Ve věku 89 zemřel ve středu 25. prosince Jiří Lendl, bývalý předseda tenisového svazu a otec někdejší světové jedničky Ivana Lendla. Rodák z Brna a vystudovaný právník byl také léta spolupracovníkem Československého sportu.
Jeho syn vyhrál 8 grandslamových a 86 dalších turnajů, 270 týdnů byl světovou jedničkou a na kurtech si vydělal přes 20 milionů dolarů. Ještě než tohle všechno dokázal, chodil ale malý subtilní klučina Ivan za otcem Jiřím a před spaním ho prosil: tati, pojď mi vyprávět o tenise!
„Tak moc ho tenis bavil. Já musel najednou lovit v paměti všemožné historky. Nevyprávěl jsem mu teorii, jak hrát bekhend nebo forhend. Spíš to byly příběhy, které jsem zažil s tenisem. Na to dodnes vzpomínám,“ svěřil se v roce 2008 Jiří Lendl v rozhovoru pro Sport.
Sám hrával tenis na republikové úrovni. „Měl hezký styl, hlavně jeho forhend byl krásný. Byl to vždy obrovský gentleman, nepamatuji, že by měl kdy s někým konflikt,“ vzpomíná Pavel Korda, trenér daviscupových vítězů z roku 1980.
Po válce přestoupil do tehdejšího Tatranu Ostrava (později NHKG), kde po ukončení hráčské kariéry tento vystudovaný právník funkcionařil a byl mimo jiné ředitelem Mezinárodního mistrovství Československa.
V letech 1990-94 pracoval Jiří Lendl jako prezident tenisového svazu. Byl rovněž vynikajícím šachistou - juniorským šachovým přeborníkem Čech a Moravy.
„Pan doktor Lendl byl v šachu extratřída. Ivan zdědil po mámě urputnost a osobní disciplínu, po tatínkovi měl rozvahu a přemýšlivou povahu. Když už něco trénoval, musel vědět proč a musel o tom přemýšlet. Strategické myšlení měl Ivan určitě po tatínkovi,“ dodává Korda.
Traduje se, že Olga Lendlová byla na svého syna hodně přísná a otec Jiří fungoval jako ten mírnější z rodičů. „Pravdou je, že manželka na něj byla tvrdší než já. Ale to tak bývá, na tom nic není. Nikdy jsme ho však do tenisu nenutili,“ zdůraznil Jiří Lendl ve výše zmíněném rozhovoru.
K tenisu se Ivan Lendl dostal zásluhou svých rodičů. „Na kurtech trávil spoustu času. Bydleli jsme nedaleko, když přišel domů ze školy, nejdřív si musel udělat úlohy a pak mohl jít na tenis. A zůstal tam až do večera. Měl výhodu, že my jsme tam byli s manželkou taky. Oba jsme hráli tenis, já do toho ještě funkcionařil,“ vzpomínal Jiří Lendl, jenž prý patřil ke klidným rodičům.
„V žádném případě jsem nikdy nevisel na plotě a nekřičel na něj, jak to dělali mnozí rodiče a trenéři. Já měl vždycky zásadu vysvětlování a poučování. Ať si to pak každý sám přebere. A Ivan to dokázal.“
