Z málo odolného tenisty, jenž trpěl alergiemi a často vzdával zápasy, se během posledních tří sezon stal železný muž, který na kurtu dokáže utahat i španělského nezmara Rafaela Nadala.
Kouzlo proměny Novaka Djokoviče je tak silné, že o něm srbský hráč vydává knihu. Prozrazuje v ní například, že mu pomáhá manukový med, pije pouze teplou vodu, studuje východní medicínu a filozofii.
Od druhé poloviny sezony 2010 je Novak Djokovič jiným tenistou. Jeho dramatický vzestup se kryje s dobou, kdy přešel na bezlepkovou dietu a významně předělal celý svůj stravovací režim.
Své tajemství odhaluje v knize „Servírovat vítězství“, jež vyjde koncem srpna. První úryvky z ní přinesl Wall Street Journal a ukazuje se, jak oddaný své věci Djokovič je.
Chcete hrát jako světová tenisová jednička? Začněte pitím teplé vody, koktejlů s hrachovým proteinem a lékořicového čaje. Vyhýbejte se mléčným výrobkům a během turnajů i alkoholu.
Jezte hodně avokáda, másla z kešu ořechů a skoro žádný cukr. Když Djokovič přešel na přísnou dietu, nedal si rok a půl čokoládu. Tenhle luxus si dovolil prý až po šestihodinovém finále Australian Open s Nadalem.
Jak se chovat dál? Zavrhněte kofein (kromě příležitostných energetických gelů před zápasem), spěte minimálně sedm až osm hodin denně. Meditujte, cvičte jógu a tai-či, užívejte melatoninové doplňky pro lepší regulaci spánku. Měřte si speciálním přístrojem hladinu stresu a o všem si veďte deník.
Djokovičovou dosud neprozrazenou specialitou je manukový med z Nového Zélandu. Tomu se říká „med na druhou“ a má skvělé antibakteriální účinky (v některých případech lepší než antibiotika) bez vedlejších účinků.
„Když ráno vstanu z postele, jako první vypiji plnou sklenici vody pokojové teploty. Druhá věc vás může překvapit. Sním dvě lžíce manukového medu. Každý den!“ prozrazuje Djokovič s tím, že med někdy jí i během zápasů.
Teplou vodu prý Djokovič pije proto, že studená zpomaluje zažívání a „odvádí krev z míst, kde ji chci mít – ze svalů“. Šestadvacetiletý Srb dokonce neváhal o svém pitném režimu prozradit, že má rád, když má jeho moč trochu barvu.
Když mu testy ukázaly, že jeho tělo nesnáší lepek, a prvních čtrnáct dní držel dietu, doktoři ho přiměli, aby snědl americké pečivo bagel. „Druhý den jsem se probudil, jako bych měl kocovinu,“ vzpomíná. Od té doby zavrhl lepek navždy, shodil pět kilogramů, cítí se rychlejší, ohebnější, lépe se koncentruje.
„Opustily mě alergie, zmizelo astma. Obavy a pochyby nahradila sebedůvěra. Za poslední tři roky jsem nebyl vážněji nachlazený.“ Rafaela Nadala nazývá srbský tenista v knize „uzlíčkem nervových tiků a rituálů“, sám se jich prý snaží vyvarovat. Naopak je otevřený světu, který křižuje s raketou v tašce. „Dovolilo mi to otevřít mysl všemu, co nabízejí jiné kultury,“ píše.
Studuje východní medicínu i filozofii, zmiňuje při tom svou oblíbenou demonstraci přenosu energií. Výzkumník vezme dvě sklenice vody, na jednu vysílá pozitivní energii (lásku, radost, štěstí) a na druhou negativní (vztek, strach, nepřátelství).
Po pár dnech prý byla voda v první sklenici stále čistá, kdežto v druhé se zakalila do zelena. „Zní to bláznivě?“ píše Djokovič. „Ale pro mě je to důkaz, že všechny věci na světě sdílí určitý druh energie.“
