David Kotyza, trenér Petry Kvitové, se nechtěl schovávat. Rovněž však nehodlal prát špinavé prádlo na veřejnosti, dokud si se svou hráčkou o zápase 3. kola nepromluví. Tahle debata ani dva dny po šokujícím vyřazení obhájkyně titulu s Jelenou Jankovičovou (6:3, 5:7, 4:6) neproběhla. A tak Sport požádal o komentář experta Jana Kukala.
Jak na vás zapůsobil konec Kvitové ve Wimbledonu?
„Byl to naprostý šok. Koukal jsem na ten zápas a přišlo mi nemožné ho takhle otočit (Kvitová vedla 6:3, 4:2). A ještě ji pak suverénně dorazit. Chyběl mi tam od Petry boj, aby se hrálo přes výhodu a nevýhodu, aby odvrátila brejkbol, mečbol. Musí ukázat bojovnější srdce.“
Zdálo se, že nebyla na boj vůbec připravená.
„Doplatila na to, že před Wimbledonem nesehrála žádný zápas na trávě a pak měla dvě lehká kola, kdy soupeřky metla. Kdyby zápas s Jankovičovou špatně začala, tak by ho vyhrála. Ale zprvu hrála ve stejném stylu jako první dvě kola. Když se začalo utkání otáčet, byl to šok. A nejen pro ni. Vždyť Jankovičová na trávě nikdy nic nedokázala (včera vypadla v osmifinále s Radwaňskou). Kdyby se Kvitové takový zápas podařilo přebojovat, na což měla, klidně mohla Wimbledon zase vyhrát.“
Jako loni, když po tuhém boji s Venus Williamsovou ve 3. kole v podstatě celý turnaj vyhrála.
„Přesně tak. Kdyby ten zápas otočila, tak už si s nikým ani nemusela zahrát. Na trávě hraje líp než Serena. Byla to neuvěřitelná smůla, takhle Jankovičová skoro není ani schopná hrát. Předvedla však vynikající výkon, zaskočila Petru.“
Kvitová také ukázala, jak je psychicky labilní hráčkou. Přestala se hýbat, kazila údery.
„Ano, to se jí stává. Přežít první týden je pro ni klíčové. Ona je hráčka, která se nebojí hrát velké mače. Ale taky jí chybí dravost a bojovnost, když se nedaří. Tenis se hraje především hlavou a nohama. Ona to mlátí jen rukou. Měla by zjistit, že existuje také plán B. Ten nemá. Má jediný plán: musí jí to padat. A když ne, dostává se do mizerný nálady, místo aby víc pracovala nohama a oběhala výměny.“
Což ani nejde, když jí nervozitou ztuhnou nohy…
„Když se přestane hýbat Cibulková, tak to nepoznáte. Ale na takové velké kočce jako Kvitová to je okamžitě znát. Ale to souvisí s tím, jak se cítí. Nesmí se začít hroutit, ale nasadit plán B.“
Co si ale počít, když to do sebe ani v 25 letech ještě pořádně nedostala?
„Chce to trošku krve a potu, aby zlepšila pohyb. Ale těžko to může dvojnásobné wimbledonské vítězce někdo diktovat. Ona musí sama chtít. Chce to intenzivnější trénink. Taky musí mít ctižádost, dát si cíl a jít za ním. Třeba, že vyhraje US Open.“
Myslíte, že je uspokojená?
„Tomu nevěřím. Musí mít ohromnou motivaci. Jak dlouho ještě takhle Serena může hrát? Je to podle mě otázka ještě příštího roku, pak už skoro nebude mít Kvitová soupeřku. Chce si to dát prostě cíl a vědět, jak na něj. Normálně zvýšit intenzitu. To ale musí vyjít z ní. Honit nedobrovolně takovou šampionku, to si ani nedovedu představit. Tím nechci říct, že nemá dost intenzivní tréninky, ale jak má v zápasech začít dřít, tak to vypadá, že by se jí do té dřiny ani nechtělo. Není možný, aby všechny balony pozabíjela, musí taky některé odmakat. Když zase jen dřete, unaví se vám tělo jako Nadalovi. Ale ona má lehkost Federera.“
Související články
