přidá. Brzy devětadvacetiletý tenista se už teď může s hrdostí ohlédnout za tím, co v reprezentačním dresu dokázal.
Jak vidíte svou budoucnost v daviscupovém týmu?
„To opravdu není téma, o kterém bych teď přemýšlel a chtěl mluvit. Jenom bychom spekulovali, opravdu sám nevím. Uvidíme. To bych teď neřešil. Do dalšího kola je zase čas.“
Vnímáte jako malý zázrak, co se týmu za ta léta povedlo?
„Jo, ve sportu se dějí věci a my jsme toho příkladem. Za těch sedm let třikrát finále. To je nějaký výsledek. Nemusíme chodit daleko, podívejte se na Francouze. Ti se o to snaží již hrozně dlouho a pořád ještě nemají vyhráno. Ve finále budou mít sakra těžkýho soupeře. Není to lehká soutěž, hlavně v tomhle formátu. A nám se ji podařilo dvakrát po sobě vyhrát.“
Co vás na ní tak baví, že se stále vracíte?
„Začalo to Švýcary, když jsme se zachránili (baráž 2007). To utkání v nás vyvolalo touhu si tyhle hezký emoce zopakovat. Atmosféra byla jako při finále, hráli jsme s těžkým soupeřem a zachránili se. Řekli jsme si fajn, chceme víc. Pak bylo první finále, chuť rostla dál, bylo to dobře rozjetý. Okolnosti nám nahrávaly a měl jsem chuť něco dokázat.“
Jaký okamžik vám nejvíc utkvěl v paměti?
„Praha a první vítězství, to se nedá přebít. Je to zážitek, který hned tak nezapomenu. I rok na to šlo o něco nepopsatelného. Vyhrát finále v Srbsku taky není jednoduchý. Emocemi ale bylo silnější to v Praze, kdy jsme si to užili s našimi fanoušky.“
Jste hrdí na to, že jste v českém prostředí nastavili i určitou kulturu? Když můžu hrát, tak hraji. A nespekuluji, zda všechny tři dny a podobně.
„Pokud člověk něco neobětuje, výsledky nemůžou přijít. Nemůžete spekulovat, šetřit se. Ale dokázal bych najít i daviscupové zápasy, který byly přínosné i pro moji individuální kariéru. Třeba antuka doma se Srby, ta mi pomohla do antukové sezony.“
Řada světových es Davis Cup vypouštěla, vy jste se Štěpánkem hráli pořád a zvyšovali jeho prestiž. I to těší?
„Je hezký, že nás zmiňují jako příklad těch, kteří k Davis Cupu mají oddanost. Je ale dost jednostranné nás jenom chválit, jak zvedáme popularitu. Takhle to dneska nefunguje. Když člověk dělá něco, co druhému přináší prospěch, tak čeká, že i ti druzí půjdou na ruku hráčům, kteří jim přinášejí zdroj popularity a sledovanosti. A to mi tam od nich (ITF) docela chybí a dost mě to štve.“
Zase jste si ale díky Davis Cupu mohl vynahradit, že vám unikají grandslamové tituly.
„Ano, tenis je hezký v tom, že má za rok víc vrcholů, máte pořád o co hrát. I Davis Cup je ceněný. Někdo se k němu ani nemusí dostat, třeba Anglie nebo Švýcaři. A to mají hráče, co můžou dělat dobrý výsledky. Ukazuje to naši sílu a komplexnost. Vyhrát Davis Cup je ceněný výsledek.“
