Z metráčka bojovnicí. Příběh hvězdy jménem Petra Kvitová

Byl duben roku 2007 a v Národním tenisovém centru v Bratislavě se český tým chystal na fedcupový střet s domácími Slovenkami. Vše se točilo kolem blonďaté laně a dvojnásobné grandslamové semifinalistky Nicole Vaidišové. V kterém newyorském klubu oslaví osmnáctiny? Od jakého návrháře bude mít šaty?

Petra Kvitová tehdy působila jako Popelka stojící v koutě. V sedmnácti letech byla přizvána k týmu jako sparingpartnerka. Nikdy neříkala, že vyhraje Wimbledon a bude světovou jedničkou, tak jako floridská naděje Vaidišová. Tu český tenis ztratil, nalezl však svoji Popelku.

Pomalý start byl pro kariéru Kvitové vlastně požehnáním. Nebyla zázračným dítětem, jemuž by hrozil syndrom rychlého vyhoření. Ještě v šestnácti si nemyslela, že se bude tenisem živit.

Postupně však objevovala vlastní možnosti. V začátcích na okruhu bojovala s nadváhou a zraněními. Měla vážné problémy s kotníkem, v roce 2009 jí lékaři diagnostikovali pozátěžové astma.

Její vývoj se však nezbrzdil, naopak akceleroval. Až přišla sezona snů 2011, kdy do mozaiky zapadl poslední díl. „Kdyby mi někdo řekl, že Petra letos prožije takový rok, měl bych ho samozřejmě za blázna,“ přiznává její trenér David Kotyza.

„To já taky, to já taky,“ směje se kondiční kouč Jozef Ivanko. I díky jejich práci se však sen proměnil v realitu. Kotyza ji vede již třetím rokem, Ivanko se připojil o několik měsíců později.

„Jsou jako moje rodina, vděčím jim za strašně moc,“ vyznala se Kvitová, která na turnajích obyčejně sdílí s trenéry hotelové apartmá, hraje s nimi různé hry. Jako sestra dvou starších bratrů je zvyklá na chlapskou společnost i drsnější přístup.

Když letos na Australian Open došla až do čtvrtfinále, experti začali varovně zvedat prst – tohle je materiál pro top ten. Už před nimi nestál oplácaný levoruký talent, ale vysportovaná dívka, která začala prodávat svůj potenciál. „Fyzicky se ohromně zvedla, už nejsme ničím limitovaní. Konečně může hrát to, co dokáže,“ pochvaloval si tehdy Kotyza.

Loni si Kvitová přičichla ke slávě v semifinále Wimbledonu, byla však brána jako zázrak jednoho grandslamu. Všem ale ukázala, jak se mýlí. Po květnovém triumfu v Madridu, nejdůležitějším antukovém turnaji roku po French Open, poprvé stanula v elitní desítce.

Ačkoliv není tenistkou s ostrými lokty a mnozí jí předhazovali, že je dokonce na bílý sport příliš hodná, prosadila se. I proto, jak tvrdá k sobě dokáže být. Naprosto změnila stravování, téměř asketicky žije na rýži a ananasu. Zhubla pět kilo, další váhu proměnila z tuku ve svaly. „Dnes ji musím nutit, aby si za odměnu dala colu. Sama je na sebe tak tvrdá, že by to neudělala,“ prozradil Ivanko. „A při tréninku nikdy nereptá,“ dodá vitální chlapík, který tenistku driluje při soustředěních v Turecku či v oblíbených Tatrách.

Wimbledonským vítězstvím se Kvitové obrátil život vzhůru nohama. Druhého července odpoledne se na posvátném centrkurtu zrodila hvězda. Hvězda, která jezdí Škodou Superb a bydlí v prostějovském 2+kk. Ač prolétla audiencí u prezidenta, tleskali jí na filmovém festivalu v Karlových Varech a pompézně ji přivítali i doma ve Fulneku, lidsky se nezměnila.

„Rodiče mě dobře vychovali, nelítám nikde po večírcích, jsem pořád stejná,“ děkuje tátovi Jiřímu a matce Pavle. Po ní prý zdědila výborné nervy, které ji pronášejí chvílemi krizí. „Její maminka je taky pohodářka, kterou nic nerozhází,“ podotýká Kotyza.

Ač Kvitová působí možná trochu neprůbojně, není z těch, které druhý den najdete na stejném místě, kam jste je postavili. Umí usadit novináře, když se jí zeptají na peníze (tuhle otázku z duše nenávidí), Novaku Djokovičovi na wimbledonském bále sama nabídla, ať si z legrace vymění trofeje. Natáčela pro CNN, dávala rozhovor americkému časopisu Vogue, stala se z ní tvář celého okruhu WTA. Je v ní kus exhibicionistky, která hraje nejlíp na největších kurtech v nejdůležitějších zápasech.

„A každý úspěch ji ještě víc motivuje do další práce,“ tvrdí o ní kondiční trenér Ivanko. Pilná není jen na kurtu. Od londýského úspěchu ohromně vylepšila svou angličtinu, pokračuje ve spolupráci s psychologem. Po Wimbledonu je z ní jiná tenistka, grandslamová šampionka, která si za rok prožila tolik, co mnohý hráč nestihne za celý život. „Na Péťě je vidět, jak dospěla. Jak byl tím vším její vývoj urychlený,“ všiml si Kotyza.

Dnes už je v pouhých 21 letech ostřílenou tenistkou bez limitů. „První grandslam je nejtěžší, první Wimblas. Pak už to jde hladce, už nemusí nikomu nic vysvětlovat,“ říkala letos v červencovém Londýně Martina Navrátilová, dětský vzor Petry Kvitové. Česká lvice skutečně nic vysvětlovat nemusí. Právě teď je na vrcholku světa.

„Je to mladá holka, úspěšná, šťastná, zamilovaná. Co chcete víc?“ směje se Kotyza. „A i když není vůbec namistrovaná, dokáže jako mistr hrát.“