Pořád to ve mně je, jásala po vítězství Kvitová, když osušila slzy
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Mezi novináře přišla v tričku se stejným nápisem, jako měli její nejbližší na tribuně. Kuráž, víra, pojď. Těmito slovy se Petra Kvitová řídila, když rehabilitovala s pořezanou levou rukou. A stejně statečně se porvala i s návratovým mačem. Američanku Julii Boserupovou (85. na WTA) předčila jasně 6:3, 6:2.
Jak chutná výhra po půl roce bez tenisu?
„Skvěle, jak jinak. Vyhrála jsem už jen tím, že tu můžu být. Takže tohle je druhé vítězství. Publikum na kurtu mě srdečně přivítalo, byl tu celý můj tým, rodina. Všichni, kdo mi pomáhali v těžkých časech. Bylo mi potěšením hrát před těmito lidmi a předvést takový výkon. Na to, že jsem byla šest měsíců mimo, jsem hrála dobře. Jsem spokojená se svým tenisem, i když o něm to dnes nebylo.“
Výkonem jste musela překvapit i samu sebe, že?
„To jsem tedy byla. Hned po prvním míči, když jsem zabila forhend, si říkám: Co se to děje? Nečekala jsem, že to půjde takhle. Občas to nebylo třeba úplně ono, ale pořád ve mně tenis je. Až budu víc trénovat, zlepším se ještě víc.“
Hýbaly s vámi emoce?
„Včera jsem si říkala, jak to asi bude vypadat a nedokázala jsem si to představit. Myslela jsem si, že se třeba rozpláču, když vstoupím na kurt. Ale zvládla jsem to, za což jsem ráda. Normálně jsem schopná emoce při zápase ovládat a o tuhle schopnost jsem nepřišla. Dostaly mě až po mečbolu, když už jsem je nemusela krotit. Pár slziček ukáplo a to je v pořádku.“
Jak zápasovou zátěž zvládla pořezaná levá ruka?
„Necítila jsem žádný rozdíl, což je prima. Po přeháňce, co přišla, jsem sice raketu necítila tak dobře, ale za chvíli bylo zase všechno v pohodě. Ruka nebolela, za to jsem šťastná. Svému lékaři, který mi dal ke startu zelenou, jsem slíbila, že pokud ucítím bolest v tréninku či při zápase, okamžitě přestanu hrát. Skvělé, že jsem to nemusela udělat.“
Shon kolem vašeho návratu pomalu utichne. Těšíte se, až bude klidněji?
„Tohle vše jsem musela absolvovat, abych získala klid pro příští turnaje, protože se nevracím jen tak. Pořád mám své cíle, o kterých jsem mluvila na konci loňského roku. Chci se zase zlepšit natolik, abych hrála svůj nejlepší tenis a předvedla hezké výsledky.“
Nápad s tričky, v nichž přišli vaši nejbližší na tribunu, byl váš?
„Když jsem začala přemýšlet, že bych tu mohla hrát, chtěli jsme vymyslet něco výjimečného. Kuráž a víru jsem potřebovala. Síla mysli je důležitá. Tak jsem udělali taková trička. Chtěla bych tím inspirovat i ostatní.“
