Kdo je Rafael Nadal? Přes dvacet grandslamových titulů člověk jako my. Tenisový šampion z Mallorky vystoupil v populární španělské talk show El Hormiguero, kde na sebe prozradil řadu specialit. I tenisový titán plundruje v noci ledničku, miluje mléčnou čokoládu. A když slaví, tak s tequilou.
S dvaceti grandslamovými tituly se dělí o dějinný rekord s Rogerem Federerem , jeho třináct triumfů na Roland Garros bere dech. Přesto si Rafael Nadal trvá na svém. „Když jsem to zvládl já, může to dokázat kdokoliv,“ tvrdí čtyřiatřicetiletý borec, jenž si nehraje na dokonalého sportovce.
Naopak přiznává, že vede život jako každý druhý. Ač má vyrýsovanou postavu a snad ani deko tuku, přiznává, že rád mlsá. „Měl bych se hlídat víc, ale zvlášť s jídlem je to těžké,“ prozradil v talk show. „Mlsám i po nocích. Když už mám vyčištěné zuby, přistihnu se před ledničkou. Snažím se to změnit…“
Čím hřeší nejvíc? Čokoládou. „Na kurtu se dokážu dobře ovládat, nejsem vzteklý, nelámu rakety. Ale jak vidím čokoládu, už je to mnohem těžší. Manželka mi občas schovává nutelu za kredenc,“ rozesmál se tenista, jenž si loni na podzim vzal svou lásku ze školních let Franciscu.
I sňatek byla dobrá příležitost k oslavě a Nadal nezastírá, že má párty rád. A také se nevyhýbá alkoholu. „Piju tequilu,“ práskl na sebe.
Svět zná jeho obraz na kurtu. S výrazem maniaka chodí po dvorci, šátek pevně zavázaný kolem hlavy, bicepsy mu nabíhají pod tričkem, raketou švihá barbarskou silou. Každý jeho pohyb je plný intenzity. Silný a soustředěný zůstává za každé situace. Pokud by někdo tesal sochu tenisového bojovníka, nemůže být předobrazem nikdo jiný.
Tréma ustoupila
Mezi čárami dvorce působí prostě jako tvrďák, srdnatě čelí krizovým stavům. Nemá však problém přiznat, že v soukromí je velká citlivka. Například u filmů si klidně popláče. „U Titanicu jsem brečel jako dítě. Nebo když ve Lvím královi umřel Mufasa. Dojmu se k slzám velmi snadno,“ líčil rodák z Manacoru.
Během současné pandemie si opět začal krátit čas videohrami. S ovladačem v ruce však na rozdíl od tenisu neexceluje. „Jsem v tom fakt špatný,“ usmívá se. I s vědomím své tenisové velikosti tvrdí, že před každým zápasem jde na kurt s tím, že může prohrát. A když už se to stane?
„Prohrávat umím tak na půl. Smutek mě přejde ale celkem rychle, protože razím heslo: nikdy se příliš nevznášej v oblacích a nikdy nebuď moc dole,“ tvrdí s tím, že dodnes před důležitými zápasy kvůli nervozitě špatně spí. „Dřív jsem se ještě víc budil obavami a trémou. Dnes už to mám víc pod kontrolou. Na druhou stranu, i když spíte jen tři čtyři hodiny, vzbudíte se už s adrenalinem v krvi a můžete předvést dobrý výkon.“
Za kariéru prošel řadou zranění a sám žasne, na jaké úrovni je ještě ve 34 letech schopný hrát. „V šestadvaceti bych nikdy nevěřil, že ještě dnes budu v takové pozici. Poslední sezony jsou pro mě vážně darem.“
Související články
