Potlesk pro první finalisty: Kodešovi a spol. zničil sny mladý Borg. Magická památka
Zaplněná O2 arena ocenila prvotní československé finalisty Davis Cupu z roku 1975, kteří ve finále podlehli Švédsku vedenému mladičkým Björnem Borgem.
Bývalí reprezentanti Jan Kodeš, František Pála a Vladimír Zedník převzali zlatou medaili Karla Koželuha a vzpomínali na historický zápas na rychlém gumovém povrchu.
Legendy českého tenisu zároveň zkritizovaly současný formát soutěže a vyzvaly k návratu ke klasickým třídenním zápasům na tři vítězné sety.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Současná parádní generace českého tenisu si může vzít příklad z daviscupových průkopníků. Premiérové československé finalisty týmové soutěže z roku 1975, kteří se marně postavili mladému Björnu Borgovi, při kvalifikačním zápase s USA ocenila zaplněná O2 arena. „Ale na míse jsme napsaní,“ připomněl člen tehdejšího týmu František Pála.
Historické drama v Královské hale ve Stockholmu prohráli 2:3, po zápase se ale i tak s hrdostí postavili k slavné salátové míse.
„Podařilo se nám svolat všechny dohromady a udělali jsme si fotku. Máme na památku snímek celého týmu. Nesměli jsme se mísy dotknout, to je taková pověra,“ usmíval se František Pála poté, co v sobotu v O2 areně spolu s Janem Kodešem a Vladimírem Zedníkem převzal zlatou medaili Karla Koželuha. „Proti Fed Cupu je hrozná výhoda, že jsme na míse napsaní. U ženských jsou jenom vítězky. Říkal jsem Petrovi: No jo, ty musíš Fed Cup vyhrát! A on ho několikrát vyhrál…“
Rozhodčímu upadlo dno slavné trofeje
V den svých šestasedmdesátých narozenin se omluvil jen Jiří Hřebec. Tři ze čtyř hrdinů z roku 1975 oslavovala zaplněná vysočanská hala. Svazové vyznamenání jim předala Koželuhova praneteř Mirka Bendlová Koželuhová a Petr Pála, syn daviscupového hrdiny z roku 1975, legendární fedcupový kapitán a čerstvě předseda svazu.
Ještě před přelomovým titulem z roku 1980 a dávno před zlatým doublem z let 2012 a 2013 prošel tým nehrajícího kapitána Antonína Bolardta přes štvanické trháky s Maďarskem, Francií a Austrálií do prvního daviscupového finále československé historie.
V prosinci 1975 se pořadí zápasů losovalo přímo na ploše ústředního dvorce Královské haly ve Stockholmu a belgickému rozhodčímu Henri de Coninckovi při obřadu upadlo dno slavné salátové mísy.
Dva dny poté se borci pustili do těžkého boje se soupeřem, kterého vedl devatenáctiletý fenomén Björn Borg. Měl už za sebou dva první tituly na Roland Garros a špičku velké československé generace si podal bez milosti.
Jiří Hřebec ho sice v prvním zápase hned brejknul, ale pak už uhrál jen tři gemy. V sobotu Borg pomohl Švédsku ke klíčovému bodu ve čtyřhře, v níž vedle něj nastoupil Ove Bengtson. V neděli práci dokončil v souboji jedniček proti Kodešovi. Třikrát mu hned na úvod sady vzal servis. Za celý víkend neztratil v singlu ani v deblu jediný set.
„Rok 1975 považuju za jeden z velkých. Ve Stockholmu se v Královské hale hrálo na povrchu, na kterém se dneska už vůbec nehraje. Byly to gumové čtverhranné dlaždice čtyřicet na čtyřicet. Povrch byl strašlivě rychlý,“ vzpomíná Kodeš. „Švédové byli mírnými favority, protože začínala Borgova doba. Vyhrál Roland Garros 1974 a 1975, takže byl strašně silný. V ten moment šel strašně nahoru. Zápas ve Stockholmu jsem těžko mohl vyhrát. Byl už dobrý, já jsem byl starší. Bylo těžké ho porazit. Spoléhali jsme na čtyřhru, ta se nám nepovedla.“
Kodeš Davis Cup miloval
Když Kodeš v útrobách O2 areny, jen pár metrů od modrého hracího kurtu, vzpomínal na víc než půlstoletí staré potýkání se slavným vlasatým Švédem, parťák František Pála ho s úsměvem vyzval: „Tak se pochlub? Kolikrát prohrál Borg v Davis Cupu? Porazili jsme ho my dva a ještě jeden!“
Pálova statistika přesně sedí. Borg sehrál v Davis Cupu ve dvouhře čtyřicet zápasů a ztratil jen tři. Z dnešního pohledu je jen potvrzením jeho velikosti, že to bylo v době jeho začátků. S Kodešem i s Pálou prohrál v zónovém čtvrtfinále v roce 1972, když mu bylo pouhých patnáct. O rok později ho nachytal španělský veterán Manuel Orantes. V dalších sedmi letech Borg v Davis Cupu neprohrál rekordních 33 zápasů v řadě.
V deblu však občas narazil. Kodeš si v roce 1979 v semifinále na Štvanici vychutnal odvetu. S Tomášem Šmídem nad sehranou dvojicí Borg – Bengtson vyhráli ve čtyřech setech a v tom posledním uštědřili soupeřům kanára.
„V Praze jsme jim to odvedli. Já jsem ty zápasy miloval, odehrál jsem toho v Davis Cupu strašně moc,“ vzpomíná Kodeš, s 94 odehranými zápasy ve dvouhře i čtyřhře v týmové soutěži dodnes český rekordman.
V bouřící O2 areně si tři premiéroví čeští finalisté vychutnali trochu nostalgie a do toho naplno prožívali boj Berdychova týmu s Američany.
„Dnes to prožívám jako divák a je to nervoznější, než když jsem hrával. Atmosféra je velmi hezká. Hrozně tomu pomáhají diváci. Měli bychom to dotáhnout do konce, vítězného, samozřejmě,“ doufal Zedník, kterému Kodeš předal pozdrav od jeho někdejšího dlouholetého svěřence Petra Kordy. „Volal mi a říkal: Prosím tě, hlavně pozdravuj Vláďu Zedníka!“ líčil Kodeš.
Lepší diváci než na US Open
Legendy si společně povzdechly nad kritizovaným systémem Davis Cupu, který se z vyřazovacího systému a třídenního maratonu pěti zápasů na tři sety změnil k nepoznání. „Mně se ten formát nelíbí jako většině tenistů,“ zlobil se Pála.
„Jsem proto, aby se Davis hrál jako grandslamy, znova na tři vítězné sety a ve třech dnech, doma – venku, vyřazovací způsob,“ apeloval Kodeš. I jeho nadchla atmosféra v aréně.
„Diváci se za ty roky naučili rozumět tenisu. Dřív to lidi tolik neznali. Pomohly k tomu všechny Davis Cupy, které jsme odehráli na Štvanici. Diváci u nás jsou lepší než na US Open,“ chválil Kodeš.
V roce 1975 přes porážku nechyběl na fotce se salátovou mísou. Podle svaté sportovní tradice si na ni nesáhnul. To až o pět let později, kdy byl členem vítězného týmu po vítězství nad Itálií.
