Když se v březnu dozvěděl, že ho čeká operace bederní páteře a další měsíce bez tenisu, zase zaťal zuby a pustil se do návratu. Už pátého své kariéry. Od úterý však Radek Štěpánek trénuje naplno fyzičku, chodí v tričku s nápisem „Nikdy to nevzdávej“ a plánuje tenisový život tak dlouhý, aby předčil Jimmyho Connorse. Ten vyhrál singlový zápas na grandslamu ve 40 letech, což pro nyní osmatřicetiletého tenistu znamená pokusit se urvat výhru na Australian Open 2019 či později.
Když se v březnu z turnaje v Miami vracel domů do Česka, na letišti už ani nemohl chodit a musel usednout na vozíček. Nalomená plotýnka tlačila na nerv v noze a operace v nemocnici Na Homolce byla pro Radka Štěpánka vysvobozením. Dnes už vyhlíží další – až se opět postaví k zápasu.
Jaké datum máte zakroužkované v kalendáři?
„Zatím žádné. Při řadě zranění jsem trhal rekordy v rychlosti návratu, tohle je ale jiné místo. Jde o střed těla, musím být opatrný a trpělivý. Skoro tři měsíce jsem byl vyřazený z provozu, tak dlouho moje tělo ještě nestálo. Vezmu si adekvátní čas, abych byl připravený. Vrátím se ještě v této sezoně, ale jestli na US Open nebo při podzimní halové sezoně, to nechci lhát. Přelom léta a podzimu však vypadá reálně. Teprve od úterý mohu trénovat fyzičku na sto procent a než chytnu raketu, k tomu je ještě dlouhá cesta.“
Napadlo vás, že byste už po ní nechtěl jít?
„Vůbec. Myšlenku na konec jsem vůbec neměl. Myšlenka je jasná: ´Nikdy se nevzdávej´, tak jak to mám napsané na tričku. Hned jak jsem se vrátil z nemocnice, začal jsem se bavit o tom, kdy začít s tréninkem, kdy se rozběhnout, kdy šlapat na kole, kdy chytnout raketu. Myslel jsem jen na návrat, ne na konec. Negativní myšlenky nepřišly, protože ty přijdou jen jednou. Naopak tak dlouho moje nohy dovolenou neměly, tělo i hlava si odpočinou. Jde nám o dlouhověkost, pronásledujeme Jimmyho Connorse. Tohle mi může pomoci, abych mohl hrát tenis ještě dalších pár let.“
Poslední sezony ale nikdy nevydržíte zdravý delší čas. Jako byste byl zacyklený v koloběhu návrat, zranění, návrat, zranění. Není to už ubíjející?
„Samozřejmě to nepotěší, ale kdybych vůli, radost a zápal do tenisu neměl, tak tady nesedíme. Zamávám a řeknu: Stačilo, už na to nemám vnitřní sílu. Kdyby to tak bylo, budu opravdu první, kdo řekne konec. Ale oheň v sobě mám, mám tu zkušenost a vím, že vítězství je droga. Jak říká
Gianluigi Buffon
: Jsem šťastný, jenom když vyhrávám. Je to velká pravda, chápu ji a cítím to stejně.“
Jak to bude vypadat, až si řeknete, že nemá smysl hrát dál?
„Musím vycítit, že už mi to fyziologie nedovoluje a nejsem schopen bojovat s nejlepšími. Letos jsem ale prohrál vyrovnaný zápas s Djokem, s Goffinem v Austrálii jsem toho měl po šíleném programu už plný kecky. I když jsem hrál s těmi nejlepšími, pořád jsem cítil, že jsem škůdce. S ostatními jsem vyhrával, vrátil jsem se zpět do stovky. (Štěpánkova letošní bilance v singlu je 8:2) Ani jedna indicie mi nenaznačuje, že bych se měl zamýšlet, jestli to má ještě cenu.“
Váš kamarád
Novak Djokovič
najal coby superkouče Andreho Agassiho, jenž mu věnuje jen pár týdnů v roce a on bude potřebovat trenéra na denní provoz. V zahraničí spekulovali, že byste jím mohl být vy.
„Samozřejmě těší, když jsem spojovaný s hráčem, který poslední roky vládl světovému žebříčku. Ale pořád mám před sebou jinou perspektivu než tu trenérskou, ať už by šlo o Novaka nebo mnohokrát skloňovaného Nicka Kyrgiose. Mám v plánu jim život ještě znepříjemňovat, než abych jim pomáhal. Ale samozřejmě by mě takové řemeslo těšilo a bavilo. Máme k sobě s Novakem za ty roky hodně blízko a tím, že jsme spolu spoustukrát trénovali a o řadě věcí se bavili, by to bylo snazší. Ale ještě to není téma dne.“
Související články
