Sotva ukončil aktivní kariéru, pustil se tenista Radek Štěpánek do fantastického dobrodružství a vedle Andreho Agassiho dohlížel trenérsky na dalšího velikána Novaka Djokoviče. V obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín odkrývá detaily neobyčejné mise a navzdory už ukončené spolupráci zdůrazňuje: „S Novakem jsme stále blízkými kamarády. Pořád budu sledovat jeho vývoj a fandit mu.“
Nebyl váš rozchod s
Djokovičem
unáhlený?
„S hráčem kalibru Novaka, který je v podstatě žijící tenisová legenda, vyhrál všechno, co mohl, je to perfekcionista v každém detailu, je práce hrozně intenzivní. Není to jen o forhendu, bekhendu, je to o spoustě dalších věcí, které Novak dělá pro tenis mimo dvorec. Dnes může každý hráč od rána do večera běhat, posilovat, chodit na masáže, strečovat. Ale rozhoduje, co dělá, když opustí branku kurtu nebo tréninkového areálu. Tam se dělají rozdíly mezi hráči. Novak je v tomhle výjimečný, je to profík se vším všudy. Ale já jako trenér se přece nemůžu podepsat pod přípravu, když po nějaké době cítíte, že se vlastně děje opak toho, co říkáte a čím chcete pomoct. V tom případě to neprospívá ani hráči, ani týmu. Andre (
Agassi
) měl pro to jedno výstižné heslo: Když nejsem součástí řešení, jsem součástí problému.“
V čem vám pobyt v Djokovičově týmu rozšířil obzor?
„Potvrdil jsem si, že každá věta, která jde k hráči, je strašně důležitá. Věty se nedají střílet od pasu, protože každá ho ovlivňuje. Samozřejmě je v tenisu prostor i pro srandu a uvolnění, ale důležité věci se neříkají stylem – něco mě napadne a hned mu to sdělím. Než se ta věta vyřkne, předchází tomu dlouhá úvaha. Angažmá u Novaka mi dalo do života Andreho Agassiho, což považuju taky za obrovský dar. Za třicet let, co se pohybuju v tenisovém kolotoči, jsem potkal málo takových lidí. Co udělal Andre pro Novaka, bylo neskutečné.“
Porozuměli jste si okamžitě?
„Když jsme se s Novakem domluvili, měl jsem s Andrem asi dvouhodinový telefonický rozhovor. A v podstatě po deseti minutách jsem měl pocit, že mám vedle sebe parťáka, s kterým táhneme za jeden provaz. Andreho znalosti a zkušenosti byly pro mě obohacující. Jak vidí tenis, mě fascinovalo. On chtěl od srdce pomoci Novakovi. Říkal, že pro něj vlastně pracoval zadarmo. S tím se člověk setká v dnešním světě velice málo. A že to dopadlo takhle? To je život. Moje vztahy s trenéry se počítaly na desítky let, ne na pár měsíců, ale s Novakem jsme stále blízkými kamarády. Pořád budu sledovat jeho vývoj a fandit mu. Přeju mu, ať se vrátí na vrchol co nejdřív a najde svou cestu, které bude věřit a na které bude pevný v kramflecích.“
Agassi prý má doma i vlastní super posilovnu.
„Jo. Před turnajem v Indian Wells jsme byli pár dní u Andreho v Las Vegas. A tam mě pustil do své vlastní kuchyně. Zcela se mi otevřel a ukázal mi svojí výrobnu, což pro mě bylo také velmi inspirující.“
Je jeho kuchyň hodně odlišná od té, kterou jste vybudoval s vašimi trenéry?
„Ta kuchyň nemůže být nikdy stejná. U nikoho se nemůže opakovat. Tenis je individuální sport, každý máme jiné přednosti a slabiny. Andre mi vysvětlil, jak na to nahlížel se svým kondičním trenérem. Byl hrozně přímočarý.“
Kompletní rozhovor najdete v tradiční páteční příloze deníku Sport
Z dalšího obsahu pátečního Sport Magazínu
Zpověď: hokejová legenda Josef Černý
Můj první gól: Antonín Barák
Uniklo z facebooku: Uwe Krupp
Související články
