Krejčíková „práskla“, co se o ní neví: Občas řve sprostě, smažák za odměnu
Aktuálně je po roce další českou zástupkyní ve finále dvouhy na slavném Wimbledonu. A Barbora Krejčíková by ráda zopakovala své tažení grandslamovou Paříží. Od zisku titulu na Roland Garros je tenhle turnaj logicky jejím nejoblíbenějším... Teď se jí ale může vyrovnat právě Londýn. Co na sebe Krejčíková prozradila v zábavném dotazníku.
„Výzva, cestování a samota,“ to jsou tři slova, kterými Barbora Krejčíková charakterizuje svůj život pro pořad Seznam se televize Českého olympijského týmu. Prozradí v něm, jaký sport by dělala, kdyby neexistoval tenis, nebo co by ji lákalo, kdyby byl svět úplně bez sportu. „Nevím, jestli bych to vystudovala, ale bavila by mě nějaká doktořina,“ podotýká.
Tenis ji prý ale bavil od malička. Ačkoliv... Když byla menší, bylo motivací i to, že v případě úspěchu se „ulila“ ze školy. „Finále těch dětských turnajů se hrály v pondělí, takže když jsem se tam dostala, nemusela jsem do školy. To bylo úplně úžasný... To byl ten cíl víkendu,“ směje se.
Teď je sice v semifinále Wimbledonu, ale před tím si prošla dlouhým temnějším obdobím. „Moc netlačit,“ prozradí svůj recept na dobu, kdy se nedaří, pohodářka Krejčíková. Ale někdy musí frustrace ven. Když zkazí míček, zanadává si i sprostě.
„Nejsem na to úplně pyšná, ale někdy si zařvu, někdy je potřeba to ze sebe dostat pryč,“ přiznává. „Rozhodčí to u mě moc neřeší, ale když mě u toho zabere kamera, tak čeští fanoušci asi ví...“ dodává možná jedna z mála tenistek, které nemají tetování. A v současnosti nemá ani řidičský průkaz - který jí propadl.
V Paříži bude obhajovat olympijské zlato ve čtyřhře opět s Kateřinou Siniakovou. Hry jsou pro ni výjimečné jejich atmosférou. „Pouto a přátelství,“ vypadne z ní hned při vzpomínce. A čím se odmění za případný úspěch? „Smažák s hranolkama a tatarkou,“ má také jasno.
